Článek
V sále místního hostince visely barevné lampičky, na stěnách plakáty kulturních akcí a z pódia se ozývaly tóny kapely, která hrála všechno, co bylo právě v módě.
Když se setmělo, sál se rychle zaplnil. Starší seděli u stolů, kde se čepovalo pivo a nalévaly štamprle, mladší mířili k parketu. Dívky měly výrazné účesy a pestré šaty, chlapci se předváděli v košilích nebo v džínových bundách, které byly tehdy vzácností. Hudba spustila a po chvíli už se na parketu točilo celé kolo.
Všude byl kouř z cigaret, sklenice cinkaly o stoly a smích se nesl přes celý sál. Mladí postávali u stěn, sbírali odvahu vyzvat děvčata k tanci, a když se některý odhodlal, vyvolalo to mezi ostatními pobavené popichování. Atmosféra houstla, ale zůstávala radostná.
Jenže u výčepu začala jiskřit jiná nálada. Pár přespolních se dost hlasitě dohadovalo s místními, padala ostřejší slova a během okamžiku se z hádky stala tlačenice. Někdo převrhl půllitr, sklo se roztříštilo na podlaze a bitka byla na světě. Stoly se odsunuly, židle létaly a kapela přestala hrát, protože hluk zápasu přehlušil všechno ostatní.
Ženy křičely a uhýbaly stranou, někteří muži se snažili rváče odtrhnout. Venku se rvačka ještě chvíli přelévala před hospodu, než se podařilo protivníky rozehnat a uklidnit. Do sálu se vracel klid, stoly se postavily zpět a přes rozlité pivo se jen smálo: vždyť přece žádná pořádná vesnická zábava se neobejde bez menší potyčky.
Po chvíli už kapela opět hrála a parket se znovu zaplnil. Jako by předchozí výjev patřil k tradici – něco, na co se ráno bude vzpomínat s nadsázkou. Ti, kteří předtím stáli v první řadě, se hned smáli mezi sebou a nechávali si přinést další kolo.
Dnes je všechno jiné. Mládež se schází spíš na diskotékách nebo festivalech, kde se hudba pouští z přístrojů. Často však nemají ani potřebu se potkat tváří v tvář – stačí jim mobilní telefon a obrazovka sociálních sítí. Tam se smějí, tam se hádají, tam si dokazují odvahu. Dřív bylo běžné vzít dívku za ruku a odvést ji na parket před celý sál, dnes stačí kliknout na ikonku „srdíčka“. Vesnická zábava byla místem, kde se lidé poznávali, sbližovali, smiřovali i prali. Dnes se zdá, že pro mnoho mladých je společná zábava zbytečná – virtuální svět jim stačí. A přece – kdo jednou zažil večer, kdy celý sál zpíval jedním hlasem, ví, že žádná obrazovka nedokáže nahradit živý smích, hudbu a energii davu.
