Článek
Původní obkladač měl úraz a všichni ostatní měli buď plno, nebo volno až za půl roku. Zoufalství rostlo – a tak padlo rozhodnutí: vezmeme kohokoliv, kdo kývne.
Chyba číslo jedna – opravdu velká
Nový řemeslník sice souhlasil, ale práce byla pomalá a nedbalá – často chodil jen na chvíli, dělal několik zakázek najednou, rychle udělal kousek a odjel jinam. Někdy se ten den vrátil, jindy zase ne. Koupelna se proměnila v projekt „tak akorát“ – spíše k smíchu než k spokojenosti.
Šok místo uznání
Když jsme mu ukázali druhou koupelnu s pěkně obloženými obklady jako vzor, přišel šok: místo toho, aby uznal, že jeho práce je nekvalitní, obvinil nás, že je to naše chyba, protože jsme na něj příliš tlačili.
Pak začaly problémy. Řemeslník začal vyhrožovat, nadávat nám a ohánět se jmény lidí, kterým údajně obkládal a kteří byli „spokojení“, a také komu ještě bude obkládat. Některé z těchto lidí jsme znali, a tak jsme je pozvali, aby se přišli podívat, jakou práci odvedl – jako varování. Všichni ho odmítli. Pro nás to bylo malé, ale sladké zadostiučinění.
Každý příběh má svůj konec, ten náš končí jednou nehezkou koupelnou a ostudou. Nenechali jsme si to líbit a měl z ostudy kabát.
