Článek
Já jsem si naivně myslel, že když mám oči, rozum a trochu času na prohlídku, nemůže se mi nic stát. Jenže ouha – podvodníci jsou mistři převleků.
Začalo to jako sen: perfektní auto, rozumná cena, fotky jak z katalogu. Prodávající byl navíc přesvědčivý – kdyby chtěl, mohl by klidně prodávat teploměry na Sahaře. Když jsme se sešli, auto se jen blýskalo. „Jen lehká kosmetická vada,“ mávl rukou. V tu chvíli jsem měl hlavu plnou obrázků, jak s ním vyrážím na výlety, a rozum zůstal doma. Peníze putovaly, klíčky zacinkaly a já si připadal jako frajer.
Radost vydržela přesně do chvíle, než jsem s autem dorazil do servisu. Mechanik se na mě podíval a řekl větu, která zamrzí víc než rozchod po SMS: „Pane, tohle je Frankenstein.“ Stočený tachometr, maskovaná havárie, díly poskládané jak puzzle ze tří různých krabic.
Cítil jsem se jako největší naivka. Jenže pak se ukázalo, že tenhle „obchodník“ má máslo na hlavě i jinde. Policie ho vyšetřovala pro sérii podvodů a nakonec stanul před soudem. Tam mu spočítali všechno – falešné údaje, zfalšované smlouvy, okradené kupující. Dostal podmínku a povinnost nahradit škodu.
A tady přichází pointa: papír sice snese všechno, ale moje peníze už nikdy neuvidím. Podvodník sice dostal trest a škodu má povinnost nahradit, jenže v praxi to znamená roky marného čekání. Tahle zkušenost mě naučila, že u ojetých aut nestačí důvěra ani pěkná slova. Bez odborné kontroly se z vysněného vozu může stát velmi drahá lekce.
