Článek
Když tak čtu nejrůznější články o sousedských vztazích, občas si připadám, že bydlím v úplně jiné realitě. Jinde lidé bojují o každý centimetr plotu, měří výšku tújí laserovým měřidlem a sbírají důkazy o tom, že sousedův kohout zakokrhal o tři minuty dřív, než povoluje vyhláška. My? My řešíme jen to, jestli si pivo dáme dneska u nás, nebo u nich.
Naše vztahy se často točí kolem grilu. Když grilujeme my, sousedé dostanou pozvánku a vždycky se u nás najde místo navíc. Když grilují oni, zase zvou nás. Není v tom žádná taktika, žádné čekání u plotu, jen obyčejná sousedská radost ze společného posezení. Se sousedem si připijeme, probíráme novinky a nakonec řešíme, kdo má lepší recept na nakládání masa. Ať už je to, jak chce, stejně chutná nejlépe to, co se jí společně.
Když jedeme pryč, nemusíme nikomu nic vysvětlovat. Stačí, že soused vidí prázdný dvůr bez auta. Druhý den už automaticky krmí naše králíky – a pokaždé si přitom stěžuje, že prý málo žerou. Aby prý neměli hlad, nosí jim k přilepšení vlastní zrní a granule, a my jen nevěřícně sledujeme, jak naši ušáci dostávají „druhý oběd“ od souseda. Vracím se domů a mám pocit, že přibrali dvě kila navíc – zřejmě si užívají sousedových „bonusových pampelišek“.
Naše děti jsou podobně propojené. Buď jsou u nás v bazénu, nebo u sousedů na trampolíně, v lese mají svůj bunkr, kam si společně schovávají poklady. Ráno chodí společně na autobus a my máme naprostou jistotu, že když jsou spolu, jsou v pořádku. Nikdy by jeden druhého nenechal ve štychu – a to je pocit, který žádná kontrola rodičů nenahradí.
Když něco potřebujeme, stačí zavolat. A někdy ani to ne. Stačí mlčky se naklonit přes plot – a soused je tu během okamžiku.
Žijeme si takhle už roky a někdy mě napadne, jestli my asi neděláme něco špatně. Protože podle internetu i hospodských historek by měl být život se sousedy peklo na zemi. A my? My jen občas zíráme, že to jde i jinak.
Nakonec je to ale prosté: je to všechno o lidech. Pokud se dokážou domluvit, jde všechno hladce – ať už jde o půjčené nářadí, poslední klobásu z grilu nebo krmení králíků. A pokud se dokáží domluvit nedokáží, je každá rada drahá. Tam už nepomůže ani dobrá vůle, ani „návody na sousedskou diplomacii“. To je pak opravdu jako házet hrách na stěnu.
