V Zoo Olomouc chystají novou hračku pro levhartí koťata

Koťátka vzácného levharta mandžuského, který ve volné přírodě už téměř vymizel, se mají čile k světu. Jejich matka o ně vzorně pečuje. „Při nedávné bouřce a dešti je přenesla do sucha a věnuje jim veškerou svou pozornost,“ vysvětluje tisková mluvčí zoo Iveta Gronská.

Mláďata zdárně přibývají na váze a seznamují se s okolním světem. „Prozatím jsou odkázána na mateřské mléko, ale zkoumají už i maso, které olizují a žužlají. Každé z nich je úplně jiné. Sameček hýří temperamentem, samička je daleko více bojácná,“ přiblížil ošetřovatel Tomáš Podhorka.

Aby se koťátka nenudila a zdárně se rozvíjela, chystá jim ošetřovatel jejich první hračku. Součástí levhartího „kousátka“ bude mleté maso.

Olomoucká zoo odchovává malého samce a samici. „Nyní jsou již po veterinární kontrole, která kromě určení pohlaví zahrnovala i kontrolu celkového zdravotního stavu, vážení a odčervení,“ uvedla zooložka Jitka Vokurková.

Zoo Olomouc na Svatém Kopečku chová levharty od roku 2001 a doposud se v ní narodilo patnáct mláďat. Předchozí úspěšně odchovaný samec odcestoval v roce 2018 do Anglie, kde už se také stal otcem. Aktuálně tento druh chová na celém světě 91 institucí v počtu 190 jedinců.

Počty zvířat v zajetí převyšují jejich populaci ve volné přírodě. Původní monitoring v 70. letech minulého století zjistil ze stop zanechaných ve sněhu 32 jedinců. Ještě v roce 2000 se stavy odhadovaly na pouhých 22 až 28 jedinců. Poslední léta se zvýšily až na 130 zvířat. Spočítána byla v roce 2024 pomocí fotopastí.

Vážnou hrozbou pro levharty je pytláctví, ale i lesní požáry nebo těžba dřeva a nerostných surovin. Ruské ochranářské skupiny ve spolupráci s institucemi ze Západu utvořily organizaci Amur Leopard and Tiger Alliance (ALTA), která se pokouší ohrožené levharty a tygry ussurijské zachránit.

O zachování levharta mandžuského usiluje i Světový fond na ochranu přírody (WWF). Populaci v přírodě však musí podpořit chov v zajetí, aby se docílilo dostatečné genetické diverzity. Ochranářským snahám bohužel nyní brání válka.

V přírodě se levhart mandžuský vyskytuje pouze na Dálném východě, kde obývá tamní nedotčené lesy. Jedná se o velkou formu levharta skvrnitého, nejseverněji žijící poddruh, jenž se dokáže adaptovat na extrémní horko i mrazivé počasí.

V domovině levharta mandžuského v chladném období roku klesají teploty až ke třiceti stupňům pod nulou. Nádherné kočkovité šelmy nepříznivým podmínkám odolávají díky tomu, že jejich zimní srst dosahuje délky až 7,5 cm.

Levhart mandžuský se vyznačuje světlejším zbarvením srsti, poseté velkými rozetami, tedy typickými skvrnami ve tvaru kroužků, které mají tmavý obrys a světlejší střed a slouží jako účinné maskování v terénu. K dalším rozpoznávacím znakům patří dlouhý, hustě osrstěný ocas.

Na lov se levharti obvykle vydávají v noci. Kořist odnášejí na skryté místo, někdy s ní dokonce vylézají na stromy a ve skrytu větví spokojeně hodují.

Zdroje: Zoo Olomouc – Levhartí mláďata zkoumají svět, Zoo Olomouc – Známe pohlaví levhartích mláďat, Medium.