Článek
Víte, říká se, že nevinný vtípek dokáže zničit i to nejpevnější přátelství. A když se do toho připlete ještě manželka, je z toho malér na pokračování. Mě už fackovali za ledacos – jednou za to, že jsem nedonesl pivo z lednice, jindy za to, že jsem pro něj šel, ale vypil ho cestou. A taky za to, že jsem omylem řekl „miláčku“ tchýni. Ale tahle rána, o které mluvím, byla přece jenom výjimečná.
Nebyla to totiž facka za to, že spím s jeho manželkou. To se tak nějak bralo jako nešťastná okolnost, skoro až půjčka mezi přáteli. On si ode mě bral gril, já od něj… inu, společnost jeho ženy. Rovnováha v přírodě byla zachována.
Jenže já mám občas větší hubu než rozum. A tak jsem při odchodu té jeho drahé polovičce pošeptal: „Tak příště… dvakrát, jo?“ To bylo osudové. On se na mě podíval pohledem, při kterém by i Chuck Norris raději zvažoval druhou variantu, a než jsem stačil vysvětlit, že jsem měl na mysli dvakrát kafe do hrníčku, přistála mi na tváři taková rána, že se mi ještě dneska při každém zvonění u dveří cukají obě tváře.
Ponaučení zní jasně: s cizími manželkami se spát nemá. Ale pokud už se to přihodí, rozhodně si neobjednávejte přídavek nahlas. Protože ta facka nebyla za to první. Byla za to „dvakrát“.
