Článek
Ráno mě vzbudila kamarádka. Měla jsem mít den volna a brzy ráno se z telefonu ozvalo: Putin vletěl na Ukrajinu, vstávej, je válka!
A já šla. Když jsem měla volno, tak jsem šla. A tohle jsem viděla a nikdy na to nezapomenu.
Malá holčička na lavičce
Maminka vyšla z vlaku a za ruku držela holčičku, mohlo jí být šest let. V druhé ruce nesla nákupní (ano, nákupní) tašku, kde měla všechno, co stihla pobrat. Jely z východu Ukrajiny a jejich cesta v Praze na Hlavním nádraží nekončila. Měly v Budějovicích známé. Maminka šla s další dobrovolnicí koupit lístky na vlak do Budějovic, měl odjíždět za dvě hodiny. Holčičku jsem posadila na lavičku vedle té tašky, kterou my každý týden naplníme nákupem, a dala jí čokoládovou tyčinku a džusík. Seděla, obě ty věci držela v ruce a mlčela. Jen seděla a mlčela a trpělivě čekala. V osm večer jsme je posadily do vlaku a popřály jim hodně štěstí. Holčička pořád držela tu netknutou tyčinku a džusík. Byly na cestě sedm dní.
Jen ticho
V uprchlickém centru, které zřídily dráhy na nádraží pro ty, kteří neměli kam jít, bylo neskutečné ticho, i když ta místnost byla plná lidí. Na konci místnosti lehátka se spacáky, kolem zdí stoly a židle. Tam seděli a mlčeli. Uprostřed stolu krabice s pizzou, přepravky s koblihami. Děti žvýkaly pizzu a mlčeli. Dospělí jen seděli a mlčeli. V té nevlídné místnosti všichni prostě seděli a mlčeli.
To je všechno, co mám
Přijela s velkou krosnou na zádech a dvěma dětmi. Děti obdarovány čokoládou a džusíkem. Řekla, že má jen dolary. Vyrazila jsem s ní do směnárny. Tam se otočila do rohu, rozepnula si bundu, svetr a sáhla pod tričko. Z podprsenky vylovila dolary. Usmála se rozpačitě a řekla: Je to všechno, co mám.
Ikea taška
Přišli do přijímacího střediska v Kongresovém paláci. Na vodítku měli psíka. A na rameni modrou IKEA tašku plnou věcí pro psíka.
…. a mohla bych pokračovat. O babičkách, které plakaly, o chlapech, kteří tlačili vozíky se svými rodiči nebo nemocnými dětmi. O strachu, únavě, šoku … ale i odhodlání a naději.
Stydím se za všechny, kteří zpochybňují situaci na Ukrajině. Stydím se za všechny, kterým je osud těchto lidí lhostejný.
A moc děkuji těm, kteří tehdy Hlavním nádražím probíhali a našli si čas zajít do obchodu a přinést pro děti nějaké ty čokoládky a pitíčka. Něco, co těm dětem mělo vykouzlit úsměv na tváři, což se prostě nestalo. Tíha situace doléhala i na ně. Děkuji těm, kteří obětovali svůj volný čas, aby pomohli těm, kterým zůstala jedna nákupní taška, dolary v podprsence, studená pizza, miska pro psíka.
