Článek
V loňském roce jsme prodali naší rodinnou firmu. Byla to práce 24/7, proto jsme po prodeji byli rádi, za dlouhý a pořádný odpočinek. Jenže po čase bylo odpočinku moc a přišla nuda. Manželka se realizuje jako cvičitelka jógy a já potřeboval opravdu změnu dělat něco úplně jiného. Obhlížel jsem pracovní inzeráty a vždy skončil u nabídky něčeho podobného, co vím, že už dělat nechci. A tak jsem se ponořil do světa Workaway, serveru, který jsem objevil náhodou a kde tisíce organizací, ale i soukromníků z celého světa hledá dobrovolníky na pomoc v různých oblastech, od hlídání dětí, pomoci při sklizni, výuce jazyků po třeba po pomoc zvířatům.
Na Workaway zaplatíte drobný registrační poplatek a pak můžete oslovit ty nabídky a lidi, kteří vás zaujali. A je to nabídka neuvěřitelně pestrá. Jak já závidím studentům a lidem po škole bez závazků. S takovou nabídkou brigád se dá procestovat celý svět! Některé brigády jsou placené, většina hostitelů ale hradí „jen“ ubytování a stravování. Placená bývá třeba sklizeň oliv nebo hlídání dětí spojenou s výukou jazyků.
Určitě se vyplatí nic neuspěchat a pořádně si přečíst podmínky brigády, která vás zaujme, případně se hostitelů zeptat. Na webu jsou také u každé velmi užitečné recenze lidí.
Vždy mě trápilo, že při dovolených v Řecku mohu přemnožené kočky a psy bez domova jen krmit, ale jinak pomoci nemohu. A tak jsem si řekl, kdy jindy než teď a rozhodl se, že vyrazím na malý řecký ostrov k malé neziskové organizaci pomoci s kastrací koček, s péčí o několik psů, oslů a dokonce hejna kachen pižmovek, které nějaký řecký šikula přivezl „na ozdobu“ k moři…
Jak probíhala domluva s vybraným hostitelem a cesta na místo
Po rozhodnutí vyrazit jako brigádník pomoci zdarma do Řecka jsem se odhodlal do vybraného místa napsat. Komunikace probíhá přes chat webu Workaway a funguje to stejně dobře jako třeba komunikace s ubytovateli na booking.com. Před posláním e-mailu je dobré se podívat, zda zájemce o pomoc potřebuje v termínu, ve kterém plánujete a můžete vyrazit.. Měsíc bývá obvyklá požadovaná doba na brigádníka, neboť na kratší dobu se často nevyplatí brigádníka zaučovat. Jen počítejte, že je to obvykle vše tak trochu free. Někdy odpoví až třeba za měsíc s tím, že váš e-mail přehlédli.
Já to probral doma s manželkou, abych se měl kam a ke komu vracet. Když jsem dostal zelenou, napsal jsem Litse na řecký ostrov Amorgos do vybraného útulku. Odpověď byla překvapivě rychlá a Litsa měla o mou pomoc zájem, na zvolený termín ještě nikoho neměla. Poslala mi přesný popis práce, co mě bude čekat i podmínky. Nabízela ubytování v samostatném pokoji přímo v útulku zdarma, vše ostatní (cestu i stravu) si hradí brigádník. Z popisku a pozitivním hodnocení předchozích brigádníků na webu Workaway bylo patrné, že je to hlavně o péči o kočky v útulku, několika psů a také oslů. To znělo fajn, a tak jsem vše potvrdil s tím, že přijedu v termínu, který upřesním po zajištění letenky a trajektu.
Amorgos je malý ostrov, který už jsem jednou na pár dní navštívil. Mimo hlavní sezonu tam žije jen cca 2000 lidí a mnohem více koček, takže nebude nouze o práci i zábavu v době volna v podobě mořských radovánek, túr po liduprázdném ostrově a mlsání v řeckých tavernách. Mimochodem brigádníci obvykle mají i volné dny. Někdy to bývá víkend, obvykle je to jeden den v týdnu. Vše je o domluvě a dohodě a je dobré si to vyjasnit taky předem. Předejte tak zklamání na jedné nebo druhé straně.
Z letiště na ostrov se lze dostat jen trajektem, lodní cesta trvá přes 8 hodin (dle počasí). Proto jsem nejprve zabukoval trajekt a následně hotel tak, že jedno odpoledne přiletím do Athén, přespím v hotelu v přístavu Pireus, následující den ráno nastoupím na trajekt a odpoledne budu na Amorgosu. Príma plán, jen mi do něj hodili vidle řečtí námořníci, kteří zrovna na den mojí plánované plavby vyhlásili stávku, a to těsně před plánovaným odletem. A tak jsem si v Pireu pobyl v hotelu o den více a na Amorgos dorazil po cca 48 hodinách cesty.
Příjezd na Amorgos, seznámení s Litsou a zvířecí osádkou, která bude moje práce i zábava
Po vcelku úmorných 8 hodinách na trajektu vidím hornatý a kamenitý ostrov Amorgos a na mě čekající Litsu. Přijela pro mě autem a jedeme snad jen pár set metrů se ubytovat a představit mně všechna zvířata, o které budu pomáhat pečovat. Cestou míjíme ohradu se starými oslíky, o které ztratili majitelé zájem hned jak už nezvládali pro ně dřít, a tak také skončili v péči Litsina útulku. Jedeme také kolem kachen, převážně kachen pižmových, pohybující se na volno v ulicích, kterým Litsa nosí vodu a krmení, protože v moři se pižmové kachny neuživí.
Litsa je typická Řekyně, hodně mluví, naštěstí i dobrou angličtinou, takže brzy chápu, že její organizace stojí hlavně na ní. Litsa se stará provoz útulku, kde jsou kočky, které nemohou být vypuštěné zpět na ostrově ze zdravotních důvodů, malá koťata a kočky v léčení, do toho řeší financování, což je jako všude ve světě nevděčná práce, ale bez peněz to nejde. Ale hlavně několikrát za rok pořádá velké kastrovací akce, což je nevděčná a komplikovaná akce, kterou někteří místní kvitují a někteří odsuzují, neboť stále žijí v přesvědčení, že každá kočka má mít koťata a kastrované myši neloví, což je stejná pravda, asi jako když někdo tvrdí, že je země placatá. A že takových je.
Po příjezdu do útulku mi Litsa ukazuje můj pokoj, který vypadá jako pokojík v hostelu, dokonce mám i balkon s top výhledem na přístav. Odhazuji batoh a jdu se seznámit s kočkami. Dvě jsou slepé, jiná má neurologické problémy, několik má rakovinu nebo jiné nemoci, které neumím z angličtiny přeložit.
Jako všechny útulky bojuje se i tady Litsa s místem a časem, proto potřebuje dobrovolníky. Jen při prohlídce útulku odbíhá nakrmit pár dní stará koťata a telefonicky domlouvá s veterinářem termín další kastrace pouličních koček, protože jen důsledná kastrace je cestou ze začarovaného kruhu. Však se odhaduje, že v Řecku je přes 40 milionů toulavých koček. I na Amorgosu je jich víc, než stálých obyvatel ostrova. Kastrovaná kočka se na ulici pozná podle ustřižené špičky ouška, kterou ustřihne veterinář při kastraci.
Hlavní náplní mojí práce bude ranní úklid těch všech záchůdků, klecí, pelíšků a desinfekce všeho a poté samozřejmě doplnění jídla a vody. Taky venčení aktuálně jediného pejska v útulku (několik jich našlo nedávno nové majitele) a odpoledne si částečný úklid v útulku zopakuji, někdy půjdu se psem i na odpolední procházku. Některé dny musím nakrmit 7 oslů a uklidit jejich výběh.
Musím před Litsou smeknout, protože samozřejmě má ještě další práci, útulek voní čistotou a všude je absolutní pořádek. No, snad to zvládnu, domlouváme se, že se zaučením začneme až zítra ráno. Ve volném odpoledni proto vyrážím do města nakoupit si jídlo. Těším se hlavně na domácí řecký salát ale i na výborný řecký jogurt a koláče s fetou… Slunce svítí, voda 22 stupňů, klídek. Prostě Řecko se se vším všudy co na něm miluji.
Večer spořádám vlastnoručně vyrobený zeleninový salát s pitou a u toho se snažím skamarádit s kočkami, které jsou na volno v útulku. Jde to pomalu, bojíme se navzájem, nejjednodušší je to se slepou kočičkou, která oslepla po nějaké infekci hned jako kotě. Sice mě nevidí, ale jako první pochopí, že jí budu hladit. Po hladící půlhodince jdu na kutě, byl to dnes přeci jen dlouhý den. A už ráno v ½ 8 začne trénink s Litsou.
Jak správně uklízet v útulku, aneb můj tréning začíná…
Nastal den D a v domluvených čas 7:30 jsem připraven na tréning. Litsa nejprve nakrmí koťata a jdeme na to. Všechny kočky už vědí, co bude a spolehlivě dodržují rituály. Hodně nemocným marodům čistíme klece a na dobu čistění je dáme do prázdných klecí, ostatní vypouštíme po domě. Nastává dokonalé hemžení, kdy každou kočku zajímá, co má, nebo může mít, ta druhá. Prostě kočky všude a do toho čistíme, myjeme, desinfikujeme, dáváme léky, mažeme mastičky, měníme podložky a doplňujeme mističky.
Ukazuje se, že Litsa je zvyklá na svůj systém a na mé zlepšováky, moc neslyší. Nebo mě to nechá udělat po mém, ale pak to stejně předělá. Vyvrcholením ranního úklidu, který trvá cca 2 hodiny, je rozdělení koček do „svých“ místností. Prostě Litsa zavolá a kočky se rozdělí a mažou každá do toho svého. Mám pocit, že si nepamatuji vůbec nic z toho, co mi ty 2 hodiny ukazovala, a hlavně to konečné „automatické dělení“ mi přijde jako sci-fi, které nedám. Litsa se směje a říká že za pár dní to dám jako nic. To mě trochu, ale ne moc, uklidňuje, bál jsem se totiž, že to už druhý den budu dělat sám.
Pak jdeme pár desítek metrů ven do kotců, kde už na procházku nedočkavě čeká Ira, kříženec labradora s něčím. Je to roční fena, takže klasika. Blázínek, navíc neumí žádné povely. První chvíle na vodítku po vyjití z kotce je o utržení ruky, ale pak už je to lepší. Jdeme po kamenité cestě asi kilometr tam a zpět. Odpoledne s ní takto obvykle chodí řecký dobrovolník, já budu odpoledne jen záskok. Přijde mi to výrazně jednodušší než péče o kočky, vyměnit vodu, nasypat krmení, posbírat exkrementy v kotci, procházka, pořádné pohlazení a je to.
A po psovi je čas na oslíky. Jsou velmi hodní, ale taky hodně kontaktní, a tak aby bylo možné v jejich výběhu uklízet, je nutné je zabavit podáním jídla. Každému do své misky šrot a k tomu cca 2 balíky sena pro všechny. Osel je chytré zvíře, takže samozřejmě ví, že pro jídlo se jde do kůlny a jde samozřejmě s vámi. Poprvé jsem se trochu lekl, když jsem s miskami chtěl opustit kůlnu a dveře blokovalo 5 hlav oslíků (dva další už se nevešli 😊). Po krmení „dravé zvěře“ je čas na důkladný úklid výběhu. Pro info: 7 oslíků vyprodukuje za 24 hodin 2 kolečka trusu. Ten se vozí na zahradu k sousedům, kde slouží jako skvělé hnojivo pro pomerančovníky a citronovníky.
Od cca 11 do 15 mám každý den volno a mohu si užívat relativně teplého moře. Jeden den v týdnu mám volný celý a ten věnuji pěším výletům po ostrově a samozřejmě koupání na liduprázdných plážích.
Odpolední úklid u koček už je podstatně klidnější, jen se doplní mističky, pokud je to potřeba, případně napraví různé nehody, jako třeba vylití vody. Za hodinu je hotovo. Cestou do městečka doplním vodu kachnám a nasypu kukuřici.
Jak dny plynuly a pár překvapení
Litsa měla pravdu, po pár dnech už jsem si byl jistější jak a co udělat a na co si dát pozor. První šok mě přichystala Ira, útulkový pes, která hned při začátku první samostatné procházky cukla proti mně a vytáhla hlavu z málo utaženého obojku. Je to o infarkt, když se pes, kterého máte na starosti, tryskem vzdaluje a za pár vteřin mizí za rohem. Volám Litse, že pes je pryč. Ona naštěstí za chvíli volá zpět, Ira pobíhá kolem ní. Naštěstí. Nedovedu si představit, jak bych jí kde po ostrově hledal. Dobíhám s obojkem a lépe ho utahujeme. Nebyla to moje vina, že byl moc volný, ale i tak jsem si oddechl.
Slepá kočka toužila každou noc spát se mnou v pokoji, což jí prý předchozí brigádnice dovolovala. Já měl ale přes noc otevřené dveře na terasu, ze které se dá ale utéct ven. A tak měla smůlu a smutně v noci mňoukala za dveřmi. K mému překvapení jsem se ale i tak jednou ráno s kočkou v posteli probudil. To jen venkovní kočka se přišla ně podívat otevřenými dveřmi ven. Dost jsem se lekl.
Sídlo záchranné stanice je na kopečku a je z ní vidět krásně celý přístav a východy a západy slunce. Co už je slabší je, že až na kopec nevede silnice, ta končí pod strmými schody. To si naplno uvědomíte, když jednoho dne přijede náklaďák s paletou podestýlky pro kočky, což je pořádná hromada cca 20 kg pytlů. Hned zjistíte, že ty pytle nemají nožičky a nikdo jiný, než vy je nahoru po těch schodech nevynese 😊. Ale jako v Řecku skoro u všeho, není kam spěchat. A tak jsem to nosil několik večerů, kdy už nebylo horko. Takové užitečné fitko…
Po pár dnech jsem vše už uměl skoro jako Litsa a protože jsem se nechtěl jen válet ve volnu na pláži, začal jsem chodit s Irou na delší procházky i v poledne a někdy i před setměním. Ona měla nefalšovanou radost, že má více pohybu a já taky z pocitu, že mohu být více užitečný
Ve volnu jsem vyrážel na pláž nebo na túry po okolí. Taky jsem zjistil že vařit si těstoviny je snadné a můžete si je dělat na tisíce způsobů. Skoro jako Buba ve Forrest Gumpovi krevety. I tak jsem ale občas neodolal a došel si do přístavu na nefalšovaný gyros. A že Řecký salát je nejlepší v Řecku psát ani asi nemusím.
Po 3 týdnech mi nastala zkouška samostatnosti. Litsa odjíždí na nějaký záchranářský kurt do Atén a já zůstávám na vše 5 dní sám. Člověk si v takové chvíli naplno uvědomí, jak náročné provozování takového azylu pro zvířata je. Ani ne tak fyzicky, ale spíše psychicky, neboť jen na vás závisí život xxx zvířat a o ty se postarat musíte za každé situace. Provozovatelé takových útulků vlastně často obětují svůj život zvířatům. Je to obdivuhodné, ale i trochu smutné.
Odjezd a mohu takové dobrodružství s Workaway doporučit?
4 týdny utekly jako voda a nastal den odjezdu. Po večerním rozloučením se všemi zvířaty a samozřejmě s Litsou, jsem sbalil svých pár švestek a v 5 ráno jsem už byl na trajektu směr Atény. Tam jsem dorazil po cca 9 hodinách, kdy cestou jsem si ještě užíval sluníčko a pohled na moře a řecké ostrůvky, které jsme míjeli. Příjezd do přístavu byl pro mě trochu civilizační šok. Za ten měsíc jsem odvykl ruchu velkoměsta se vším, co obnáší. Uvědomil jsem si, jak klidně plyne život na malém ostrově. Pár aut, všichni místní se znají… To mi bude chybět.
Ptáte se, zda mohu takové dobrodružství doporučit každému. Těžko říci, pro mě to byl tak trochu splněný sen, pomoci zvířatům v nouzi v kombinaci s užíváním si na liduprázdných pláží a pěších výletech na řeckém ostrůvku mimo sezonu.
Jistě, člověk je sám daleko od domova, občas se mi zastesklo po domově, ale u zvířat je pořád co dělat. Navíc v době mobilů a internetu ta samota není zase tak hrozná.
Každopádně doporučuji každému dobře zvážit co od takové zahraniční brigády čekáte a co jste nebo nejste ochotni dělat. Předejdete tak zklamání vás i vašich hostitelů.
Já rozhodně nelituji a pokud čas, zdraví a manželka dovolí, rád bych někdy vyrazil zase poznat nové místo, nové lidi, nová zvířata v nouzi a získat nové zkušenosti a zážitky. Snad to vyjde…
Poznámka o financích: náklady na cestu a tranzitní hotely tam a zpět byly cca 15000 Kč. Cena potravin je v Řecku nepatrně vyšší, než v ČR…
