Článek
Od veřejnoprávních médií máme jistá očekávání. Třeba to, že moderátoři budou chodit před kamery nebo mikrofony připravení, budou se chovat korektně a pokud jde o zpravodajství či publicistiku, nebudou divákovi vnucovat vlastní názor. Pokud jde o zábavu, očekáváme humor přeci jen na o něco vyšší úrovni než je ten, který prezentují komerční stanice. Ač se to České televizi i Českému rozhlasu v naprosté většině daří, existují pořady, které se s těmito požadavky míjí.
Mám na mysli pořad Všechnopárty, který Česká televize plánuje vysílat i v další sezóně. Na jejím začátku, tedy v pátek 6. září večer, odvysílá prozatím další díl ze svého archivu, protože Karel Šíp, který je tváří pořadu, je nyní zdravotně indisponován. Půjde o reprízu z roku 2022, kdy hosty byli Ivo Šmoldas, Eva Vrabcová - Nývltová a Miroslav Donutil. Šíp talkshow moderuje už od roku 2005. Staví přitom především na své „nepřipravenosti“. To je sice ve veřejnoprávní televizi trochu paradox, ale moderátor to dokazuje každý páteční večer.
A myslím také Barboru Tachecí, která má svůj pořad Osobnost Plus na stanici Český rozhlas Plus čtyřikrát do týdne. Ta svou nepřipravenost nepřiznává, byť i v tomto případě jde o častý jev.
Improvizace na hraně
První ze zmíněných pořadů má obrovskou sledovanost. Každý pátek si jej pustí přibližně 650 tisíc diváků, což je rozhodně úctyhodné číslo. Zřejmě proto jej televize vysílá už bezmála dvě desetiletí a ráda na něj upozorňuje svými upoutávkami. Veřejnoprávní televizi se tak daří přilákat i diváky komerčních stanic, kteří mu právě v pátek kolem desáté večerní často dávají přednost před tamním programem. Nicméně se zdá, že právě Všechnopárty se své konkurenci přibližuje více, než by jí slušelo. Ač moderátor zve do studia většinou velmi zajímavé hosty, mnoho nového se o nich nedozvíte. Humor, který Šíp prezentuje, je většinou založený na tom, že si dělá legraci ze své nevědomosti, přeřeknutí nebo nechápavosti. Někdo to považuje za geniální schopnost improvizace, jiný se diví, že tento druh bavičství na diváky stále funguje. A pokud by to nezabralo, proloží to moderátor nějakým „pěkným“ nekorektním vtipem. Třeba když řekl, že vysílání o Romech by v České televizi mohli rozšířit tím, že se prodlouží stopáž pátracího pořadu Na stopě. Věc řešil i Etický panel České televize, který svolal tehdejší ředitel Petr Dvořák. Nicméně konstatoval, že nebylo porušeno pravidlo, aby projev „nepodněcoval k nenávisti z důvodu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka nebo příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině.“ Byl prý projevem autorské improvizace, pravilo se v odůvodnění rozhodnutí. Milan Uhde, který v panelu tehdy zasedal, k tomu řekl: „Nechal jsem si pořad promítnout, vtip zazněl na začátku, nebyla to improvizace, s tím vtípkem do pořadu moderátor vstoupil. Nemyslím si, že je možné podněcování prokázat, či Šípa z něj podezřívat, ale ten vtip byl nechutný,“ poznamenal tehdy Uhde, který tím vyjádřil pocity a znechucení lidí, kteří Šípův fór považovali za urážlivý.
Otázkou je, zda by si diváci České televize nezasloužili o něco lépe připraveného moderátora, který přináší inteligentnější humor a nespoléhá na témata, která u diváka vždycky zaberou, třeba proto, že jsou na účet někoho jiného a posilují předsudky. Stojí ona výše zmíněná čísla za to?
Víte, kolik bych toho musela vidět?
Také pořad Barbory Tachecí patří k těm, které si posluchači pouštějí velmi často, především tím, kdo poslouchají stanici Český rozhlas Plus a uživatelé YouTube. Moderátorka pověstná svou asertivitou a nesmlouvavostí posluchače stále přitahuje. Zatímco Šíp staví na nevědomosti, Tachecí staví právě na výše zmíněných vlastnostech i na tom, že své hosty dokáže přivést do varu. Bohužel nezřídka je to konfrontačním stylem a otázkami, které jsou položeny velmi zvláštně. Moderátorka, která se proslavila právě vedením rozhovorům, má až překvapivě často problém jasně ve svých otázkách vyjádřit, o co jí vlastně jde. Nezřídka například používá věty jako „víte, co chci říct?“ nebo „víte, na co se vás chci zeptat?“ Horší je, že často je zjevně nepřiparvená. Velmi zřetelně se to ukázalo v rozhovoru s influencerem Karlem Kovářem, který vystupuje pod přezdívkou Kovy. Kritizovala jeho dvojdílné video o cestě po Íránu s tím, že neukázal, jak se v zemi porušují lidská práva. Když jí odvětil, že to všechno bylo v druhém dílu onoho pořadu a že si ho také měla pustit, bez váhání odpověděla „Víte, kolik bych toho u vás musela vidět?“ Načež jí Kovář odpověděl: „Trochu věřím, že pokud se chcete bavit o tomto tématu a chcete na něj mít odpovědnou přípravu, pak byste měla vidět obě části.“ Tachecí svůj omyl ale odmítala přiznat s tím, že téma přinesl influencer. „Vy jste ho přinesla ještě než se rozsvítilo červené světlo a přinesla jste ho,“ utnul její chatrnou obhajobu.
Pokud by se Tachecí takového přešlapu dopustila jen jednou, bylo by to jistě pochopitelné. Moderátorka se jich ale dopouští opakovaně. Legendární se v tomto směru stal starší rozhovor s Jiřím Budařem, který natočila během své kratší kariéry v komerční televizi. Nepřipravenost tehdy maskovala arogancí, na které si ráda zakládá. Jak to ve skutečnosti bylo, muselo být zřejmé jak divákům, tak herci. „Byl to nejhorší rozhovor, který jsem kdy vedl. Bylo to úplně divný, o tom ani nejde mluvit. Rozhovor nebyl o ničem a byl to promarněný čas,“ řekl k tomu později Budař. Podobným stylem ale Tachecí své rozhovory vedla mnohokrát. Na pováženou je i to, jak často opakovaně sklouzává k tématům, který ji zjevně velmi pálí. Často to bylo kupříkladu hnutí „MeToo“ nebo domnělá „hyperkorektnost“. Na ta se neváhá ptát i hostů, kteří nejsou politiky ani se tématy nijak nezabývají. Že zastává politicky konzervativní vidění světa, je zjevné, což by bylo v pořádku, pokud by své vidění nevnášela do rozhovorů a neměla tendenci „grilovat“ zejména hosty, kteří mají jiný názor. Rozhovor by měl být ve veřejnoprávních médiích především nestranný. To se jí ale dlouhodobě nedaří.
Jakkoliv se česká veřejnoprávní média snaží podávat vyváženou žurnalistiku a nabízet kvalitní kulturní pořady, tyto dva pořady z tohoto vysokého standardu poněkud vybočují. Především kvůli moderátorům, kteří jsou ve své profesi již zjevně „za zenitem“ a příliš spoléhají na svou někdejší slávu a strategie, které kdysi skvěle fungovaly a stačily k tomu, aby se proslavili. To, co postačí v komerčních médiích, by nemělo být automatickou vstupenkou do těch veřejnoprávních. A nic na tom nemění ani vysoká sledovanost.
Další zdroje: Novinky.cz; E15.cz; Mediaguru.cz
