Článek
Píše se rok 2024 a máme tedy přes 34 let zkušeností s demokracií. Velkou změnou za ta léta prošla také média. Od naprosté anarchie a distribuce nevkusu v 90. letech, které přišly spolu se zrozením českého bulváru až k reflexi novinářské práce a snaze řídit se profesní etikou. Nicméně, přetrvává a možná dokonce stále roste tlak na zisk, který dnes umožňuje také internet. To se podle mého názoru projevilo i v souvislosti s nečekaným úmrtím herečky Simony Postlerové.
Novinářský nevkus
Naprostá většina médií o smrti oblíbené herečky referovala tak, jak se v takové situaci sluší. Bulvár samozřejmě zajímaly i konkrétní okolnosti jejího náhlého skonu a zmiňovaly i to, že se starala o syna s Aspergerovým syndromem. Konzumenty tohoto druhu médií zjevně zajímá, co s ním bude a jak to nese. Nemyslím si, že by to bylo takzvaně „za hranou“ novinářské etiky či obyčejné lidské slušnosti, zvláště pokud by se takový zájem postupně přetavil v ochotu pomoct. Pokud se nebude obracet přímo na něj nebo další blízké v citlivém období krátce po skonu herečky. Dalekou za hranicemi slušnosti i jakýchkoliv etických pravidel byl ale rozhovor redaktorky televize Nova, která jen pár hodin po smrti Simony Postlerové telefonovala její osmdesátileté matce a vyptávala se jí na okolnosti úmrtí a na detaily, do kterých není redaktorce, ani televizním divákům vůbec nic. Rozhovor byl bezohlednou torturou a ukázkou novinářského hyenismu v přímém přenosu.
Jak onen rozhovor vypadal? Redaktorka se na začátku omlouvá, že volá v tak citlivé chvíli, aby se záhy zeptala, co bude s „chlapečkem, kterého měla …?“, na což jí Jana Postlerová odpovídá, že netuší, že neví vůbec nic, protože je pro ni informace o smrti dcery příliš čerstvá. Volat pozůstalé matce a ptát se je nevkusné a nazvat zhruba třicetiletého muže „chlapečkem“ jen proto, že trpí Aspergerovým syndromem je přinejmenším nevhodné, nebo svědčí o absenci jakékoliv předchozí přípravy redaktorky na onen rozhovor, a to zřejmě proto, že „šlo o čas“. Jenže nucený dialog naneštěstí pokračuje. Redaktorka vyzvídá, zda „Simonka“ byla nějak nemocná. Když jí Jana Postlerová zopakuje, že nic neví a dodá, že o tom nechce ani mluvit a je jí velmi špatně, proto si zřejmě bude muset zavolat záchranku, projeví redaktorka zdánlivou empatii „Nechcete ji tedy zavolat nebo nějak pomoct?“ ptá se. Když Postlerová odmítne s tím, že si svůj krevní tlak sama kontroluje a sanitku si případně zavolá sama, pokračuje redaktorka ve výslechu: „A nevíte, jak bude pohřeb…“ ptá se. Teprve, když jí její respondentka dá opět negativní odpověď, je ochotna rozhovor ukončit. Článek pak redakce vyvěsí na svůj web s titulkem „První slova maminky zesnulé Simony Postlerové (†59): Je mi hrozně zle…“.
Hranice mravnosti
Umím si představit, jak to v oné redakci vypadalo. Poklidné nedělní odpoledne narušila nečekaná zpráva o náhlé smrti oblíbené herečky a redakce chce z události vytěžit maximum. Podaří se jim sehnat telefon na bývalou herečku a komunikační lektorku Janu Postlerovou a tuší, že tak mohou přinést něco jiného než ostatní redakce. Vědí, že čtenáři si záznam hovoru budou chtít přehrát, protože rozhovor s blízkým zemřelého je atraktivnější než slova hereckých kolegů. Lidi zkrátka zajímá, jak jiní prožívají neštěstí. Službu měla právě ona redaktorka a smolně musela tento rozhovor udělat. Pokyny zněly jasně a nekompromisně: „Zkus z ní vytáhnout co nejvíc, víc, než mají ostatní.“ Redaktorka tak neměla jinou volbu. Myslím si, že samotné redaktorce v tom nemohlo být vůbec dobře, na rozdíl od editorů a vedoucích redakce, jejichž jména se nikde neobjeví a tento pochybný druh vedení rozhovoru už léta nemusejí absolvovat.
A tak vznikl podivný telefonát, který jako by vypadl z 90. let. Bulvární hyeny se snaží zjistit, jak se cítí pozůstalý rodič. Překvapivě špatně, a tak nevadí, když mu ještě trochu přidáme. Respektive, jakékoliv informace a sledovanost rozhovoru jsou důležitější než klid šokovaných příbuzných, kteří prožívají truchlení. Televizi to nikdo zakázat nemůže, pokud nemá etický kodex, který by takové jednání zavrhl, ale můžeme to alespoň pojmenovat. Takové jednání je lidsky i profesně nemravné a nízké.
Zdroj:
https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/554063-nahle-umrti-herecky-simony-postlerove-prvni-slova-jeji-zdrcene-mamy
