Článek
MOTTO: Člověk je fyzickou entitou, vybavenou rozumem, psychikou a duší
Pozn.: Autor je odborník v oblasti výživy, životního stylu a longevity a zkušený VŠ pedagog.
Globální realita?
Aktuální stav psychiky je neutěšený. Vyžaduje to reformu péče včetně prezentace konkrétního motivujícího systému.
To je klíčový motiv toto světově významného dne. V celosvětovém měřítku se aktuálně řeší, jak efektivně transformovat péči o psychiku - duši. Světová zdravotnická organizace (WHO) letos spouští kampaň za deinstitucionalizaci, která prosazuje přesun od velkých psychiatrických léčeben ke komunitní péči. To je nesmírně náročný cíl. Lidé jsou totiž stále jen lidé – ti chybující, nešťastní, nemocní, a někteří možná také zlí. Chronická frustrace vyvolává stres a ten vede k poruše chování. Systémová změna proto vyžaduje pevnou strukturu, nikoliv chaos.
Osobní odpovědnost předpokládá efektivní prevenci místo laického subjektivismu
Statistiky jsou neúprosné. Podle WHO trpí psychickými problémy nebo duševními onemocněními přes miliardu lidí. Národní ústav duševního zdraví (NÚDZ) uvádí, že každý pátý dospělý v Česku čelí problémům v oblasti psychiky. Pochopme to jako výzvu k sebepéči.
Světová federace pro duševní zdraví (WFMH) sice pro letošek vyhlásila téma „Slyšet žitou zkušenost: skutečné hlasy, skutečná změna“, je však nutné k němu přistupovat s vysokou obezřetností. V oblasti prevence a terapie totiž nelze spoléhat na laiky, byť s osobní zkušeností. Každý prožitek je čistě subjektivní a neodborné rady či povrchní psychologické rychlokvašky mohou uškodit.
Lidský jedinec je v první řadě odpovědný sám sobě za svůj zdravotní stav. To je fakt, který je třeba si uvědomit. Následovat musí vědomá, rozumná a vědecky podložená sebepéče jako prevence poškození zdraví. K tomu musí cílit systematické vzdělávání už od základní školy.
Generace pod tlakem: Proč české VŠ bijí na poplach?
Letos se preventivní akce konají celorepublikově – od velkých univerzit až po regionální školy, jako je např. VŠTE v České Budějovicích, které spouštějí vlastní informační a podpůrné programy. Je zřejmé, že školy všech stupňů už nejsou jen továrny na vzdělání a na tituly. Snaží se koncepčně podporovat duševní pohodu (well-being) žáků, studentů i zaměstnanců.
Konkrétní procesy na akademické půdě však nesmí kopírovat schémata z léčeben ani vytvářet pochybné „kluby souznění“, které by studenti přirozeně odmítli. Pomoc musí stát na profesionální bázi:
- Vznik specializovaných center: Školy budují odborná pracoviště. Například Univerzita Karlova provozuje vlastní Centrum péče o duši UK, které propojuje profesionální terapii, akademické poradenství a krizovou pomoc. Českobudějovická VŠTE se zaměřuje na vysoce racionální témata, jako je zvládání syndromu vyhoření a budování psychické odolnosti (resilience).
- Destigmatizace akademického tlaku: Cílem je odbourat staré dogma, že student musí všechno zvládnout sám, jinak na to nemá. Kampaně normalizují fakt, že zkouškové období, adaptace na nové prostředí či syndrom podvodníka (imposter syndrom) jsou obrovskou zátěží pro psychiku. Nejde o litování, ale o racionální pojmenování zátěže, které studentovi umožní vyhledat kvalifikovaného odborníka včas. V takových případech je třeba odložit stud a sebepodceňování.
Výzva autora: Empatie musí mít pevné a rozumné hranice
Zapojme se do systematické podpory duševního zdraví nejen na školách, ale v celé společnosti včetně firemních kolektivů. Dlouhodobě. Učme rodiče generace Alfa empatii ke svým dětem. Ta však musí mít zdravé a jasně definované hranice. Není to nepřiměřený nátlak ani tresty včetně těch fyzických, které do moderní společnosti nepatří.
Na školách bývá efektivní, když proškolení peer konzultanti (studenti) otevřeně mluví o realitě úzkostí, aby z ostatní strhli možné vnitřní stigma selhání. Jenomže stále jsou tu zásadní ALE, připomenuté níže.
Kdo nese největší zátěž?
Každá situace má svůj rub a líc. Podívejme se na seniory – kdo z lidí v produktivním věku si dokáže představit, co v dnešní izolované době prožívají? A na druhé straně, kdo z dospělých se umí skutečně vžít do hlavy svého potomka a pochopit jeho stres? V dnešní době jedeme v napětí všichni.
Závěr je jasný: Všichni jsme pod tlakem, ale ti, kteří jsou stoprocentně odkázaní na péči druhých, jsou na tom nejhůře. Jsou to děti a senioři. Egoismus a přehlížení reality možná udrží zdánlivý klid jednotlivce, ale pomoc by si zasloužila celá společnost.
Výchova v bavlnce versus realita života
Když mluvíme o dostupnosti pomoci, narážíme na zásadní střet názorů, zejména u generace Alfa. Máme mladé vychovávat „jako v bavlnce“ nebo jim dopřát naučit se odolávat psychické zátěži v podobě tzv. adaptivního stresu? Kromě propagace empatie jsou tu totiž logické opačné názory: život není peříčko a kontrolovaný stres je nezbytnou součástí vývoje odolného jedince. Pokud budou učitelé a rodiče tolerovat všechny přestupky a omlouvat je „souhrou okolností, tlakem reality či hormony“, dopadneme jako na mnoha školách v USA či ve Francii. Absolutní absence hranic a omlouvání agresivity tam vyústily v brutální útoky na učitele a násilí v ulicích. To je důsledek egoismu a vliv „falešných proroků“, kteří eliminovali jakýkoliv smysl pro povinnost.
Racionální řešení pro budoucnost
Důležité je to nevzdat. Nemluvím o „sluníčkaření“, ale o funkční společnosti, vybavené sounáležitostí a disciplínou. Musíme přispět k prevenci všemi dostupnými a vědecky ověřenými postupy:
- Žádejme na MŠMT, SZÚ a NÚDZ, aby začaly organizovat konkrétní procesy pomoci a zřizovat profesionální poradenská centra pro učitele ZŠ a SŠ. Stejně tak v případ žáků ZŠ. Tlak na odolnost všech vrstev společnosti roste bezprecedentním způsobem.
- Vytvářejme reálné nástroje, působící proti frustraci generace Alfa, které zabrání jejímu masovému úniku od reality k umělé inteligenci a digitální samotě.
Duševní zdraví vyžaduje odbornou péči a schopnost unést realitu, nikoliv falešný alibismus.
Zdroje: Světový den duševního zdraví (akce WHO a Světové federace pro duševní zdraví (WFMH); informace od NÚDZ; novinky.cz/zahranicni-evropa-horici-skoly-zbiti-ucitele-brutalni-utoky-v-ulicich-studentske-protesty-ve-francii-prerostly-v-cire-nasili
