Článek
Prakticky hned na konci roku 1989 jsme objevili Cestování s velkým C. Nejednou jsme se doopravdy podívali na místa, která jsme do té doby znali jen z televize a fotek a o kterých jsme sladce snili s hořkou připomínkou, že ve skutečnosti se tam pravděpodobně nepodíváme. V létě jsme začali autobusy houfně migrovat do Bibione, Chorvatska a dalších míst ve Středomoří, v zimě s lyžemi do Alp, začali jsme navštěvovat západoevropská velkoměsta, rozjeli jsme se do světa. A nám, co nám zdaleka nebylo třicet, a skoro ani dvacet, bylo vesměs jedno, že jsme přijížděli většinou jako velmi chudí příbuzní – důležité bylo… cestovat, kamkoli. Stopem do Skotska, na brigádu do Španělska, za celoroční úspory do bájné Ameriky. Dobrodruzi se vydávali do Rumunska, na Zakarpatskou Ukrajinu či na Špicberky, a ještě větší dobrodruzi do Indie, Peru, či Laosu. Atlas světa se z učební pomůcky se stal zdrojem odpovědí na otázku, co dělat o prázdninách nebo v pauze mezi střední a vysokou.
Cesta kolem světa za 80 tisíc
Jedním z těch, kdo dospívali během této exploze možností, byl Oliver Winter. Pocházel z východního Berlína a pád zdi zažil ve čtrnácti. Jakmile se mu po střední naskytlo pár volných měsíců mezi absolvováním civilní služby a nástupem na Humboldtovu univerzitu, kde se chystal studovat učitelství němčiny a fyziky, neváhal, a se spolužákem ze střední vyrazil na cesty. Dokonce na cestu kolem světa. Putoval přes půl roku, dostal se až na Nový Zéland, a to s rozpočtem, který byl na takový podnik docela odvážný: v kapse měl pouhých šest tisíc marek (cca dnešních 80 000 Kč), z toho půlka padla na letenky. Takovýto low-cost styl samozřejmě znamenal přespávat venku a doufat, že se vás občas nějací hodní lidé ujmou a vezmou vás k sobě. Když se žádný dobrodinec nenašel a bylo už potřeba se trochu „zcivilizovat“, dovolili si luxus: hostel. Spalo se tam sice v pokojích po více, třeba i patnácti lidech, spalo se v posteli, bylo možné se osprchovat teplou vodou, a dokonce si vyprat. Na hostelech zaujalo Olivera ho jejich fungování a společenský rozměr. V lobby nebo při vaření v kuchyňce se člověk seznámil s lidmi z celého světě. A právě tehdy Oliver pojal nápad otevřít se jeden takový, ba dokonce ještě lepší hostel i v Berlíně. Situace na trhu byla tomuto snu příznivá – v Německu, kde se jinak cestuje hodně, bylo tehdy cenově dostupných hostelů kupodivu pomálu. A lze také říct, že nápad vlastněkombinoval dva hlavní fenomény a vášně té doby, které po čtyřiceti letech za železnou oponou propukly naplno: cestování a podnikání.
Od pivo-limo k hostelu
Problémem však byly (jako obvykle u všeho) peníze – na rekonstrukci, vybavení, provoz a další nezbytnosti. Hotelnictví, navíc ještě nízkonákladové, nebylo v té době u investorů zrovna hit. A tak se Oliver, společně s kamarádem Andreasem, se rozhodl zatím raději pustit raději do obchodu s nápoji, kde byly náklady na rozjezd přece jen výrazně nižší. A tak vznikla firma Flaschenknecht, což znamená znamená něco jako „Lahvonoš“. Oliver zde výhodně zúročil zkušenosti z berlínské nápojové firmy Getränke Hoffmann, kde si přivydělával už na střední. Ve sklepních prostorách firmy mezi basami s pivem a limonádou tři roky vyřizovali objednávky, dál spřádali plány na hostel nazvaný podle svých iniciál a&o, Andreas a Oliver, a přemýšleli, jak sehnat peníze, který by hostelu dokázaly vdechnout život.
Počátky mezi
Tento okamžik nastal při hledání lokality pro druhou provozovnu. Tehdy jim prostory pro najal Michael Kluge, obchodník s nemovitostmi, který domy nejen prodával, ale i renovoval, a k tomu ještě vlastnil stavební firmu. Nápojové podnikání mladíků oceňoval, ovšem tím, co se hoši vymýšleli v suterénu, byl přímo nadšen a chtěl být u toho. Načasování nemohlo snad být příhodnější: partner byl potřeba nejen kvůli penězům a zkušenostem (Michael byl starší než oba mladíci), ale i proti, že podnikatelský projekt opouštěl Andreas, kterému přestal vyhovovat neustálý stres. Využil proto možnosti prodat podíl a vrátit se ke studiu teologie. Oliver, podnikatel tělem a duší, nepochyboval, že takového příležitosti z nebes se musí chopit a nepustit. A tak v roce 2000 začal fungovat první hostel a&o, v berlínské čtvrti Friedrichshain, v přestavěné (nebo spíš ještě pořád přestavované) budově bývalé šroubárny. Měl 146 lůžek, sprchy byly kromě jediného pokoje jen na patře, a úplně první hosté, kteří do ještě značně rozestavěného hotelu přišli přespat, byla česká rodina!
A pak už to jelo. Spolupráce obou zakladatelů fungovala, Michael se staral hlavně o obchod, Oliver dodával nápady a vize. O hostel, který nabízel přespání za 10 marek (125 Kč), byl zájem, hosty navíc zajišťovaly také cestovní kanceláře nebo informační kanceláře pro turisty, se kterými Oliver vyjednal spolupráci, chodily i rezervace od jednotlivců – tehdy samozřejmě standardním výdobytkem technologie, faxem – na číslo zveřejněné ve Zlatých stránkách. Firma rostla, přibyly další hostely v Berlíně, prvním dalšími městem byl Mnichov a první zahraniční pobočkou Praha.
Letos od otevření prvního hostelu a&o uplynulo dvacet pět let. Za tu dobu se síť rozšířila na 44 poboček s přibližně 30 000 lůžky v 11 evropských státech, a roste dál, jako z vody. Výhodou hostelů a&o kromě ceny, standardu kvality a dostatečné kapacity poloha v centru města a nabídka jak sdílených, tak klasických dvoulůžkových pokojů hotelového typu. Každý si zkrátka zvolí svoje – mezi hosty patří batůžkáři, individuální cestovatelé, rodiny, školní skupiny a spolky. a&o Hostels nadále využívají i cestovní kanceláře, které pořádají poznávací zájezdy do měst nebo zájezdy pro školy či sportovní kluby. a&o totiž nabízí přesně to, co člověk, který jede do města, potřebuje: v čistém prostředí se v centru města dobře vyspat (a nasnídat), za dostupnou cenu.
Od počátku v roce 2000 patří k zásadám činnosti a&o ohled na životní prostředí. Téměř všechny hostely vznikly přestavbou stávajících budov, jen málokde se budovalo na zelené louce. a&o stále více využíváobnovitelných zdrojů energie, dbá na snižování emisí a omezování množství odpadu z jednorázových výrobků. Dodavatele volí, pokud možno, místní, aby se zboží nevozilo bůhvíodkud.
Růst, růst, růst
Většinovými vlastníky a&o jsou nyní investiční společnosti Proprium Capital Partners a StepStone Real Estate, jejichž know-how a kapitál jsou motorem současného spektakulárního růstu. Jen pro několik málo let od roku 2024 mají na rozšiřování a modernizaci vyčleněných 500 milionů eur. Firmu stále řídí Oliver Winter, zakladatel a někdejší batůžkář, který se vydal po pádu železné opony kolem světa. A cestou od jednoho berlínského hostelu k jednomu největších hostelových řetězců na světě se nevytratila ani původní vize a&o: přispívat k tomu, přispívat k tomu, že cestovat může každý a aby každý mohl cestovat i v budoucnu. a&o ukazuje, že nejen státy, ale i cenově dostupná ubytovací zařízení se nejlépe udržují těmi ideály, ze kterých se zrodily.
