Článek
Vládní koalice jedná o možnosti zvýšit rodičovský příspěvek. Debata o jeho růstu se odehrává na pozadí aktuálních diskusí o vládním ozdravném balíčku a penzijní reformě a leckomu by se tak mohlo zdát, že úmysl zvýšit tuhle sociální dávku jde proti smyslu plánované konsolidace veřejných financí. Opak je pravdou. Podpora rodin je totiž pomyslným čtvrtým pilířem penzijní reformy a v budoucnu se nám všem vyplatí.
Náš průběžný penzijní systém se totiž neobejde bez toho, aby do něj plynule přibývali noví přispěvatelé. A jejich „příliv“ v poslední době značně slábne. Generace mileniálů sice dosáhla reprodukčního věku, do zakládání rodin se ale nijak zvlášť nehrne, což mohu potvrdit i jako matka tří synů. Počet loni narozených dětí je nejnižší za 18 let. Příčin je nepochybně víc, ale experti upozorňují i na souvislost s nástupem ekonomických problémů a varují, že u vývoje porodnosti nelze v budoucnosti čekat zlepšení. Naopak lze čekat ještě hlubší propad. V takové situaci by jakékoliv omezování podpory rodin bylo velmi nepříznivým signálem.
I proto podporuji rozumné zvýšení rodičovského příspěvku. Podle nás by měl vzrůst o 50 tisíc na celkových 350 tisíc s tím, že chceme zkrátit dobu jeho čerpání ze stávajících čtyř na tři roky. Vzrostla by tak měsíční částka, kterou by rodič dítěte dostával, a zároveň motivace vrátit se o něco dříve do pracovního procesu. To by znamenalo přínos pro státní kasu, ale také menší dopady rodičovské „dovolené“ na profesní kariéru matky nebo otce. Pokud ke zvýšení dojde, mělo by podle mě mít postupný náběh, abychom předešli nedůstojným i nebezpečným snahám oddálit narození potomka jen proto, aby rodina dosáhla už na vyšší příspěvek, jak jsme toho byli svědky při minulém zvýšení od ledna 2020. Příspěvek by se tak mohl zvýšit o určitou sumu už například pro rodiny dětí ve věku rok a půl a postupně s klesajícím věkem dítěte narůstat až ke zmíněným 50 tisícům pro děti nově narozené. O tom ale v koalici ještě diskutujeme.
Výše finanční podpory rodin ze strany státu může hrát významnou roli při rozhodování, zda na rodičovskou jít a jak dlouho na ní být. Peníze ale samozřejmě nejsou všechno. Musíme potenciálním rodičům jasně ukázat, že až se rozhodnou ve třech letech dítěte vrátit do práce, budou mít potomka komu svěřit. Z opatření, která usnadňují návrat rodičů do práce, chybí dnes především kapacity předškolního vzdělávání, případně alespoň péče o děti. I proto pracujeme na novele zákona o dětských skupinách, která uzákoní sousedskou dětskou skupinu, a do zákoníku práce zavádíme opatření vedoucí ke sladění rodinného a pracovního života. Rodičům nebo pečujícím osobám chceme například umožnit snadněji získat flexibilnější pracovní dobu nebo naopak po návratu do pracovního procesu žádat o návrat k dřívějšímu režimu. To by vedle již existujících opatření, jako je otcovská dovolená nebo nárok na ošetřovné, mělo rodičovství dále usnadnit.
Jistě, to všechno s sebou nese nějaké náklady. Okamžitá „úspora“ výdajů na podporu rodin by ale byla nekoncepční a krátkozraká. Vláda jasně řekla, že chce i v současné době úspor podporovat aktivity prorůstové, které v budoucnu přinesou jednoznačný užitek. Prorodinná politika takovou oblastí – vedle vzdělávání, vědy a výzkumu – nepochybně je.
