Navštivte o víkendu Legiovlak. Do neděle stojí na Masarykově nádraží

Jak vypadal život československých legionářů ve vlaku, kterým se po skončení první světové války pohybovaly po Transsibiřské magistrále? Jak se do něj vtěsnaly desetitisíce lidí a jak je možné, že legionáři bojovali s nepřítelem přímo z něj? Co vojáci jedli, jak fungovala jejich pošta nebo nemocnice? To všechno se dozvíte, pokud navštívíte Legiovlak, který je tento týden odstaven na pražském Masarykově nádraží. To je osmadvacátou zastávkou legionářského vlaku při jeho letošním putování po městech České republiky. Veřejnosti je Legiovlak přístupný až do neděle 5. listopadu 2023. Ve všední dny od 8 do 16 hodin a o víkendu od 9 do 16 hodin. Tento měsíc ještě následně zavítá do Rakovníka, Roudnice nad Labem a Poděbrad. Veškeré prohlídky probíhají zdarma.

Legiovlak se skládá ze čtrnácti zrekonstruovaných vagonů legionářského vlaku. Ten v letech 1918 až 1920 přepravoval československé legionáře napříč Ruskem po Transsibiřské magistrále, kde si průjezd často musel vynutit bojem s bolševiky. „Legiovlak se skládá z vozů polní pošty, těplušky, zdravotního, filmového, velitelského, štábního, obrněného, prodejního, krejčovského, kovářského (zrekonstruován na Slovensku), ubytovacího a dvou plošinových vozů,“ zmiňuje web Československé obce legionářské.

Všechny vozy jsou replikou, nejde tedy o původní legionářský vlak, který se pohyboval po Transsibiřské magistrále. Už proto, že kolejnice tam byly širší, než jsou současné evropské normy a na české koleje by se tak tyto vozy jednoduše nevešly. Ve vagónech však najdete zrekonstruované vybavení, originální exponáty a setkat se můžete i s legionáři v dobových stejnokrojích, kteří vám k expozici podají výklad.

Pro rekonstrukci byly vybrány nejčastěji používané vozy. Díky tomu návštěvníkům přiblíží nejen podobu legionářských vlaků, ale i životní podmínky, bojovou činnost nebo zvyklosti legionářů.

Z výkladu či z panelů, které najdete na stěnách jednotlivých vagónů, zjistíte zajímavé okolnosti, za jakých legionáři prožily ve vlaku ony dva roky. Dozvíte se například, že strava, se kterou se museli smířit, byla velmi jednotvárná. Tvořil ji především chléb, čaj, rybí polévka a pohanková či prosná kaše. „Tato jednotvárná, nepříliš vydatná a leckdy i nechutná strava (polévky byly často z rybího odpadu, maštěná kaše zase mívala pachuť krému na boty) dobrovolce často nutila, aby si přilepšení obstarávali vlastními silami,“ vysvětluje jeden z panelů.

Ať už se vám o víkendu, v následujících týdnech podaří Legiovlak navštívit, či nikoliv, o životě československých legionářů se můžete dozvědět více třeba na na webu Československé obce legionářské. Na stránce krevlegionare.cz pak můžete zadat jména svých předků či název obce, která vás zajímá, a dohledat, zda někdo z vašich příbuzných či rodáků z vašeho bydliště náhodou nepůsobil v československých legiích. V mnoha případech tam naleznete i fotografie či další archivní exponáty, které se konkrétního legionáře týkají. Pokud naopak doma uchováváte fotografie, dokumenty, vzpomínky či nějaké trojrozměrné předměty či jste zaznamenali vyprávění legionářů, můžete Československou obec legionářskou skrze web, email nebo poštou kontaktovat. Za to, že se o ně podělíte s ostatními, vám budou vděčni.