Tři nejkrásnější místa na Madeiře

Jedna z nejoblíbenějších vyhlídek na Madeiře. Vede k ní cca 2 km dlouhá leváda, která je prakticky po rovině, takže tady určitě nepočítejte se žádným složitým terénem. Je to skoro jako byste šli na procházku do parku, ale výhled na konci vás dostane. Vezměme to však hezky od začátku.

Když se na tuto vyhlídku vydáte, čeká vás další náročná cesta autem. Cesty na Madeiře jsou úzké a dost často musíte s autem zdolat pořádné stoupání a ostré zatáčky. Možná i to je důvod, proč většina aut v půjčovně na sobě měla nějaký ten šrám (nic závažného, ale odřenin jsem si všimla snad na každém autě).

Parkovišť je zde hned několik a jsou různě vzdálená od vstupu do Levády dos Balcões. Ovšem je nutné podotknout, že jsme tady byli v lednu, takže zda jsou parkoviště dostačující i při hlavní turistické sezoně lze jen odhadovat. Nicméně parkoviště je zcela zdarma.

Jak jsem psala v úvodu, cesta na vyhlídku je opravdu pohodová vycházka. Nic extra náročného. Po cestě je pak jeden z místních snack barů, kde jsme ochutnali jednu z jejich místních polévek. Cena polévky byla 4 eura a nutno podotknout, že byla výborná.

Po zdolání necelých dvou kilometrů se dostanete na vyhlídku. Samotná vyhlídka je celkem malá, takže si dovedu představit, že během léta se čeká, než se dostanete k samotnému zábradlí a můžete se kochat výhledem. A že ten výhled stojí vážně za to.

Tohle je navíc také místo, kde často vznikají fotky, kdy vám místní pěnkavy zobají zrní z ruky.

PR8 je nádherná trasa na samém cípu východní strany ostrova. Trasa je trochu náročnější, takže rozhodně doporučuji boty s pořádnou podrážkou, ale výhledy z této cesty jsou dechberoucí.

Na začátku trasy je poměrně velké parkoviště, nicméně již kolem desáté hodiny, kdy jsme na místo dorazili, jsme už museli nějakou dobu čekat až nějaký ten pár vracející se z trasy uvolní parkovací místo. Takže si moc neumím představit, jak to vypadá v teplejších částech roku.

Samotný start trasy mi lehce připomínal Skotsko - zelené kopce, dřevěná lávka, výhled na oceán. Postupně se však trasa mění a stává se více náročnou. Na různých webech jsem se dočetla, že tato trasa patří mezi ty jednodušší, ale s tímto tvrzením, bych určitě nesouhlasila. Terén je náročný a jít tuhle trasu v pantoflích nebo městských teniskách si moc nedovedu představit. Navíc je to přírodní trasa, často zde nejsou zábradlí a ke svahu nemáte moc daleko. Ovšem zase nepočítejte s tím, že vás na trase čeká pekelný výšlap schodů. Pár jich tu je, ale rozhodně nic hrozného.

Během trasy máte několik krásných vyhlídek a každý kousek cesty se příroda lehce změní. Barva oceánu je neskutečná, a pokud se v průběhu cesty párkrát otočíte, začne se vám rýsovat také pohled na celý ostrov.

Před nejhorším stoupáním trasy je velký snack bar, kde si mimo jiné můžete zakoupit lístky na loď, která vás vezme buď na krátký okruh kolem ostrova, na delší okruh, kdy vás místní zavezou až k majáku na samém konci Madeiry anebo můžete využít nejdelší trasu, kdy při troše štěstí budete moci pozorovat delfíny. My jsme těchto možnosti nevyužili a místo toho jsme vyrazili na nejvýchodnější bod ostrova, kam můžete dojít po svých.

Cesta od snack baru na vrchol byla náročná. Hodně náročná. Tady nečekejte schody nebo vyšlapanou cestu. Cesta tu určitě kdysi byla, ale při našem výstupu pěšina vypadala takto.

Nicméně když tuto kluzkou část trasy zdoláte, naskytne se vám výhled na samotný konec ostrova a ten za to určitě stojí.

Trasa výletu: https://mapy.cz/s/lajodopera

Na třetí místo bych za normální okolností dala Levadu Verde (Inferno byla bohužel zavřená), ale o té jsem psala v předchozím článku, takže jsem se rozhodla vybrat jiné místo. Také bych určitě mohla psát o výstupu na nejvyšší horu Madeiry, ale pravdou je, že místo, které budu popisovat na dalších řádcích, mě za srdce prostě chytlo o trochu víc.

Ribeira de Janela je malé městečko kousíček od Porto Moniz. Zastavili jsme zde na cestě z Fanalu (kde jsme na mlhu opravdu štěstí neměli) do Porto Moniz, kde jsme měli ubytování.

Tohle místo jsme do našeho plánu zařadili kvůli skálám v moři. Na kamenité pláži jsme potkali jen jednu čtveřici, která zrovna odcházela, jinak jsme zde byli sami. Možná za to mohl západ slunce, který jsme zde zrovna vychytali, ale tohle místo bylo úžasné. Sedět na kamenech a pozorovat zvětšující se vlny, nad kterými se tyčily tyto skalnaté útvary, byl jednoznačně ohromující zážitek.

Pokud na svých výletech rádi zpomalíte a nechcete se honit jen za zdoláním všech tras a nafocením všech trendy míst, určitě tady zastavte a užijte si tenhle výhled.