Článek
Získat medaili na olympiádě je vrcholem kariéry mnoho světových sportovců. Těžko takový úspěch vyčíslit finančně, nicméně některé země se o to přinejmenším pokouší. Každý stát si přitom svých olympijských medailistů cení jinak. Zatímco na některé čeká po návratu takřka bezstarostný život, jiní se mohou těšit „jen“ ze svých medailí a nově získané prestiže.
Od Mezinárodního olympijského výboru nezískávají sportovci kromě medailí nic. Finanční nebo jiná materiální odměna na ně čeká až po návratu z her domů. Státy svým sportovcům za prestiž a reklamu, které jim přinesli, obvykle vyplácí určité finanční částky. Nejštědřejší je v tomto směru Hongkong a Singapur, žádný příspěvek naopak nečeká na sportovce ze Švédska, Norska či Nového Zélandu.
Obří rozdíly
Česko je vůči svým úspěšným olympijským reprezentantům ve srovnání s jinými zeměmi průměrně štědré. Odměny vyplácí Národní sportovní agentura a její výši musela předem schválit vláda. Od posledních olympijských her v Tokiu v roce 2021 se přitom tyto částky neměnily. Za zlatou medaili čeká na sportovce odměna 2,4 milionu korun, za stříbro dostanou 1,8 milionu korun a držitelé bronzové medaile mají nárok na 1,2 milionu korun. V případě, že jde o tým hráčů pak existuje koeficient, podle kterého se odměny upravují.
Ve srovnání se sportovci z některých jiných států světa je to ale téměř „symbolická“ odměna. Například olympijská delegace z Hongkongu, který je ze všech zemí nejštědřejší, získala v Paříži dosud čtyři medaile, a to dvě za první a dvě za třetí místo. V roce 2021 v Tokiu sportovci z Hongkongu získali šest medailí, což byl nejlepší výsledek od olympijských her v roce 1952, kdy tento olympijský tým získal celkem šest medailí. Motivace je přitom obrovská i proto, že se Hongkonžané mohou těšit na mimořádně štědré odměny doma. Za zlatou medaili dostanou šest milionů hongkongských dolarů, tedy v přepočtu osmnáct milionů korun, což je o pětinu více, než od své země získali nejúspěšnější reprezentanti na posledních olympijských hrách. Jistou odměnu v této výši již mají vítězní šermíři z letošní olympiády Vivian Kongová a Cheung Ka-long. Podobně je na tom ale i Singapur, který zlatým medailistům vyplácí milion dolarů, tedy v přepočtu 17,6 milionu korun. Tu zatím udělil jen jednou, a to po olympiádě v Riu před osmi lety. Plavec Joseph Schooling tehdy porazil svého fenomenálního rivala ze Spojených států amerických Michaela Phelpse v soutěži na 100 metrů motýlkem. Letos se ale Schooling her nezúčastní, svou sportovní kariéru již ukončil.
Některé země svým sportovcům vyplácí odměny i v „naturáliích“. Jde kupříkladu o Malajsii, kde svým olympijským sportovcům za úspěch věnuje tamní soukromá firma luxusní apartmány a stát jim daruje vůz vyrobený v zahraničí. Dostanou také doživotní poukaz na jídlo a čajový nápoj tarik zdarma. Kazachstán kromě šesti milionů korun věnuje úspěšným i byt. V Hongkongu na medailisty navíc čeká doživotní permanentka na městskou hromadnou dopravu zdarma. Jihokorejci a také Srbové získají doživotní rentu. Zajímavá odměna čeká i na indonéské držitele olympijských medailí, kteří se mohou těšit na dům a pět krav a kupříkladu Japonci získají sto pytlů plných rýže.
Má to smysl?
Některé země jsou ale vůči svým sportovcům ve srovnání s Českem naopak méně štědré. Například reprezentanti USA získají „jen“ 885 tisíc korun, Němci 519 tisíc korun a Australané 307 tisíc korun. Německo si ale necení jen medailových úspěchů a své sportovce odměňuje až do osmého místa. Nezdá se však, že by výše odměny výsledky jednotlivých zemí zásadně ovlivňovaly. Kupříkladu Australané mají nyní už 27 medailí, Německo jich má deset a USA dokonce 61. Nový Zéland, kde sportovci nemají nárok na odměnu od státu, jich má sedm. V tomto porovnání ovšem nezohledňujeme velikost jednotlivých zemí a tím i počet mimořádných sportovních talentů. Je zřejmé, že mezi Singapurem, který má zhruba 5,6 milionů obyvatel a USA, které jich mají 333, 3 milionů, je nepochybně rozdíl v počtu možných talentů i sportů, ve kterých mohou soutěžit.
Proč státy odměny svým sportovcům vůbec vyplácejí? Důvodů může být celá řada. V první řadě úspěch na takto významné sportovní soutěži zvyšuje prestiž a povědomí o dané zemi. Obraz státu v zahraničí může přitáhnout zájem turistů i investorů, což má významný ekonomický dopad. Olympijští sportovci jsou i pozitivními vzory pro mladé lidi, což může zvýšit jejich zájem o sport a promítnout se do jejich životních cílů. Zvláště v době, kdy se mnoho mladých lidí potýká s psychickými problémy, mohou být takto motivováni k tomu, aby se na jakékoliv úrovni věnovali sportu. Motivací ale samozřejmě může být i to, že mezi obyvatelstvem je o hry mimořádný zájem a politici se tak snaží získat určité „body“ ve volbách. Ostatně, kupříkladu v Česku by se politik, který nepodporuje sport se zlou potázal. Není jistě náhodou, že sportovní organizace patří dlouhodobě mezi neziskovky, které čerpají nejvyšší dotace.
Anketa
Použité zdroje:
https://nsa.gov.cz/odmeny-pro-olympijske-a-paralympijske-medailisty-z-parize/
https://www.cnbc.com/2024/07/31/heres-how-much-athletes-at-the-paris-olympics-earn-for-winning-medals.html
https://www.sortiraparis.com/cs/zpravy/olympijske-hry-v-parizi-2024/articles/317375-olympijske-hry-v-parizi-2024-jake-medaile-ziskala-australie-shrnuti
Ihned.cz: Gallistl V.: V odměnách za olympijskou medaili je Česko štědřejší než USA, Japonsko či Německo. Nejvyšší sumy dává Hongkong
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/neziskove-organizace-ziskaly-58-miliard-kolik-jim-prispel-st/r~959bc916ddea11e8b1a40cc47ab5f122/
