Článek
Ageismus je ideologie, založená na sdíleném přesvědčení o kvalitativní nerovnosti jednotlivých fází lidského životního cyklu. Projevuje se systematickou symbolickou i reálnou typizací a diskriminací jedinců i celých skupin podle chronologického věku nebo příslušnosti k určité generaci.“
Pojďme do toho
Tak hlavně opatrně a korektně prosím. Tudíž článek nikoliv o důchodcích, ani o seniorech, nýbrž o „STARŠÍCH DOSPĚLÝCH“. Odborníci nás začali kategorizovat, řadit do šuplíků, označených jedinci ve věku od-do. Každý ten šuplík má svoje charakteristiky. Tak například pro „šuplík starších dospělých“ je typické, že v něm jsou jedinci, kteří mají konkrétní charakteristiku, např. „je jim od-do, vypadají takto, chovají se takto“ atd. Lze tomu říci kastování? No jistě! Tak dobře, dejme tomu, že pořádek musí být a odborníci (hlavně statistici) rádi tvoří kategorie, které poté používají státní orgány k přidělování benefitů. Určitě víte, co tím myslím, že.
Podrobněji obsah toho, co je uvedeno výše
Doba je přecitlivělá. Veřejnost dostala šanci projevit svoje city a ventilovat svoje názory. V tom je problém. Všeho moc škodí, včetně svobody názorů. Fakta jsou v médiích oblíbená, nejvíce ta, která budí emoce. Naneštěstí jsou emoce povoleny jen v „mezích zákona“, tím myslím pravidla, stanovená konkrétním editorem. Logické. Jinak by komentáře obsahu odhalily, co jsou mnozí z nás zač. Na druhou stranu by to posloužilo k vysvětlení, proč se lidstvo neustále pere.
Kde to žijeme? Ve světě, kde každý překáží každému
Ve světě, plném přecitlivělosti a egocentrismu. Výstižnější je výraz egoismus, nejlepší je výraz sebestřednost. Tím to nekončí, protože lidstvo ztratilo autenticitu. Žijeme ve světě pokrytectví, kdy na jedné straně je to, co si myslíme, na druhé to, co říkáme. Je to tragikomedie, protože všichni dobře víme, jak to na světě chodí. Dokonce po věky věků.
Tak je to s tou dobou? V čem to žijeme? V době digitální. V době globálních informací a snahy po unifikaci existence celého lidstva. V době, kdy nikdo nemá jistotu, co že se to k němu dostalo za informace. Zda to není „fake“ nebo manipulace, dokonce podvod. V době, k jejíž charakteristice lze připojit slogan „držte si klobouky, jedeme z kopce“. Teď se musím pochválit za to přirovnání. To proto, že nelze tvrdit, že cesta lidstva směřuje k ráji. Vypadá to spíše na peklo.
Fajn, popsal jsem svůj tok myšlenek, ulevilo se mi a mohu začít s tématem
Hned v prvním kroku připomenu realitu. Lidstvo stárne. Proč? Protože lidský mozek jde proti přírodě. Rodí se ti, kteří by neměli přežít. Neumírají ti, kteří by měli umřít. Proto je nás seniorů stále víc. No dobře, já vím, je to také proto, že mladým se nechce rozmnožovat. Chtějí totiž žít a užít. Být závislí na sítích. Nevnímat, že je s nimi manipulováno. A to nejhorší? Často se to děje i ze strany těch relativně starších.
Tak a co dál, mám problém si vzpomenout. Už vím. Zamyslel jsem se nad okolnostmi seniorského života. Dnešní svět je doba digitální, technologická, (des)informační, finančně nesmírně náročná a úřednicky přeorganizovaná. Kdo se v tom má vyznat, že? Vsadím se, že všichni senioři mají problém s digitalizovanými úřady. A zděsí se, když zjistí, že jsou sledováni „velkým bratrem“, protože objevili Portál občana. Hned poté Portál řidiče. A k tomu musí používat „bankovní identitu“.Zrovna nedávno jsem zjistil, že úřad ví, co jsem měl za auto před více než 40 lety! No tak tohle je na hlavu.
Už vím, že máme k dispozici bezplatné kurzy práce na počítači. Ano. Ale jen ve větších městech. Ale co když už se nechceme stresovat učením, když už nám to hlava nebere? To není o demenci, to je o psychické únavě. O ztrátě „tahu na branku“. O řečech my už máme vyděláno, už jsme toho udělali dost, celý život jsme pracovali.
Už nebudu připomínat seniorskou psychiku, jejíž popis by se hodně lišil od optimistických, pokryteckých a sluníčkářských řečí, jak je o nás postaráno, jak se máme dobře, jak si stáří užíváme na zahrádkách a chalupách, protože jsme zdatní díky tomu, že o nás lékaři pečují. Pravda. V době kamenné bychom ze světa zmizeli někdy ve 40. Dnes je nám nedobře minimálně posledních deset let života až okolo 70-80. A přesto se nám nechce umřít. Bojíme se. Navzdory optimistickým řečem o reinkarnaci a nesmrtelném vědomí a cestování vesmírem.
Tak to všechno výše, to je popis existence od výrazně staršího dospělého. Myšlenky jdou dál! Co když nás seniory mladí podceňují? No jistě! Vždyť jsem na Médium už napsal články o aktivních seniorech a uvedl příklady. Ti senioři budiž pochváleni. Na druhé straně a na rovinu? My, akční senioři, se držíme zuby nehty svých aktivit. Protože nás to inspiruje k pokračování života. Zapomene na starosti. Možná tím trochu překážíme mladé generaci místo toho, abychom jí byli inspirací a vzorem. Tak co s námi? Jsme nepoužitelní, jsou s námi starosti, děláme problémy. Co když jedna věc je „standardní“ zapomětlivost (roztomilá roztržitost?), např. klíče jsou po odchodu doma. Jenomže horší to bude, když velký světový šéf zapomene, že někde nechal svoji armádu.
Co je příčinou neuvěřitelné výdrže „devadesátníků“? Genetika v každém případě. Filosofové hovoří o „vis vitalis“ čili životní síle. Někdo o osudu. V módě jsou řeči o zdravém životním stylu a dodržování prevence. Láry fáry. Ve hře je přitom urgentní a udržovací lékařská péče. V každém případě je to optimismus, chuť do života, podporovaná činorodostí, umožněná inteligencí. Je to vliv osobnosti – EGO je tím, co překonává konkurenci a ostrými bezohlednými lokty je drží v kondici. A to mnozí z nás dožijí nového typu medicíny! Tzv. anti-ageing medicine. A postupů sebeobrany v podobě procesů dlouhověkosti (longevity).
Existuje možnost porozumět seniorům?
Co když „ageismus“ není na místě? Vždyť světem hýbou starci! To lze zneužít k sarkasmu: „Však to podle toho také vypadá!“ Svět jde do kytek. Ale zpět k realitě…co kdybychom dětem připomínali, že lidský život má tři fáze – mládí (vývoj) – dospělost (produktivita) – stáří (odpočinek)? Mladší by měli pochopit, že je nutné tento fakt akceptovat. Navzdory tomu, že už víme, že soužití typu „mladí se starými“ je naivní představa, praxe dokazuje, že je to v drtivé většině případů nefunkční, mnohem častěji zdroj konfliktů a stresu.
Nakonec úvaha namísto doporučení? Správně! Tím, že vám zde sdělím svoje myšlenky, názory a doporučení, zbavím se přetlaku potřeby „poučovat“, chovat se jako mentor. Prostě to ze sebe vypíšu a uleví se mi.
Neudělujte nevyžádané rady a doporučení a nepokoušejte se přesvědčit druhé, že jedině vy máte pravdu.
Nevstupujte do diskuze, do níž jste nebyli pozváni.
Nabídněte svoje služby, ale netrvejte na tom, že musí být akceptovány.
Smiřte se s tím, že vás po dosažení určitého věku nikdo nechce zaměstnat nebo využít vaše profesní zkušenosti a vědomosti.
Nedělejte si starosti se situacemi, jejichž řešení nemůžete ovlivnit ani osobně přispět ke snaze jiných lidí takové řešení najít.
Nesnažte se pochopit myšlení politiků, o to víc si uvědomte realitu. Tím, že budete emotivně komentovat zprávy, ublížíte sobě a nepomůžete ostatním. Nezatěžujte se diskuzí s těmi, kdo se chovají jako bezohlední hulváti.
Akceptujte fakt, že způsob myšlení starších dospělých žen je jiný než u jejich mužských protějšků.
Uvědomte si, že váš seniorský způsob myšlení je výsledkem vlivu životních prožitků. Zapomeňte na to, že jsou přenositelné mladší generaci.
