Článek
Celé léto se psychicky připravoval, ladil seznamy, žehlil oblečení, kupoval pastelky, kontroloval penály a věřil, že má vše pod kontrolou. A pak přijde ráno 1. září a celý plán se zhroutí jako domeček z karet.
Budík zazvoní v šest. Čas, kdy by normální lidé měli ještě tvrdě spát, ale rodiče se už chystají na boj. Jenže dítě? To spí dál, jako by šlo o běžné úterý v červenci. Když se ho konečně podaří probudit, přichází první šok: aktovka není připravená. Ačkoliv jasně zaznělo, že včera večer musí být nachystaná. Výmluva? „Nevím, kde je.“ Rodičovy tepny se mění v časovanou bombu.
Následuje oblékací peklo. Dítě křičí, že tu mikinu nikdy v životě nevezme, že ponožky koušou a že boty jsou zbraň proti lidskosti. Rodič se mezitím mění v cirkusového akrobata, který se snaží na malého vzpírajícího se tvora natáhnout kalhoty, zatímco ten piští, jako by šlo o pokus o mučení.
A pak přichází absolutní vrchol zoufalství – je půl osmé. Autobus jede za pět minut. Rodič běhá po bytě v panice, ale dítě najednou zpomalí tempo, jako by se ocitlo v zenovém klášteře. Začne si vybírat, kterou tužku si vezme, hraje si s gumičkami, přemýšlí, jestli si dnes vezme penál s jednorožcem nebo radši ten s autíčky. Rodič tiká jak atomová bomba. „Dělej, nestihneš autobus!“ A odpověď? „Klid, mám čas.“
Když se dítě konečně dostane na autobus, rodič padá obrazně na kolena. Mise splněna. Ale místo euforie přichází psychické vyčerpání. Přesně ten stav, kdy by člověk potřeboval dovolenou – jenže ta právě skončila. A do toho přichází další úder: u školy se odehrává každoroční soutěž rodičů. Kdo má nejlépe oblečené dítě, kdo měl největší chaos a kdo to dokáže nejlépe skrýt za falešným úsměvem. Realita? V hlavách rodičů zní jediná modlitba: „Pane Bože, ať to přežiju.“
Když dítě zmizí za dveřmi třídy, nastává ticho. To děsivé, podezřelé ticho, které rodiče nutí klást si otázku: „A co teď?“ Odpověď je jasná – káva, čokoláda, možná rychlá meditace. Ale než se stihne uklidnit nervová soustava, děti jsou zpět doma se slovy: „Byl to hrozný den.“
První školní den není radostný začátek roku. Je to přehlídka paniky, nervů a ztracených ponožek, která testuje odolnost rodičů na hranici šílenství. A co je na tom nejhorší? Že tohle drama se bude opakovat každý rok.
