Článek
Při náhodném pročítání internetu jsem narazila na pojem mikrodobrodružství. Dá se prožít vlastně kdekoliv, a to i kousek od domu. Přišlo mi to jako úžasný nápad bez ohledu na to, že je začátek března a teploty v noci často dosahují i minusových teplot. Z domu se dívám na Říp, tudíž byl jasnou volbou, kde mikrodobrodružství prožít. To mé spočívalo v nápadu přenocovat pod širým nebem s výhledem na hvězdy.
Přiznávám, jsem trochu srab a musela jsem ve svém okolí najít někoho, koho pro tento nápad strhnu. Kačí, moc díky :-)
Takže - plán byl jasný i cíl. Při pročítání rad jak přežít noc v přírodě a neumrznout jsem narazila na možnost spaní v hamace. Což mě nadchlo. Selským rozumem jsem si řekla, že v té nebude taková zima jako by byla na zemi a zvýším tak šanci přežití. Přiznávám, že už plánování samotné realizace mého nápadu bylo celkem dobrodružné. Nápad vzniknul o víkendu a následující pátek měl být realizován. Náklady na hamaku byly 690,- Kč pro dvě osoby. Super, vejdeme se tam obě. Spacáky vlastníme, takže parády habaděj a nezbývá nám, než se těšit.
Pátek…hurá…o našem dobrodružství a těšení se jsme si napsaly snad stovky řádků a konečně je tu den D. Vyrážíme v sedm večer. Už je tma a teplotu těla jsme zvýšily výstupem na horu Říp. Čelovkou svítíme na okolní stromy a hledáme vhodné místo na uvázání hamaky. První vyhlídka, lavička a dva stromy ideálně od sebe. Super. Nad hlavou se už pomalu začínají rozsvěcet hvězdy. K nasvětlení prostoru jsme zvolily dva lampiony se svíčkou. Jelikož proběhla internetová příprava informací, věděly jsme, že spacák sám o sobě teplo nevytvoří, ale je schopen jej udržet. Tudíž jsme si daly ještě výšlap k rotundě, než jsme definitivně ulehly pod hvězdy.
Nad hlavou tisíce hvězd, občasné šumění lístků na zemi a výhled, kde se v dáli díky světýlkům odehrával život lidí, kteří jsou v bezpečí a pohodlí svého domova. V tu chvíli bychom neměnily za nic na světě to nic a přesto vše, co jsme díky tomu prožívaly. Hamaka se lehce pohupovala a my si jen říkaly, že nám přijde škoda usnout a nedívat se vzhůru do větví na rozzářenou oblohu. Teplota v noci nepřesáhla +5 stupňů a rozhodně nám nebyla zima. Spacák a hamaka splnily dokonale svoji funkci.
Pokud je něco v životě, o co by člověk neměl být ochuzen, myslím si, že je to právě takový zážitek, kdy s minimem věcí vyrazí hledat dva stromy a místo, kde mu společnost budou dělat zářící hvězdy na nebi a probudí se tak, aby mohl pozorovat svítání a uvědomit si, že to krásné dost často jen nevidíme. Utrácíme finance za cesty za dobrodružstvím po celém světe a ve skutečnosti jej dost často máme kousíček kolem nás.
Péťa a Káťa
Naše hamaka
