Článek
Dobrý den paní pisatelko, či pane pisateli, či jak se dnes cítíte. Z Vašeho jména mamymka, se to poznat nedá. Budu Vás oslovovat v ženském rodé, pokud dovolíte. Je mi 70 let, jmenuju se Josef a křestní jméno mám Karel, po strýci. Mám středoškolské vzdělání, moje manželka také. Společně jsme vychovali 3 déti, z nichž 2 mají titul Dis.Celý život jsem bydlel ve městě,které v minusti bylo i okresním.To jen tak na začátek, že nejsem z malé zapadlé vísky,kde se žije jako sto let před opicemi. Víte každý národ má svoji minulost, která ten národ nějakým způsobem utvářela. Kdo nezná svoji minost, ten jakoby nebyl. Mnoho slavných osobností nosila, podle Vás,ne úplně moderní jména. A přes to jsme na ně právem hrdí. Víte, my staří, jsme na rozdíl od Vás, z měst, hrdí na svoji minulost, na svoje předky i s jejich nemoderními jmény.Nám ještě něco říká hrdost, vlastenectví, lpění na křesťanských hodnotách. To nemá co dočinění s náboženstvím. S tím souvisí i označování naší vlasti, naší České republiky jako Česko, nebo v horším případě Čechija. Kdyby jste chtéla vědět co to je, tak se jmenoval motocykl, který se vyráběl v severní h Čechách. Takhle jsme, nebo jste hrdi na svoji vlast. Ale nebojte, nebude to dlouho trvat, všichni občané bjdou mít svůj čip a odpadne, dle Vás, volba chytrých, moder ích, ale hlavné ne českých rodných jmen. Hezký večer.
