Článek
Proč bychom se měli znovu naučit být na sebe pyšní
Každý národ má své silné stránky, své slabosti i svá traumata.
Ale v posledních dvou letech sledujeme jeden fascinující a zároveň bolestný kontrast: Češi a Ukrajinci jsou si v mnoha ohledech velmi podobní — až na jednu zásadní věc.
Ukrajinci mají pevnou, hlasitou hrdost.
Češi mají hrdost tichou, křehkou a často potlačenou.
A je možná čas se podívat, proč to tak je, a přemýšlet, zda se to dá změnit.
🇺🇦 Ukrajinci: národ, který se nebojí jednat
Kdo poznal ukrajinskou mentalitu, ví, že nejde jen o válku.
Je to dlouhodobý historický vzorec:
Holodomor
Stalinovy čistky
boj za vlastní jazyk
Majdan
agrese Ruska
každodenní nutnost bránit svobodu
Ukrajinská kultura vyrostla v prostředí, kde přežije ten, kdo se postaví za sebe – nahlas a bez váhání.
Patriotismus tam není ostuda.
Je to součást identity.
🇨🇿 A Češi? Nesmírně schopní. Ale historicky ranění.
Češi mají jiné dějiny a jiná traumata.
Dvě z nich nás dodnes formují:
Mnichov 1938 – „Nikdo nás neochrání.“
Zrada spojenců podlomila národní sebevědomí na generace.
Srpen 1968 – „Odpor je marný.“
Pokus vzepřít se byl rozdrcen tanky.
Následovalo 20 let normalizace, mlčení a přizpůsobení se.
Výsledkem je charakter, který je:
skromný až příliš
chytrý, ale zdrženlivý
schopný, ale nedůvěřivý
hrdý, ale potichu
odvážný, ale nerad viditelně
Češi nejsou zbabělí.
Jen se po desetiletí učili nevyčnívat.
🇨🇿🇺🇦 Proč se Češi a Ukrajinci navzájem doplňují
Kdo dnes spolupracuje s Ukrajince, dobrovolničí, pomáhá nebo má přátele z Ukrajiny, vidí jeden základní fakt:
Český rozum + ukrajinská odvaha = velmi silná kombinace.
Česko přineslo:
preciznost
systémovost
technickou kreativitu
humor a nadhled
humanitární pomoc
Ukrajina přinesla:
energii
nezlomnost
patriotismus
rozhodnost
oběť
Tyhle dva světy k sobě překvapivě dobře zapadají.
Co s tím můžeme dělat? Hrdost se dá učit.
A tím se dostáváme k nejdůležitějšímu bodu.
Je načase, aby české děti i dospělí znovu začali slyšet:
že jsme EU a NATO plným právem
že české země byly středem Evropy, kde se rozhodovalo
že jsme dali světu vědce, vynálezy, kulturu a osobnosti
že malý stát neznamená malý národ
že naše pomoc Ukrajině je skutečný morální čin
že být Čech není něco, za co se omlouváme
Slovo „hrdost“ není sprosté.
Je to naše dědictví — jen jsme s ním přerušili kontakt.
17. listopad jako připomínka toho, kým chceme být
Den boje za svobodu by neměl být jen vzpomínkou na historii.
Měl by být výzvou:
zvednout hlavu
nebát se říct, co je správné
nebát se stát za sebou i za druhými
nebát se být hrdí
Tak, jak to dnes dělají Ukrajinci.
A jak to uměli Češi, když šlo do tuhého.
Jsme národ, který má být na co hrdý.
A je čas to začít říkat nahlas.
