Článek
Bylo nebylo, v jedné malé zemi uprostřed Evropy žili i důchodci. Celý život dřeli – někteří v továrnách, jiní v kancelářích, někteří na polích. A teď, když měli pár let života před sebou, troufale si mysleli, že by měli dostat slušný důchod, aby nemuseli počítat každou rohlíkovou kůrku.
Jenže ouha – v téže zemi vládli politici. Ubozí, nepochopení, věčně ztrhaní z povinností. Vždyť kdo jiný by měl nést břemeno těžkého volebního období, kdy je nutno denně chodit do televize, rozdávat sliby a vysvětlovat, proč na všechno nejsou peníze? Jak se mají věnovat lidu, když musejí také plnit své pravé poslání: zajistit štěstí rodině, přátelům a všem, kdo je kdysi podrželi u voleb?
A k tomu ještě ti novináři! Hladoví po každé senzaci, nastražení s diktafony a kamerami za každým rohem. Nespokojí se s oficiálním prohlášením, chtějí znát detaily, čísla, a dokonce se ptají, kam mizí peníze. Jak má politik v klidu rozdávat státní zakázky svým známým, když se mu v tom šťourá nějaký reportér?
„Důchodci jsou nenažraní,“ naříkali politici. „Vždyť oni si myslí, že stát je kasička, ze které se dá donekonečna vybírat! A novináři nám ještě ztěžují život, jako by nestačilo, že musíme neustále poslouchat stížnosti lidí.“
A tak politici zasedli a rozhodli:
peníze z daní rozdělíme nejprve mezi priority – tedy mezi sebe, své blízké a pár projektů, které náhodou dělají naši kamarádi;
co zbude, dáme armádě, policii, školství a dalším otravám;
a na důchodce? Inu, ti ať si připlatí, vždyť jsou prý zvyklí makat.
Důchodci reptali, že jim nezbývá ani na léky, ale politici je chlácholili: „Nebojte, vše děláme pro vaše dobro. Kdybychom vám dali víc, rozmazlili bychom vás. A to by nebylo zodpovědné.“
Novináři zatím dál kladli otázky, odhalovali kauzy a rušili politikům večírky. „To je kříž být politikem,“ povzdechl si jeden ministr. „Člověk by si ani neodpočinul na konferenci u moře, a hned to mají v titulcích!“
A tak zatímco důchodci počítali drobné na mléko a chléb, politici počítali hlasy a přízeň svých mecenášů – a novináři počítali kliky a sledovanost. Každý nakonec dostal to, co si zasloužil: důchodci sliby, politici pohodlí a novináři skandály.
Poučení?
V pohádkách bývá vždycky happy end. Ale tohle není pohádka.
