Článek
Představte si, že by si chlapi nezáviděli. Žádné hádky o to, kdo má hezčí auto, větší zahrádku, nebo kdo vydrží déle v hospodě. A hlavně – žádné soupeření o ženy. V takovém ideálním světě by prý stačila jedna žena pro celou vesnici. To zní sice na první pohled jako sen, ale zkuste se na to podívat prakticky.
Ta jediná žena by měla na starosti opravdu velký podnik. Ráno láska na severu vesnice, dopoledne sex na jihu, odpoledne domácí práce uprostřed a večer zábava v hospodě, kde by musela rozlévat pivo, aby ti ostatní chlapi nezůstali úplně na suchu. A do toho samozřejmě ještě zahrádka – protože bez rajčat, okurek a petržele by nebyl život. Jenže kdo by pak plel záhonky, když by ona musela střídat manželské povinnosti podle rozvrhu jako lokomotiva na nádraží?
Možná by to fungovalo jako autobusový jízdní řád. Každý chlap by měl svůj časový slot: „Pondělí 17:30 – Franta, téma láska. Úterý 10:00 – Pepa, sex. Středa 14:00 – Lojza, oprava pračky a rychlý oběd.“ Jenže známe chlapy – nikdy by to nevydrželi. Franta by se rozčiloval, že Pepa má dvakrát týdně, zatímco on jen jednou. Lojza by tvrdil, že on má stejně nejvíc práce, protože pokaždé musí opravovat něco rozbitého. A hospodský by si stěžoval, že když ta jediná žena přijde na pivo, všichni chlapi po ní koukají a zapomínají platit účty.
A co ta žena? Představte si, že by měla vést celý vesnický chod. Byla by to kombinace hospodyně, milenky, psycholožky, zahradnice a barmanky. S největší pravděpodobností by po týdnu zabalila kufry a utekla do města, kde má aspoň klid od venkovského „kolektivu“.
Takže závěr? Možná by teoreticky stačila jedna žena, kdyby si chlapi opravdu nezáviděli. Ale protože závist je u mužů silnější než chuť na pivo po nedělním fotbale, je to nemožné. A dobře tak – aspoň se ženy nerozkrájí na čtyři směny denně. A vesnice má místo jedné unavené superženy rovnou několik normálních ženských, co kromě lásky, sexu a domácích prací zvládnou i to nejdůležitější – držet chlapy v hospodě trochu na uzdě.
