Článek
Od zítřka bude v Brně probíhat akce, v rámci které se uskuteční sjezd Sudetského krajanského sdružení. Nedá mi to, ale musím se k této věci vyjádřit. Nechci nikomu nic podsouvat, ale myslím si, že ze strany pořadatelů, byl záměr uskutečnit sjezd Sudeťáků v ČR, a konkrétně v Brně brán jako provokace. Záměrná a braná jako lakmusový papírek, jestli si někdo ze společnosti, ať občané, politici, nebo novináři vůbec všimnou, že něco takového může proběhnout v ČR bez nějakých emocí, ať už pozitivních, nebo těch negativních. A nechci sahat pořadatelům do svědomí, ale byli to oni, kdo předhodil pomyslnou kost do arény. A následně se toho chytili novináři, následně politici, a už celá věc žila svým pomyslným životem. Pevně věřím, že kdyby tomu nedali novináři prostor, akce by možná proběhla bez zvýšené pozornosti. Ale možná to měl být záměr. Zvednout tuto problematiku a otevřít stavidla názorů.Jak ale chápat cestu smíření. Mám pocit, že ke smíření by měli v lepším případě být minimálně dva.Ale jak sleduji celkovou debatu, tak smiřovat se chtějí pouze Češi. Jenom z české strany slyším, že se musíme smířit, že po druhé světové válce došlo z naší strany k bezpráví, že se musíme omluvit,že musíme být ti, kteří ponesou to břímě smíření, omluvy , spáchaného bezpráví. Z té druhé strany to není slyšet, jenom vyjádření předsedy sudetského spolku, že s Benešovými dekrety nemůže souhlasit, ale slovo smíření jsem fakt neslyšel.Když půjdeme do historie, tak Postupimská smlouva určila postup jak s německy žijícím obyvatelstvem nakládat po skončení války a byl to Anglická delegace na konferenci, která prosadila, že německy mluvící obyvatelstvo bude odsunuto na německou stranu de jure. Takže Benešovy dekrety byly jenom a pouze výsledkem této Postupimské dohody, chcete-li smlouvy. Tak jaké smíření, jaké omluvy za Benešovy dekrety? Ano po válce docházelo k různým nepravostem, násilí, bezpráví. Ale co po celou dobu druhé světové války nedocházelo k různým nepravostem, násilí, bezpráví? Takže jak jsme na začátku poznamenal, že ke smíření musí být v ideálním případě dva, tak pořád mě chybí ta protistrana, ať se na mě někdo zlobí, nebo ne, ale ze strany sudetoněmeckého landmančaftu neslyšel, že by se chtěli usmiřovat. A co se týče českých politiků, nebo církve, nebo novinářů, k tomu se nebudu vyjadřovat, musel bych používat slova, která čeština umožňuje, ale nepatří do slušné společnosti.
