Článek
Před realizací
Před několika lety jsem zdědil starší chatu po babičce. Jednalo se o chatu z 80. let, kterou bylo potřeba, jak se říká, dát trochu dohromady. Po nejrůznějších drobných úpravách mně přítelkyně navrhla, že by bylo dobré, kdyby se udělala v celé chatě nová podlaha. Dal jsem jí za pravdu a řekl jsem jí, že mám kamaráda, se kterým jsem dříve pracoval, a který se teď živí jako podlahář. Domluvil jsem se s ním na prohlídce chaty, sešli jsme, prohlédl podlahu, a řekl, že to nebude problém, a že dostaneme i slevu na materiál. Tudíž akce klapla, přítelkyně spokojená a já zatím taky.
Hurá na to!
Zhruba za měsíc po prohlídce mně volal s tím, že by měl čas začátkem dubna tohoto roku. Zároveň mně řekl, jestli bych mu nemohl pomoci s přípravou podkladu. V danou chvíli mně to ještě nepřišlo divné, říkal jsem si, fajn, máš dovolenou, a ještě se třeba něčemu přiučíš.
Sešli jsme se v sedm hodin ráno a vyrazili směr chata. V průběhu cesty neustále opakoval, že pracoval s kolegou, ale nyní je sám, protože se prý jeho kolega urazil a nechtěl s ním spolupracovat. V ten moment jsem ještě nechápal proč, což jsem měl pochopit až záhy.
Po příjezdu na chatu jsme se pustili do práce. Já jsem dostal sbíječku a likvidoval jsem staré dlaždice, vynášel odpad, a on si mezitím cosi vyměřoval. Dalo by se říci, že první den práce se nesl v poměrně klidném duchu. Ale již po cestě domů mně stále opakoval, že vlastně tento týden nemá jen mě, ale potřebuje ještě dodělat zakázku ve vedlejší vesnici, která bude tak na dvě hodiny a já mu s tím pomůžu. Ne, že by mě požádal, ale prostě mně to sdělil jako hotovou věc.
Konflikty narůstají
Druhý den ráno jsme vyrazili opět na chatu. Ihned po příjezdu jsem mu musel vynosit všechen materiál a nářadí z auta a pustili jsme se do práce. Celý den byl značně nervózní, a ačkoliv jsem mu říkal, že to určitě stihneme, neustále mně naznačoval, že je to jako kdyby tam byl sám, že v podstatě nic neumím. Na to jsem mu odpověděl, že nejsem podlahář a tuto práci dělám první den, což nedokázal vůbec pochopit. Vrcholem všeho bylo, když se mu porouchal křížový laser. Na to argumentoval tím, že mám v chatě určitě nějaké geomagnetické pole, které to způsobilo, a že teď budeme muset pracovat podle vodováhy, což nestihneme. Nicméně, vše se stihlo tak, jak bylo plánováno, ale já už jsem toho začínal mít opravdu dost. Večer jsem si říkal, že tohle nemám zapotřebí, a ať si zítra jede sám. Pak jsem to ale přehodnotil a říkal si, že to musíme dodělat.
Práce na cizím?
Třetí den jsme vyrazili do vedlejší vesnice dodělat „jeho“ zakázku. Dal mně za úkol lepit podlahové lišty a nepřišlo mu vůbec divné, že nejsem brigádník, ale jeho zákazník. V tu chvíli jsem si říkal, co tam vlastně dělám. Pracuji na cizím bytě, který mě vůbec nezajímá, a ani nevím, jestli mně třeba za moji práci zaplatí nebo odečte nějaké peníze? Práci na chatě jsme ten den dokončili dle plánu, ale já byl úplně vyřízený, nejen fyzicky, ale i psychicky.
A závěrem? Nejen, že jsme nedostali žádnou slevu, jak sliboval, ale ani mně z výsledné částky neodečetl peníze za práci, kterou jsem pro něho vykonával na cizí zakázce, popřípadě za to, že jsem mu vůbec pomáhal s jeho prací. Plyne z toho ponaučení do budoucna, a to takové, že ne vždy je dobré říci kamarádovi, nyní již mému „bývalému“ kamarádovi, když plánujete něco rekonstruovat.
