Článek
Drazí bratři, milé sestry, vážení čtenáři… dnes bych chtěl promluvit o jednom z největších nedorozumění mezi mužem a ženou: domácí práce.
Žena věří, že když se něco řekne, mělo by se to udělat hned. Nejlépe ještě předtím, než to vysloví. Takže když pronesou větu: „Můžeš, prosím tě, přišroubovat tu poličku?“, v jejich hlavě už v tu chvíli polička visí na zdi, zatímco muž právě přemýšlí, jestli má dost sil vstát z gauče.
Muž má jiný přístup. Když muž řekne, že to udělá, tak to udělá. To je závazek, který je pevnější než manželský slib. Jenže časové měřítko se mírně liší. Pro ženu znamená „hned“ v horizontu minut. Pro muže znamená „hned“ v horizontu měsíců, někdy i let. Ale pořád je to hned.
A teď si dovolím opřít se o vědecká fakta. Podle výzkumu Ústavu pro studium mužské motivace (instituce, která samozřejmě neexistuje, ale měla by) muži potřebují průměrně 186 dní, 4 hodiny a 23 minut mezi okamžikem, kdy slíbí, že něco udělají, a okamžikem, kdy to skutečně udělají. To je biologicky dané. Je to přírodní cyklus, něco jako období hnízdění u ptáků. Narušit tento cyklus neustálým připomínáním je nebezpečné. Muž se může stáhnout do pasivní rezistence a pak hrozí, že věc neudělá vůbec – čistě z principu.
Ženy zvládají multitasking. Umí míchat polévku, radit dětem s úkoly, žehlit košile, telefonovat s kamarádkou a zároveň objednávat rohlíky přes internet. Muži to mají jinak. Dokáží dělat jednu věc. Ale tak soustředěně, že by se vedle nich Einstein cítil jako žák první třídy. Problém je, že aby muž tu jednu věc dělal, musí se mu chtít. A to je proces.
Když se muž konečně odhodlá, nejde o drobnost. Je to projekt. Nejprve fáze mentálního ladění – muž sbírá síly, ideálně vleže, často několik dní. Poté přichází fáze přípravy nářadí. To zahrnuje alespoň dvě hodiny hledání vrtačky, kterou naposled držel děda, a dramatické konstatování, že „chybí správný vrták“. Následuje fáze odkladu z technických důvodů, aby byl čas si ještě rozmyslet taktiku. A pak, v jeden osudný den, přijde fáze akce. Muž povstane, jednou zavrčí, dvakrát zavrtá – a polička visí. Možná trochu nakřivo, ale drží tak pevně, že ji při případném stěhování budete muset odstranit výbušninami.
Ženy často tvrdí, že muži jsou líní. Ale to není lenost! To je filosofie. Proč něco dělat hned, když se to může vyřešit samo? Kolik problémů lidstva se rozplynulo jen díky tomu, že se nikomu nechtělo je řešit? Muž ví, že život je krátký, energie drahá a čas relativní. Proto lenost není chyba. Lenost je vlastně strategie.
Nepřišroubovaná polička? Třeba se ukáže, že ji nepotřebujeme. Nevyměněná žárovka? Úspora elektřiny. Nevyvezený koš? Cvičení na trpělivost celé rodiny. Každé „později“ má svůj hluboký důvod.
Milé dámy, důvěřujte svým mužům. Oni to udělají. Ne hned, ne dnes, možná ani ne zítra. Ale až nastane správná konstelace hvězd, až se muž vnitřně sladí s vesmírem, až se mu bude chtít – bude to hotové. Pořádně a navždy. A až se vám zdá, že jsou líní, vězte: to není lenost. To je moudrost, promyšlená strategie a chlapská filosofie života.
Protože když muž řekne: „Uklidím garáž,“ tak ji uklidí. Jen není potřeba mu to každého půl roku připomínat. Stačí jednou za pět let.
