Článek
Nedávno se mi manželka svěřila, jak za ní přišla naše dcera, oči plné starostí a nervozity, a usedla tiše vedle ní. „Mami… něco se stalo. Něco, co mě úplně trápí,“ začala, hlas měla téměř neslyšitelný.
Její kamarádka ji požádala, aby jí dohodila svého bratra. Dcera okamžitě cítila zmatek a strach. Kamarádku zná dobře, je zábavná, charismatická, vždycky ví, co chce, ale střídá kluky jako ponožky. To přece není dobré. Brácha do toho nikdy sám nepůjde a ona nechce, aby na tom doplatil.
Ale kamarádka byla neústupná. Naléhala, přemlouvala, slibovala. „Prosím tě, tentokrát to bude jiné. S bráchou to půjde hladce, slibuju. Jen to zkus.“
Dcera cítila tlak. Jen to zkusit, copak to může být tak špatné? Nakonec podlehla. Přemluvila bratra, aby s kamarádkou šel na rande. Myslela si, že mu to neuškodí… snad. Zpočátku se vše zdálo nevinné.
Jenže po pár dnech kamarádka bratra odkopla kvůli jinému. Bratr se ocitl v situaci, do které by nikdy sám od sebe nešel, a jeho zklamání i rozhořčení byly hmatatelné. Dcera cítila, jak jí srdce klesá. To je moje chyba. Já jsem ho do toho přivedla, já jsem ta, kdo všechno pokazil.
Když kamarádka přišla znovu, dcera jí nechtěla situaci vysvětlovat. Jen tiše, s těžkým srdcem, řekla: „Brácha se mnou kvůli tobě nemluví.“
Hádka byla nevyhnutelná. Kamarádka se otočila a odešla a od té doby spolu vůbec nemluví. Dcera zůstala osamělá, zatímco bratr i kamarádka ji oba vinili. Přestože neměla zlý úmysl, její rozhodnutí podlehnout přemlouvání změnilo vztahy s lidmi, na kterých jí záleží. A ona teď nese následky sama, s tíhou viny a pocitem zrady.
Tahle zkušenost dcera těžce nese. Učí se, že podlehnout tlaku ostatních může mít nepředvídatelné a bolestivé následky. I z nejlepších úmyslů může vzniknout chaos a bolest. Hranice, pevný názor a schopnost říct ne jsou někdy jedinou ochranou nejen pro ostatní, ale i pro vás samotné.
