Článek
O tomto víkendu zaplavily Česko nové plakáty Sociální demokracie (SOCDEM). Prvně jsem si jednoho z nich všimla na poděbradské kolonádě a jelikož stejnou cestou právě procházela skupinka lidí zjevně se vracejících z pražské protivládní demonstrace, měla jsem za to, že se cestou trochu „vyřádili“. Ve skutečně jde o novou marketingovou strategii nedávno přejmenované strany, která v ní sází na ďábelskou podstatu současného premiéra. Její podoba možná zmate i vás. Zda je to jejím záměrem lze jen těžko soudit.
Vylepšené plakáty
Plakáty skutečně působí dojmem, že je někdo přes noc „vylepšil“. Na jedné ploše se tísní nový předseda SOCDEM Michal Šmarda s premiérem Petrem Fialou. Zatímco Šmardovo pozadí tvoří nápis „Lidskost“ a červená barva, Fialu charakterizuje nápis „Sobectví“ a obklopuje jej chladná modrá barva. Barvy jsou v politickém marketingu podstatné a hrají svou roli. Kupříkladu Andrej Babiš ve svých kampaních často používal barvu bílou jako symbol čistoty a nevinnosti. Právě kvůli popření své minulosti a kauzám, se kterými byl v minulosti spojován. Nejen nápis, ale i barvy nám cosi sdělují i v nejnovější kampaní SOCDEM. Vyjadřují silný kontrast. Hřejivá červená v kontrastu s chladnou a bezcitnou modrou. Svou úlohu plní právě v tomto konkrétním kontextu, v jiném by tyto barvy měly docela jiný význam. Kupříkladu modrá je v marketingu často používána proto, že si ji spojujeme s moudrostí, sílou a důvěrou. Zároveň je vůbec nejoblíbenější barvou, a to proto, že patří obloze a vodě. Zřejmě právě proto si ji jako tu svou barvu kdysi vybrala právě ODS.
To, co mne ale na obrázku zaujalo mnohem více, jsou čertovské atributy domalované Petru Fialovi. Plakát působí dojmem, že je dokreslil náhodný kolemjdoucí. Není totiž v dnešní době těžké narazit na plakáty, kde to platí. Často bývají kromě malůvek doplněny i nápisy, které často odkazují k alternativám, které nabízejí strany jako je Okamurovo SPD či Rajchlovo PRO. Zřejmě zde se Šmardova „nová“ sociální demokracie inspirovala, byť svůj nový marketing komentuje po svém: „Chceme hravou formou upozornit na chyby a nedostatky, které vláda dělá. Svými škrty chce utahovat opasky, ale utahuje si přímo z lidí. My si proto utahujeme z vlády.“
Nový plakát Sociální demokracie
O vtipnosti této prezentace asi lze polemizovat, na mne působí spíše dojmem jisté bezradnosti. Hledat své voliči mezi lidmi, kteří reagují na lidové karikatury vládnoucí strany, mi zároveň nepřipadá příliš moudré. Boj o příznivce na tomto spektru je složitý, už proto, že je v těchto vodách poněkud těsno.
Loví u Rajchla a Okamury?
Možná ale sociální demokracie pod novým vedením konečně více dbá na průzkumy, které jí prozradí, odkud by mohla získat příznivce a která témata jsou pro její potenciální voliče vlastně důležitá. Možná, že jim z nich vyšlo, že pro významnou část lidí, kteří jsou se současnou vládou silně nespokojeni, jsou některé nacionalistické výpady extremistů těžko skousnutelné. Ti by na lidskost místo sobectví mohli slyšet už proto, že onu druhou vlastnost nelze mezi příznivci Okamury a Rajchla přehlédnout. Přesto se nedomnívám, že je rozumné sázet jen na tuto část voličstva.
Rozpoznat, komu by stran mohla imponovat, není z jejich současné kampaně jasné. Jaké alternativy politice současné vlády SOCDEM vlastně nabízí? Chce především zdanit ty nejbohatší a chránit nižší a střední třídu. Sází na lékaře a učitele, kterým bylo mnoho slíbeno, ale vzhledem k napnutému rozpočtu se teď vládní sliby jeví spíše jako chyby. Podporovat chce samozřejmě i ty, na které dopadá současná inflace, a to zejména rodiny s dětmi. Nezmiňuje v tomto kontextu seniory, ale ani se nechlubí svými zásluhami týkající se valorizace důchodů, ke kterým došlo za vlády Bohuslava Sobotky a Andreje Babiše. Zřejmě proto, že mnoho lidí v době vysoké inflace vnímá penzisty jako preferovanou skupinu.
Jaké možnosti se nabízí?
Kromě jakési neurčité vize se ale nedozvídáme nic o tom, kam se SOCDEM pod vedením Michala Šmarda řadí hodnotově. Co si myslí o právech LGBT lidí, co navrhuje k posílení rovnosti žen a mužů či jak chce přistupovat k uprchlíkům? Zůstává SOCDEM v tomto směru starou a konzervativní sociální demokracií nebo je modernější stranou, která hledá své voliče i mezi mladými lidmi? Ty kdysi měla šanci získat, nebo si je alespoň udržet. To by se ale tehdy místopředsedou strany nesměl stát například Jaroslav Foldyna. Dnes zřejmě někdejší mladí příznivci ČSSD volí mnohem liberálnější Piráty.
S tím souvisí i to, jakou budoucnost strana před sebou vidí. S kým v případě budoucího volebního úspěchu půjde do koalice? „Nebudeme dělat demokratickou fasádu pro populisty a nebudeme obelhávat voliče řečmi o vyvažování asociální pravicové vlády,“ slibuje Sociální demokracie na svých stránkách. V úvahu tak zřejmě připadají právě pouze Piráti a STAN, kteří jsou ale výrazně liberálně orientováni. Proč tedy SOCDEM není v tomto směru o něco odvážnější a neloví i v těchto vodách? Navzdory novému vedení, novému názvu a obměněnému marketingu, stále působí příliš „usedlým“ dojmem. Přimalováním rohů a vyplazeného jazyka mladé a přemýšlivé liberály nezaujme. Ti tento podivný druh okopávání politických protivníků nejspíš považují za ubohý a trapný. Třeba si to strana uvědomí dříve, než bude pozdě. Mít ve sněmovně moderní levicovou stranu, která pravici dokáže oponovat, je pro demokracii důležité. Jak to vypadá v opačném případě, zažíváme právě nyní.
