Článek
Smyslem ČSLA byla již od 60. let minulého století příprava válečných operací, které se měly uskutečnit především na naší západní hranici. Armáda měla představovat prvosledový front, který zatlačí „imperialisty“ zpět do hloubi jejich území. Ofenzivní plány počítaly i s nasazením ostatních vojsk Varšavské smlouvy a s případným použitím jaderných zbraní. Politická jednota států Varšavské smlouvy byla proto upevňována i celou řadou společných vojenských cvičení.
V dubnu roku 1969 byl odvolán ze své funkce dosavadní předseda ÚV KSČ Alexandr Dubček a na jeho místo nastoupil Gustáv Husák, což již znamenalo předzvěst pozdějších normalizačních opatření. Po dubnovém zasedání téhož roku byly stanoveny zásady budoucího politického uspořádání státu. Vše mělo probíhat v duchu tradičního marxisticko-leninistického pojetí. Upevnění funkce státu mělo probíhat na úrovni všech jeho základních článků a samozřejmě také v armádě.
Odpor vojáků v srpnových dnech roku 1968
V rámci srpnových dnů roku 1968 se celá řada vojáků z povolání stavěla proti okupaci s odporem. Tento odpor byl jednak pasivního charakteru, který se projevoval pasivitou a izolacionismem, ale také aktivní, jež zahrnoval vytváření obranných postavení, vyvážení zásob a zpravodajské činnosti. Nejčastější forma odporu však spočívala v publikování protestních rezolucí. Výjimkou však nebyly ani diverzní akce zahrnující využití rozhlasové techniky pro ilegální vysílání a tiskáren pro šíření protisovětského tisku.
Hon na čarodějnice
Od podzimu roku 1969 se nad ČSLA začínaly stahovat mračna v podobě konsolidačních procesů. Tyto procesy byly prováděny ve dvou rovinách, v rovině politické a v rovině služební. Za tímto účelem byly zřizovány speciální kontrolní a revizní komise, jejichž členové měli za úkol hodnotit názory příslušníků armády v roce 1968. Při tomto hodnocení mohli využívat nejrůznějších nástrojů. Tyto komise byly složeny z řad konzervativců, ale také nových členů strany, kteří dobrovolně akceptovali budoucí směr politického uspořádání, přičemž zpravidla hledali inovativní možnosti jejich uplatnění a kariérního růstu. V první fázi tohoto procesu se prověrkové komise opíraly o informace vojenské kontrarozvědky, které byly získány v rámci obrodného procesu. Vojáci museli například vypracovat dodatek ke svému vlastnímu životopisu, ve kterém museli uvést své postoje k vpádu vojsk Varšavské smlouvy na naše území.
Ze strany normalizátorů byly publikovány dva primární konsolidační dokumenty. Prvním z těchto dokumentů byla „Zpráva o případech zneužití sil a prostředků ČSLA v srpnových dnech roku 1968“ a druhým z dokumentů bylo „Politicko-organizační zabezpečení lednového pléna ÚV KSČ a výměny stranických legitimací v roce 1970“. Podstatou tohoto druhého dokumentu bylo zajistit, aby s označenými osobami nebyla vedena žádná dlouhá jednání. V praxi to zpravidla přinášelo zrušení jejich členství v KSČ, případně vyloučení z armády.
Smysl tohoto opatření ideologicky vystihl v dubnu roku 1970 náčelník Hlavní politické správy armády, kdy prohlásil:" Smyslem opatření, která v armádě v souladu s linií KSČ přijímáme, je především upevnit vedoucí úlohu strany, prohloubit třídní a internacionální přístupy k osvětlování a řešení základních otázek života armády; upevnit naši armádu jako vyhraněně třídní a mocensko-politický nástroj socialistického státu a rozhodně se vypořádat se všemi pravicově oportunistickými a protisovětskými elementy a tendencemi… Velkou část příslušníků armády se podařilo dostat alespoň v základu z iluzí o polednovém vývoji. V jejich povědomí je toto období stále více charakterizováno jako falešný výklad a realizace socialistické demokracie".
Úkol hotov, armáda očištěna. Samostatné myšlení není žádoucí
V lednu roku 1971 vedení KSČ deklarovalo, že již došlo k zastrašení a důkladnému „zpracování“ všech příslušníků armády. Vojsko bylo zcela zpacifikováno a dezorientováno. Podařila se identifikace problémových jedinců, kteří tzv. „samostatně myslí“, což nebylo v žádném případě žádoucí. Nutno však podotknout, že ještě na počátku normalizačního období se v armádě stále nacházeli důstojníci, u kterých dosud přetrvávaly reformní myšlenky. Prováděné čistky se nejvíce dotkly vysoce postavených funkcionářů. Jako nejčastější důvody pro jejich odvolání z funkce byly uváděny pravicové názory a politické nezvládnutí pozice vedoucího příslušníka. Postižení však byli i vojáci v nižších hodnostech. Dle historika Prokopa Tomka došlo mezi léty 1970–1973 k propuštění 4 013 armádních velitelů, 3 590 důstojníků a 423 praporčíků.
Po očistných procesech byla armáda již zcela závislá na vrchním velení Varšavské smlouvy. Současně ji silně poznamenala přítomnost sovětských vojsk v ČSSR. Armáda byla v řadě případů redislokována, což znamenalo naprosté zpřetrhání vazeb nejen mezi mužstvem, ale také mezi vojáky a jejich rodinnými příslušníky.
Citace:
CHRASTIL, Sylvestr a Jiří NOVOTNÍK. Vojáci, kteří neztratili svou čest I. Sborník vzpomínek československých vojáků na srpen 1968 a následná léta normalizace československé armády. Praha: Ministerstvo obrany ČR – AVIS, 2002. ISBN 9788072781669.
HLAVÁČEK, Jiří. Vzestup a pád ČSLA? Vojenská profese v kolektivní paměti důstojnického sboru (1960–1970). Praha: Karolinum, 2019.
TOMEK, Prokop. Československá lidová armáda: O vojsku, které nebránilo vlastní zemi, Pohraniční stráži a Lidových milicích. In DRDA, Adam; DUDEK, Petr; NĚMEČEK, Tomáš; TOMEK, Prokop. Příběhy bezpráví: Jeden svět na školách: metodická příručka. Praha: Člověk v tísni, 2012.
