Článek
Řeknete, že venčit psa na sídlišti na okraji metropole, jet do supermarketu na týdenní nákup, krmit ptáky, nebo vyrazit na výlet do města jen tak, bez plánu, nejí nic velkého. Je a není. Ale rozhodně může být . Potkáte starou paní s letitým jezevčíkem a uvědomíte si, že jste rádi, že je vidíte. Paní žije, přežila covid a bůh ví co všechno a starý pes se evidentně také raduje z konce zimy. Pomáhají jeden druhému a to je krásné a pozoruhodné. Paní musí se psem třikrát denně ven a tam není nikdy sama. Potká známou a zajdou spolu na kávu do lahůdkářství. K dobré kávě dobrý klasický větrník, velký a bez rostlinných tuků a jiných náhražek. Že je to drahé? Proč? Starší dámy to rozhodně nedělají každý den a oslavit život za to stojí.
Krmení ptáků je věc potřebná, protože nám ptáci mizí před očima. Pomoc v zimě je nezbytná a v době hnízdění rovněž. Přirozených zdrojů potravy ve městech ubývá a ani na polích za posledními paneláky jí není nazbyt. Ke kvalitní potravě patří i pítko s čistou vodou. Můžete potom „své“ opeřence pozorovat, je to nesmírně zajímavé. Ježkům také pomozte, mají to ve městě těžké. Bezpečné a klidné místo pro misku krmení, například granulky pro kočky bez obsahu rybího masa a miska s čistou vodou ježkům pomůže přežít a odchovat mladé.
Když jedete do divadla, do kina, nebo na výstavu, máte vstupenku a těšíte se na to, co uvidíte. Někdy zkuste jet jen tak a nechat se překvapit tím, co vás zaujme. Může to být úžasný zážitek. Zajdete si třeba na dobrý oběd do restaurace, ve které jste léta nebyli. Výstava obrazů, o které jste nevěděli. To byla nádhera, viď?, řeknete příteli a on přikývne, protože opravdu byla.
I noc na sídlišti může být zajímavá. Počkáte si na Perseidy a Leonidy, stranou velkých světel a když si vyberete správný čas, uvidíte pouhým okem spoustu padajících hvězd. Nebo tu kometu, která byla nedávno krásně viditelná celé týdny. Pomalu se vzdalovala a vy jste si asi řekli-až se vrátí, už tu nebudu, ale vnouček se půjde podívat a vzpomene si. Tak se s vámi spojí skrze čas a naučí to vlastní děti. I on přece bude chtít, aby na tátu nezapomněly.
Včera u nás v ulici zemřela jedna stará paní. I to patří k životu. Druhý den se vrátila domů paní s dvojčátky. Šťastná maminka se usmívala a lidé na ulici jí a dětem přáli mnoho štěstí. Tak život potvrdil svoji neporazitelnost. Ta miminka porostou a život, přes všechny těžkosti krásný a jedinečný, bude pokračovat. To přece vůbec není malá věc, mít budoucnost! Přejme ji jeden druhému co nejhezčí.
Pořád si ještě myslíte, že se u vás na vsi, nebo ve městě nic důležitého a velkého neděje?
