Článek
Dlouho žít? Jen když to bude stát za to
Závěr jako úvod do problému? Geny mohou ovlivňovat délku lidského života víc, než se dříve myslelo
Životní styl a faktory prostředí nemusí být primárním určujícím faktorem délky života. Proč? Geny, zděděné po předcích mohou být polovinou (!!) důvodu, proč se lidé dožívají určitého věku. Toto tvrzení mění pohled vědy na principy biologie lidského stárnutí. Až dosud většina studií délky života lidských populací tvrdila, že dědičnost, konkrétně míra, do jaké jsou genetické rozdíly zodpovědné za variabilitu délky života, je 20-25 procent.
Důsledek? Dominantní názor, že délku života určují především vnější faktory.
Klíčové faktory dlouhověkosti tak, jak je dosud uvádí většina autorů
Negenetické (tzn. epigenetické) faktory, tvořící životní styl, zapínají nebo vypínají geny, aniž by změnily DNA. (text níže formuloval autor tohoto článku na základě dostupných vědeckých zdrojů, jejichž vyčerpávající citace není z důvodů omezeného rozsahu textu možná)
1. Genetické faktory hrají větší roli v délce života, než se předpokládalo. To platí zejména v moderním světě, v němž jsou rizika „negeneticky“ zaviněné úmrtnosti nižší.
2. Geny jsou základem potenciálu dlouhověkosti, ale nezaručují ho. Zdravý, aktivní životní styl a systematická prevence, založená na pečlivém screeningu je pojistkou, nutnou podmínkou. Aktuálně lze využít procesy, aplikované v rámci tzv. anti-aging medicíny (obor existuje už 30 let) a v případě, že do ní zařadíme nejnovější nelékařské postupy, které jsou součástí procesů zahrnutých do oboru longevity (dlouhověkost), jsou klíčové pro dosažení genetikou teoreticky předurčeného dosažitelného věku.
3. V případě genetické predispozice ke kratšímu životu může zdravý životní styl výrazně přispět k dosažení alespoň průměrného věku nebo prodloužit délku života přibližně o 5 let. Personalizovaná strava a celkovému stavu jedince přizpůsobená pravidelná fyzická aktivita, omezení vlivu neřešitelného stresu, to jsou základy podpory vývoje směrem k dlouhému životu nejenom pro ty, kteří nevyhráli v „genetické loterii“ dlouhověkost.
4. Faktem je, že existují geny, chránící před předčasným stárnutím a nemocemi, souvisejícími s věkem. Spoléhat se na aktuálně módní (?) anti-aging medicínu a procesy systému longevity (doplňky stravy, technologické procesy a fyzikální prostředky atd.) s cílem přelstít vlastní geny) mnozí vědci a lékaři považují za neseriózní a nefunkční, nebo méně účinné než zdravý životní styl.
Nový přístup k problému? Když vyloučíte události, které nemají základ v genech, jimiž jsou akutní infekce, otravy, nehody a zranění, dokonce sebevražda a vražda nebo války zjistíte, že
genetika tvoří a určuje asi polovinu faktorů, rozhodujících o délce života. To je zpochybnění převládajícího tvrzení, že ji určuje především životní styl a vlivy prostředí.
Teď zbývá vysvětlit, jak je možné, že se někteří lidé dožijí více než 100 let, přestože celý život kouří a pijí alkohol. Teoreticky je to vliv jejich neobvyklého genomu. Nebo to jsou mimozemšťani? V každém případě jsou lidé tohoto typu pro vědu motivem k hlubšímu vhledu do lidské fyziologie. Už proto, že výsledky bude možné aplikovat v prevenci, v procesu dlouhověkosti a v geriatrii (terapie seniorů). Samozřejmě to nelze chápat jako doporučení ignorovat pravidla zdravého životního stylu!
Autoři studie, která tvrdí, že role genů v dlouhověkosti je přinejmenším 50 procent, zkoumali, jak se stárnutí v lidských populacích mění, a to za pomoci matematického modelování. Na základě toho vypočítali dědičnost délky života. Nový způsob výpočtu u lidí také víc odpovídá tomu, co vědci zjistili u některých laboratorních zvířat.
Níže jsou uvedeny klíčové body nového pohledu na dlouhověkost
Genetika definuje horní hranici dožití. Zdravý životní styl pomůže se k této hranici přiblížit, ale geny určují, jak vysoko je ta laťka nastavena. Zůstává fakt, že zdravé návyky mohou posunout věk úmrtí o přibližně 5 let. Člověk s genetickým předpokladem dožití 80 let se díky tomu může dožít 85 let, špatné návyky mohou věk snížit na 75. Poznámka autora: nyní je na vás posoudit, zda je výše uvedené konstatování zásadně důležité.
Vědci připomínají, že bez vítězství v „genetické loterii“ je extrémní dlouhověkost (nad 100 let) pro většinu lidí nedosažitelná pouze celoživotně dodržovaným zdravým životním stylem. To však neznamená, že „výherce“ může svůj život prožít nezdravě, aniž by neriskoval předčasné úmrtí. Důvod? Může si „vypěstovat“ některé kriticky rizikové, život ohrožující choroby! V podstatě zůstává v platnosti konstatování, že zatímco vaše geny poskytují plán pro váš potenciál dlouhověkosti, životní styl je nástroj, který určuje, zda toho plánu skutečně dosáhnete.
Výše uvedené tvoří základ tvrzení mnoha vědců, že genetika tvoří jen 25 % faktorů, určujících dosažitelný věk. K tomu používají níže uvedené argumenty.
1. VO2 max. (maximální spotřeba kyslíku, dosahovaná při fyzické zátěži, tzv. kardiorespirační zdatnost). Vyšší hodnota VO2 max. je nepřímo úměrná úmrtnosti ze všech příčin; i mírné zvýšení může snížit riziko úmrtí o 9 %. Poznámka autora: Hlavní zastánce tohoto tvrzení, dr.Attia – viz zdroj) je lékař a vášnivý sportovec. To, co mi vadí, jsou následující fakta: vysokého věku se dožívají v první řadě ženy. Je evidentní, že ženy se nevěnují systematicky po celý život fyzickým aktivitám. Úklid domácnosti sice je fyzický pohyb, svým způsobem dokonce prospěšný, ale rozhodně nezvyšuje hodnotu VO2max. Něco jiného je každodenní práce na poli (apod.), která bývá pravidlem v tzv. „modrých zónách“. To jsou specifické, svým způsobem výrazně izolované oblasti světa, kde se místní populace dožívá výrazně vyššího věku než ostatní svět. Drtivá většina žen ve věku nad 50 let, tím spíše nad 75 let, je fyzicky neaktivní, když nepočítáme krátké vycházky, v zimě téměř žádné. Mnoho opravdu starých žen (nad 80 let) se pohybuje především o berlích nebo s pomoci „chodítka“. To neznamená významný přínos ke zvýšení VO2max. Přesto žijí mimořádně dlouho. Jak to? Asi patří do skupiny výherců v genetické loterii?
2. Svalová síla a svalová hmota: Síla úchopu síla stisku ruky a síla dolních končetin přímo souvisí s rizikem dřívějšího úmrtí a se schopností udržet si nezávislost ve stáří. Poznámka autora: To je pravda, nicméně to nesouvisí s nezávislostí. Ta je dána v prvé řadě kvalitou mozkové činnosti a celkovým zdravotním stavem.
3. Celková denní fyzická aktivita: Studie naznačují, že celkový objem pohybu (měřený např. chytrými hodinkami non-stop) predikuje úmrtnost výrazněji, než věk, kouření nebo cukrovka. Poznámka autora: toto tvrzení si vyžádá ještě mnoho dalších studií, protože je evidentní, že ho nelze prezentovat jako kategorickou pravdu.
4. Sociální a psychologické faktory
- důležitým prediktorem dlouhodobého zdraví a štěstí jsou sociální kontakty, osamělost je stejně škodlivá jako kouření 15 cigaret denně.
- svědomitost je osobnostním rysem, který velmi dobře předpovídá delší život asi proto, že svědomití lidé častěji dodržují zdravé návyky a vyhýbají se rizikům.
- smysl života je pocit, který vzniká, když život má směr a cíl, takže je silnějším prediktorem dlouhověkosti než jen spokojenost se životem.
Poznámka autora: kliničtí psychologové a sociologové zmíněné faktory stále analyzují, protože nejsou zajedno s výše uvedenými tvrzeními. Ale to už je mimo rámec tohoto článku.
ZÁVĚR?
Můžeme se těšit na souboj vědců. Jednou, stále převažující skupinou budou stoupenci méně významné role genomu v dosažení dlouhověkosti, tu druhou, zatím menší skupinou, jsou inovátoři, přicházející s tvrzením o minimálně 50% vlivu genomu.
Důležité doplnění epigenetických vlivů ? Nelze ignorovat následující realitu: délku života mohou významně ovlivnit epigenetické faktory, na jedné straně pozitivní, což jsou: a/ příznivé životní a sociální prostředí včetně uzavřené místní populace fixující příznivý vliv, b/ nepříznivé, kterým je riziko posílení výskytu genetických poruch c/ mezi epigenetické faktory lze zařadit také trans-generační přenos traumatu.
Peter Attia, Bill Gifford: Přežít. Vyd. Jan Melvil Publ.2023
