Článek
Hlavní úlohou ČNB je udržovat cenovou stabilitu. Pokud to není v rozporu s cílem prvořadým, měla by rovněž podporovat hospodářskou politiku státu. V porovnání s těmito mamutími úkoly je omezená emise pamětních bankovek zdánlivě prkotinou. Přesto tvrdím, že význam této akce byl nezanedbatelný, bohužel v tom negativním smyslu. V době vysoké inflace a stagnujícího hospodářství Česká národní banka přišla s emisí výročních tisícikorun, na něž občané stojí hodinové fronty, aby se jimi pokochali, strčili si je doma do šuplíku nebo se je obratem snažili prodat za několikanásobek jejich nominální hodnoty na internetu. Jaký signál tím ČNB vysílá?
Třeba takový, že ekonomická krize není asi tak vážná, když je čas na to zaobírat se tiskem pamětních bankovek a zahánět dlouhé chvíle hromadným korzováním občanů před pobočkami ČNB, že přidanou hodnotu lze „vystát“ ve frontě, že produkt – v tomto případě tisícikorunu - jehož výroba stojí cca 1 Kč, lze při troše štěstí prodávat koncovému zákazníkovi za 3000,-, že měnová odluka dvou zemí je důvod k oslavám a že peníze a propagace ČNB jsou přednější než zdraví a důstojnost obyvatel této země.
Vinu pochopitelně nelze klást jen na konto ČNB. Celá bankovková kauza vypovídá o pokřiveném hodnotovém nastavení významné části české společnosti. To znamená, že lidé velmi často přikládají vysokou důležitost věcem, které objektivně vzato důležité nejsou. Činí rozhodnutí, která nejsou racionální, rozumem odůvodnitelná, a nechají se tak snadno oblbnout a zmanipulovat. Společnost ve výsledku trpí, protože nastavení priorit a rozložení zdrojů neumožňuje realizaci klíčových projektů. Tomu by měly orgány veřejné správy předcházet, nikoli to podporovat.
Často opomíjenou úlohou veřejných institucí, které řídí osudy hospodářství, je pomoc lidem rozpoznávat skutečnou hodnotu věcí a služeb a motivace lidí ke smysluplnému trávení času. Bohužel mám dojem, že nalákání lidí na potištěné papírky do několikahodinových front a nepřímá podpora překupnických aktivit, které šponují ceny podružností do nebeských výšin do této ideální představy příliš nezapadá. Centrální banka se zde spíš projevila jako dost špatně organizované centrum zábavy a volného času. Do kasina už to nemá příliš daleko. Nezbývá jen doufat, že ty tisíce nebohých zájemců o „exkluzivní“ tisícovky svůj zápal rozdmýchaný ČNB neodstůňou a nepodlomí tak ještě více naše chřadnoucí hospodářství.
