SOCDEM vjíždí do stanice Konečná

Sociální demokracie má novou předsedkyni. Stala se jí třiačtyřicetiletá exministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Volební sjezd se konal v hradeckém kulturním domě s příznačným názvem Střelnice, kde se koná tradičně. Tentokrát ale stranu skutečně „vystřelil“, a to z trajektorie zavedené demokratické strany.

Nyní se zřejmě stane součástí aliance Stačilo!, kterou vede komunistka Kateřina Konečná. Ta má blízko k levicovému nacionalismu a populismu a v jejích řadách je možné nalézt například politiky, kteří mají blízko k dezinformační scéně (například Ondřej Dostál) i osobnosti, jež mohou vzbuzovat podezření, že jejich skutečným cílem je prosazení vlastních zájmů (například velkopodnikatel v zemědělství Zdeněk Jandejsek či lobbista za vodní kanál Dunaj-Odra-Labe Jan Skalický).

Sociální demokracie tak reaguje na neustálý propad svých preferencí. Zářijový průzkum straně přisuzuje pouhých 2,5 procenta hlasů, což znamená, že se stále nachází hluboko pod hranicí volitelnosti. Navíc se SOCDEM potýká s vážnými finančními problémy. Ještě v roce 2022 měla na účtu 200 milionů korun, což není nijak závratná částka, ale úspory se od té doby ještě výrazně ztenčily. Nyní má na účtu pouhých deset milionů korun, tedy téměř nic. „A přesto se pereme o to, co nemáme,“ suše konstatoval na sobotním sjezdu bývalý místopředseda strany Igor Bruzl, čímž mimo jiné glosoval tvrdou realitu smrtelně rozpolcené strany. S takto nepatrnými úsporami je nereálné, aby strana vůbec mohla vést předvolební kampaň.

Není divu, že dvěma třetinám kandidátů se jako schůdné řešení jeví aliance Stačilo! Jiřího Dienstbiera, který kandidoval proti Maláčové, straníci převažující konzervativní strany odmítlo. Hlasy sbíral zřejmě jen mezi nejmladšími členy strany. Zatímco Maláčová získala 101 hlasů z celkových 139 hlasů, Dienstbiera volilo jen 33 zúčastněných volitelů. Klání se zúčastnil ještě Petr Hůla, který získal pouhých pět hlasů.

O Maláčové bylo předem jasno, že bude usilovat o volební spojenectví s dalšími levicovými stranami. Neměla přitom na mysli moderní levici, kterou v Česku reprezentují především piráti, ale „levici“ reprezentovanou Kateřinou Konečnou a jejími národoveckými a euroskeptickými spojenci v alianci Stačilo! Nicméně vytvořením koalice to nekončí. Ve svém vystoupení na sjezdu strany uvedla, že nemůže zaručit, že se strana nesloučí s komunistickou stranou. Slova novopečené ministryně zjevně v překladu znamenají, že sloučení je již předjednáno.

Ještě před nedávném nemyslitelné řešení je pro část straníků zcela nepřijatelné. Jiří Dienstbier uvedl, že ji nepovažuje za levicovou stranu a že komunisté ve skutečnosti „zastávají pozici putinovské propagandy“. Druhý se soků Maláčové Petr Hůla uvedl, že „komunisté patří do mauzolea, ne na náměstí“.

Na jednu stranu se při pohledu na skomírající Pirátskou stranu nelze divit, že se strana zdráhá přiklonit k liberální levici, na druhou stranu je šokující, že se příklonem k extremistům vzdává vlastní identity i pozice strany stavějící jednoznačně na demokratických zásadách. Ve skutečnosti volí raději politickou smrt než riziko dlouhodobějšího setrvání v opozici, které by jim ovšem nepřineslo „ztrátu kytičky“, tedy trvání na demokratických hodnotách.

Maláčové Konečná okamžitě gratulovala na síti X. Zmínila, že jde o jednu z nejstarších levicových stran a dodala, že levice potřebuje každou ruku. I její status dávají tušit, že budoucí spojenectví je již „upečeno“.

Jaká budoucnost stranu v alianci Stačilo! čeká? Především splynutí s antisystémovým politickým spektrem. Národovectví, euroskepticismus, odpor k pomoci napadené Ukrajiny, sázka na dezinformace a rétoriku, která šíří strach a obavy a zároveň popírá základní demokratické principy, je cesta, kterou se budoucí spolupracovníci sociální demokracie již vydali a slaví s ní u nemalé části populace úspěch. Identita strany, která se prezentovala tak, že hájila zájmy znevýhodněných, se v takovém společenství nepochybně zanedlouho rozplyne. Aliance se pravděpodobně do sněmovny dostane, nicméně „zisk“ pro sociální demokracii nejspíše nebude významný. Tradiční značka zanikne a levicová témata tak definitivně přeberou populisté a extremisté. Hájit zájmy znevýhodněných útokem na demokratické principy sice může vést ke krátkodobému zisku (volebnímu i finančnímu), z dlouhodobého hlediska je to ale past.

Komunisté o sloučení se sociálními demokraty zjevně stojí. V posledním předvolebním průzkumu se se 4,5 procenty hlasů přiblížili hranici volitelnosti i bez členství v alianci Stačilo!, hlasy voličů SOCDEM ale potřebují.

Pro některé dosavadní voliče nicméně bude nemožné takové splynutí skousnout, proto lze očekávat další odliv části dosavadních voličů. V budoucím vztahu zřejmě bude platit, že silnější vyhrává, proto identitu budoucí „dvojstrany“ bude mnohem spíše určovat silnější komunistická strana a komunistický program, než sociální demokracie.

Nastolovat skutečná levicová témata a konstruktivní řešení problémů znevýhodněných, tak v budoucnu nebude mít kdo. „Pseudolevice“, která se v českém politickém systému nyní rýsuje, bude mít dva rozměry - populistický, který reprezentuje Andrej Babiš se svým hnutím a extremistický, reprezentovaný Konečnou a jí v budoucnu de facto podřízenou Maláčovou a dalších spojenců v alianci Stačilo! Radikální proudy v českém politickém systému tak nepochybně ještě porostou.

Není vyloučeno, že se od současné SOCDEM odtrhne část straníků a voličů, kteří se budou snažit dělat skutečnou levicovou politiku. Nová strana se tak může chopit témat jako je rovný přístup ke vzdělání a špatný stav českého školství, obavy lidí, že kvůli robotizaci a umělé inteligenci přijdou o práci nebo ji budou muset změnit, zadlužení obyvatelstva, nedostupnost předškolních zařízení a především nedostupnost zdravotní péče. O tom, že jde o nosné téma, které lidi zajímá, svědčí mimo jiné úspěch Martina Kuby (ODS) v krajských volbách. Místo populistických rychlých a jednoduchých řešení by mohli nabízet svou vizi. Nicméně, ztratí tak výhodu zavedené strany a značky a cesta k prvním úspěšným volbám bude v lepším případě dlouhá, v tom horším pak zcela nereálná.

Nicméně současná SOCDEM pod vedením Jany Maláčové už zahájila svou sebevražednou misi. Je zřejmě již smířena s tím, že ji čeká rozplynutí vlastní identity, ztráta značky i důvěry voličů, kterým se spolupráce s radikály zajídá. Několik málo míst, které zástupci sociální demokracie možná ve sněmovně či ve vládě získají, to nemůže vyvážit. Pokud se sociální demokraté, kteří cestu, kterou si nová předsedkyně zvolila kvitují, domnívají se, že se jim podaří komunistickou stranu „demokratizovat“, prokazují tak nesmírnou politickou naivitu. Ve skutečnosti se volbou Jany Maláčové někdejší pilíř levicové politiky v Česku přiblížil svému definitivnímu konci.