Článek
Diskotéka hučela, světla se střídala a hudba hrála tak, že ji člověk cítil až v kostech. Bylo tam spousta hezkých holek, smích, flirt a malá gesta. A já? Vyrazil jsem na lov, hledal něco, co by mě opravdu zaujalo.
A pak jsem ji zahlédl. Nebyla extravagantní, nepřitahovala pozornost. Myslel jsem si, že pro mě úplně nezajímavá. Stála stranou, pozorovala dav s nenuceným úsměvem. A přesto mě něco přitáhlo blíž.
Ve stejné chvíli jsme se náhodou potkali u baru. Snažil jsem se vypadat nenuceně, natáhl se pro drink a v tom zavadil o její skleničku. Sklenička se převrátila, šplouchla a drink jí prosákl do politého trička.
Promiň, promiň, já, koktal jsem. Ona jen zvedla obočí a rozesmála se, spíš pobavením nad situací.
Pokusil jsem se jí ubrouskem neohrabaně otřít polité tričko a vyvolal tím další výbuch smíchu. Tak to je způsob, jak někoho oslnit, řekla s úšklebkem. Většina chlapů se tady aspoň snaží být cool.
Rozhovor potom plynul sám od sebe, o trapných tanečních krocích, o tom, kdo má nejhorší playlisty, o věcech, které se dějí, když člověk příliš přemýšlí, jak zapůsobit. Každý můj pokus být cool selhal, ale ona tomu nedávala váhu. Její smích byl nakažlivý a její nadhled mě uklidnil.
Když večer končil, místo aby mě mrzelo, že jsem selhal při standardním balení, usmíval jsem se. Ta nehoda u baru, polité tričko, ubrousek, moje neohrabanost, byla nakonec nejlepší způsob, jak poznat někoho, koho bych si jinak ani nevšiml. Před odchodem jsem jí podal ubrousek a ona mi přitiskla číslo do dlaně s jemným úšklebkem. Příště dávej pozor, ale jestli mě znova poliješ, dlužíš mi drink.
Ona mě dostala a já se těším, co přijde dál.
