Článek
Pivo je v Česku výsostně politickým tématem. Nejen, že ho musí být dost, ale musí být také levné a dostupné všem. A roli hraje samozřejmě i kvalita. Nicméně s tou řada lidí není spokojena a s velkou nostalgií vzpomíná na levné a kvalitní pivo, které si mohli koupit za socialismu. Skutečně tehdy chutnalo lépe?
Padne vláda?
Už spisovatel a velký milovník piva Jaroslav Hašek ústy hlavního hrdiny svého nejslavnějšího románu Dobrý voják Švejk tvrdil, že vláda, která tento zlatavý mok zdraží, padne. Tento výrok si vzal k srdci expremiér Andrej Babiš (byť, jak se ukázalo, tohoto autora ještě nedávno neznal), když přesunutí piva do nižší daňové sazby obhajoval motivací zachránit hospodské před krachem. A zřejmě na tuto jednoduchou rovnici spoléhá i v současnosti, kdy zběsile natáčí videa o tom, že dvanáctka dnes stojí kolem 60 či dokonce 70 korun a kritizuje současnou vládu, že daň z něj opět zvýšila. Jak to celé dopadne teprve uvidíme. V roce 1967, kdy pivo podražilo z 1,10 na 1,70 korun, což byl při průměrném platu zhruba kolem 1600 korun nikoliv nevýznamný krok, každopádně na vládu to vliv nemělo. Ta se sice na jaře následujícího roku změnila, ale s cenou piva to nesouviselo. Ze strany Jaroslava Haška šlo sice o hyperbolu, ale i tak zůstává cena „tekutého chleba“ v Česku i o více než 100 let později mimořádně žhavým tématem.
Neméně důležitým tématem je jeho kvalita. Podle některých názorů dnes pijeme spíše „europivo“, které masivně produkují velké pivovary a je typické svou unifikovanou chutí i výrobou s použitím nejrůznějších náhražek tradičního ječmene. Bylo tedy pivo za socialismu chutnější a otiskly se do jeho chuti poctivé suroviny? Ve vzpomínkách některých pamětníků nepochybně ano, nicméně skutečnost byla docela jiná.
Zakalené nebo čerstvé?
Koupit si „lahváče“ za socialismu znamenalo riziko, že si tak trochu pořizujete zajíce v pytli. Pivo tehdy mělo krátkou trvanlivost a v obchodech se během několika málo dnů zkazilo. Kdo se chtěl této hrozbě vyhnout, důkladně před tím, než je vložil do košíku, lahve obracel a sledoval, zda nejsou u dna zakalené. Dnes se vám nic takového vysoce pravděpodobně nestane. „Kvalita piva, technologie, poznatky o tom, jak pivo vařit i jak ho ošetřovat, aby ho lidi dostávali v té nejlepší kondici, ať už v lahvích, plechovkách nebo sudech, nesmírně pokročila, dnes se zkazí pivo výhradně nedodržením lhůty spotřeby,“ vysvětlil před časem v médiích Pavel Dostálek, který učí pivovarství a sladařství na Vysoké škole chemicko-technické v Praze.
Správné české pivo se neobejde bez kvalitního českého chmelu a sladu. Jenže v minulosti ne vždy kapacity pivovarů i surovin stačily, a tak se nedostatek doplňoval dovozem z jiných socialistických zemí. A tak, když se nedostávalo sladovnického ječmene, zažádal výrobce jednoduše o výjimku z technicko - hospodářské normy a používal se ječmen potravinářský. Jinou sladovou náhražkou byl třtinový cukr z Kuby, který se dovážel v jutových pytlích. „Ten během přepravy přes oceán vždy nasál vodu a před výsypem do mladinové pánve se musel roztloukat tyčí. Což je dnes nemyslitelné,“ upozornila pro Blesk Věra Hönigová z Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského.
Další problém je spojen s tím, že během socialismu se pivovary příliš nemodernizovaly. Na to došlo až po revoluci. Na kvalitu piva to mělo ten dopad, že zejména v letním období nebyly podniky schopny uchladit kvašení a zrání a pivo tak vedly při vyšších teplotách. Dalším minusem tehdy bylo, že nejčerstvější, tedy nefiltrované pivo přímo z pivovarských sklepů, se tehdy k zákazníkům nedostalo. Dnes je naopak v zájmu pivovarů, aby se k zákazníkům dostalo pivo co nejčerstvější a tedy nejchutnější.
Slimákům chutnalo
A jak to tedy bylo s plži v socialistickém pivu? Ano, to se skutečně stalo a dokonce se o tom v roce 1988 dozvěděla široká veřejnost. V tehdy vysílaném pořadu Aktuality, který se v rámci „perestrojky“ a s ní spojené „glasnosti“ občas pustil i do kritiky tehdejšího šlendriánu ve výrobních podnicích i v obchodech, moderátorka takovou lahev se zlatavým mokem ukázala na kameru a v nadsázce zmínila, že jde zřejmě o „pivo pro labužníky“. Jak se do uzavřené lahve tehdejšího Staropramenu vypasený slimák dostal, není jasné. V následující reportáži pak reportér zmiňuje, že přinejmenším jihočeské pivovary prošly testem kvality i chuti a jsou naprosto v pořádku. „Přesto se vám může stát, že vám zvláště teď v letních měsících, nebude pivo chutnat,“ upozornil tehdejší jihočeský krajánek. Vinu však nepřipsal pivovarům, ale obchodníkům. Ti by prý měli pivo skladovat při teplotě sedmi až deseti stupňů Celsia a bez přímého osvětlení. „Ale kde tento požadavek, který se netýká pouze nejznámějšího českého nápoje, mohou splnit?“ položil Luděk Švejcar na závěr své reportáže řečnickou otázku.
Jak si vysvětlit, že část lidí je dodnes přesvědčena, že tehdy to bylo s kvalitou a chutí piva podstatně lepší než dnes? Nostalgie a romantizace minulosti a vzpomínek na mládí a rituály spojené s pitím oblíbeného nápoje jsou nepochybně tím, co k této idealizaci přispívá. Určitou roli ale může hrát i fakt, že šlo o mnohem jednodušší a méně stresující dobu a mohou v tomto kontextu vnímat kvalitu potravin zkresleně. S tím souvisí i fakt, že tehdy existoval velmi omezený výběr produktů. Ty si udržovaly stabilní chuť, což mohli někteří lidé vnímat jako pozitivum. Dnešní trh je přesycený reklamou a lidé se možná cítí pod jejím tlakem. Obliba retro produktů, a to včetně dnes již zapomenutých chutí některých nápojů a jídel, je možná nakonec reakcí na tento faktor, který někteří lidé mohou vnímat jako stresující.
Anketa
Zdroje:
https://echo24.cz/a/JkwcF/zpravy-domaci-nevim-kolik-zaludku-krava-co-napsal-hasek-capek-andrej-babis
https://denikn.cz/289750/babis-se-s-dani-na-pivo-prepocital-malym-hospodam-moc-nepomuze-prospeje-napriklad-capimu-hnizdu/
https://zpravy.kurzy.cz/666494-prehled-prumernych-mezd-a-maloobchodnich-cen-v-byvalem-ceskoslovensku/
https://www.blesk.cz/clanek/radce/453772/pivo-za-komunistu-bylo-lepsi-opravdu.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Perestrojka
https://www.ceskatelevize.cz/porady/15732321974-archiv-dne/224938000140711/
