Článek
Páteční jednání Poslanecké sněmovny o zrušení televizních a rozhlasových poplatků provázely spory mezi koalicí a opozicí, protesty i poměrně vyhrocená atmosféra. Mě ale na celém jednání nejvíce znepokojilo něco jiného než samotné hlasování. Vyvedení několika občanů z galerie Poslanecké sněmovny.
Možná to někomu připadá jako nepodstatný incident. Koneckonců, poslanci potřebují ke své práci klid a veřejnost nemůže jejich jednání neomezeně narušovat. To je jistě pravda. Jenže právě způsob, jakým bylo proti přítomným občanům zakročeno, a okolnosti, které zásah provázely, podle mého názoru vyvolávají otázky, které bychom neměli přejít mávnutím ruky.
Pískal jeden člověk. Vyvedeno jich bylo několik
Podle informací zveřejněných Seznam Zprávami a Deníkem N bylo z galerie vyvedeno přibližně sedm až osm osob. ČTK uváděla zhruba desítku. Důvodem bylo pískání během vystoupení poslance Františka Talíře. Podle svědectví některých účastníků však pískal pouze jeden člověk. Ostatní měli pouze rozvinout transparenty, případně se podle vlastních slov žádného narušování jednání nedopustili.
Někteří z vyvedených navíc popsali, že je policisté po zásahu nechali klečet.
Policie svůj postup hájí. Podle jejího vyjádření skupina hlasitě narušovala jednání a ochranná služba postupovala na žádost předsedajícího v souladu se zákonem.
Zajímavá je ale ještě jedna okolnost. Jeden z účastníků uvedl, že museli přibližně hodinu a půl čekat na vstup, přestože po příchodu zjistili, že galerie je ze 60 až 70 % prázdná. Údajně totiž došlo k omezení její kapacity. Na otázky Seznam Zpráv, zda a proč bylo takové opatření přijato, Sněmovna neposkytla konkrétní odpověď. Policie následně vysvětlila, že kvůli pokusu jiné skupiny demonstrantů o neoprávněný vstup do budovy byly z bezpečnostních důvodů dočasně uzavřeny vstupy do objektu. To však samo o sobě nevysvětluje, zda a z jakého důvodu byla omezena kapacita samotné galerie.
Samozřejmě nechci předjímat, zda byl zásah nezákonný. K tomu bychom potřebovali znát přesný průběh události. Podstatné však je, že veřejnost má ústavně zaručené právo být parlamentnímu jednání přítomna a případné zásahy do tohoto práva musí mít zákonný důvod.
Veřejnost není v Poslanecké sněmovně na návštěvě
Článek 2 odst. 1 Ústavy České republiky stanoví, že lid je zdrojem veškeré státní moci a vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.
Na to navazuje článek 36 Ústavy, podle kterého jsou schůze komor Parlamentu veřejné a veřejnost může být vyloučena jen za podmínek stanovených zákonem.
Tato ustanovení nejsou v Ústavě jen tak pro ozdobu. Vyjadřují jeden ze základních principů demokratického právního státu. Státní moc nepatří politikům. Ti ji pouze vykonávají, a to z pověření občanů a v mezích stanovených právem.
Veřejnost tedy není v Poslanecké sněmovně na návštěvě. Není tam proto, že jí poslanci laskavě dovolili přihlížet jejich práci. Je tam proto, aby mohla kontrolovat výkon moci, která pochází právě od ní.
Představme si pro srovnání, že by soud rozhodl, že bude rozsudky vyhlašovat za zavřenými dveřmi. Že veřejnost jednoduše vykáže a výsledek jí následně oznámí. Vždyť se přece každý může později dozvědět, jak soud rozhodl. Proč by tedy musel být vyhlášení rozsudku přítomen?
Takový postup bychom právem považovali za nepřijatelný. Ústava ostatně v čl. 96 odst. 2 výslovně stanoví, že rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně.
A má to svůj důvod. Veřejnost soudního jednání chrání před svévolí, posiluje důvěru v justici a umožňuje občanům kontrolovat výkon soudní moci.
Proč bychom tedy měli na veřejnost jednání Parlamentu klást menší důraz? Vždyť právě Parlament přijímá zákony, kterými se následně musí řídit soudy, úřady i všichni občané.
Možnost dozvědět se, jak bylo rozhodnuto, přece není totéž jako možnost kontrolovat, jak se k rozhodnutí dospělo.
Ústavní soud: Zákonodárný proces musí podléhat kontrole veřejnosti
Nejde přitom jen o nějakou mou představu o tom, jak by měla demokracie fungovat. Významem veřejné kontroly zákonodárného procesu se opakovaně zabýval i Ústavní soud.
Za mimořádně důležitý v této souvislosti považuji jeho nález ze dne 17. ledna 2024, sp. zn. Pl. ÚS 30/23. Ústavní soud v něm připomněl, že demokratický princip se nevyčerpává pouhým většinovým rozhodnutím demokraticky zvolených poslanců nebo senátorů.
V bodě 76 nálezu výslovně zařadil mezi ústavní principy zákonodárného procesu také požadavek demokratické kontroly, a to jak ze strany poslanců a senátorů, tak ze strany veřejnosti.
A v bodě 78 zdůraznil, že požadavky na parlamentní diskusi je třeba vztahovat i na širší veřejnost, které nemá být upřena možnost kontroly a kritického hodnocení projednávaného legislativního návrhu.
To je podle mého názoru naprosto zásadní závěr.
Demokratická legitimita zákona totiž nespočívá pouze v tom, že pro něj zvedne ruku potřebný počet poslanců. Záleží také na způsobu, jakým byl přijat. Zda byla umožněna skutečná diskuse, zda byla respektována práva parlamentní menšiny a zda byl celý proces transparentní a podléhal veřejné kontrole.
Kdo kontroluje ty, kteří rozhodují o omezení veřejnosti?
Vrátím se ještě k pátečnímu zásahu. Podle § 20 jednacího řádu Poslanecké sněmovny může předsedající v případě nepřístojného chování nechat rušitele pořádku vyvést a dát vyklidit místa vyhrazená veřejnosti.
Takové oprávnění je pochopitelné. Nikdo nemá právo znemožňovat jednání Poslanecké sněmovny. Jenže i výkon této pravomoci musí respektovat její zákonný účel a ústavní principy.
Pokud pískal jeden člověk, je namístě se ptát, proč byli vyvedeni také ostatní. Zda se skutečně všichni dopustili jednání, které zákrok odůvodňovalo, a zda bylo nutné postupovat právě tímto způsobem.
Stejně tak považuji za důležité vysvětlit údajné omezení kapacity galerie. Jestliže občané čekali na vstup, zatímco značná část míst zůstávala prázdná, měli bychom vědět, kdo o takovém omezení rozhodl, na základě jakých pravidel a z jakých důvodů.
Netvrdím, že páteční incident prokazuje protiústavní postup Sněmovny. Tvrdím ale, že pokud je omezována možnost veřejnosti sledovat jednání Parlamentu, musí být takový postup přesvědčivě odůvodněn. Neměli bychom se spokojit jen s obecným odkazem na pořádek nebo bezpečnost, aniž bychom znali konkrétní okolnosti.
Demokracie totiž není jen vláda většiny. Je také souborem pravidel, která musí většina dodržovat. A to zejména tehdy, když má dostatek hlasů k tomu, aby prosadila prakticky cokoli.
Nejde o to, zda souhlasíme se zrušením televizních a rozhlasových poplatků. Ani o to, zda sympatizujeme s protestujícími nebo se nám jejich způsob vyjádření nesouhlasu nelíbí. Stejná pravidla musí platit bez ohledu na to, kdo právě vládne a kdo proti němu protestuje.
Považuji za nebezpečné, pokud bychom připustili, že rozsah veřejné kontroly bude fakticky určovat ten, kdo je právě kontrolován.
Možná si to totiž neuvědomujeme dostatečně, ale Poslanecká sněmovna nepatří poslancům. Patří občanům. Poslanci v ní vykonávají moc, kterou jim občané ve volbách svěřili. A s právem tuto moc vykonávat je neoddělitelně spojena také povinnost podrobit její výkon veřejné kontrole.
Byla bych proto velmi nerada, kdyby páteční incident zapadl jako jedna z mnoha epizod bouřlivého parlamentního jednání. Nejde totiž jen o několik vyvedených lidí. Jde o princip, na kterém stojí naše demokracie.
Kdo vykonává moc jménem lidu, musí také snést jeho kontrolu. I když se mu to nelíbí.
Zdroje a judikatura
Informace o událostech z 23. října 2026
- Seznam Zprávy – „Jménem zákona, klekněte si.“ Proč policie vyvedla lidi ze sálu Sněmovny – svědectví vyvedených návštěvníků, postup ochranné služby a informace o údajně omezené kapacitě galerie.
- Deník N – Policie kvůli pískání vyvedla lidi z galerie Sněmovny – popis události a vyjádření místopředsedy Sněmovny.
- Deník N – Chtěli vyjádřit nesouhlas před poslanci a skončili na kolenou – další výpovědi účastníků zásahu.
- Policie ČR – Vyjádření k nočnímu dění – oficiální stanovisko policie k zásahu a bezpečnostním opatřením.
Právní předpisy a judikatura
- Ústava České republiky – čl. 2 odst. 1, čl. 36 a čl. 96 odst. 2.
- Zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny – zejména § 20.
- Ústavní soud, nález Pl. ÚS 30/23 ze dne 17. 1. 2024 – zejména body 75 až 79, demokratická kontrola a veřejná diskuse při přijímání zákonů.
- Ústavní soud, nález Pl. ÚS 55/10 – ústavní požadavky na transparentní zákonodárný proces.
- Ústavní soud, nález Pl. ÚS 1/12 – význam parlamentní diskuse a důsledky závažných procesních vad.
