Článek
Osamělost jako životní styl nebo vstupenka do podsvětí?
Falešný poplach, protože drama je tradice v takřka všech médiích? Varování před důsledky vývoje společnosti? V případě platnosti tvrzení, že pokrok nezastavíš, nelze mluvit o optimismu. Řeč je o osamění, nikoliv o samotě. Samota je mnohdy léčivá (konečně mám chvilku jen pro sebe), osamělost je vždy riziková. Na druhé straně samota individuálního cestovatele (například jedinec na některé trase (trail) přes USA je poučná a očistná. Je to způsob sebepoznání.
Otázka: jak to, že se nezblázní poustevníci? Odpověď: protože se musí starat o to, aby přežili. Jejich mozek funguje v jiné dimenzi. Jinými slovy? Oni jsou mimo realitu (zdroj: https://forbes.cz/sve-dusevni-zdravi-resi-temer-polovina-cechu-jen-o-tom-nemluvi-ukazuje-pruzkum).
Můžeme tvrdit, že osamělost je typickým fenoménem současnosti? Tak to ani náhodou. Níže několik citátů od slavných osobností. (Zdroj: https://citaty.net/citaty-o-osamelosti/).
Osamělý nabídne ruku rychle komukoliv s kým se setká (Friedrich Nietzsche, německý filozof a spisovatel).
Nejhorší osamělost je být se sebou nespokojen (Mark Twain, americký spisovatel).
Pokud člověk ví víc než ostatní, stává se osamělým (Carl Gustav Jung, švýcarský psychiatr, zakladatel analytické psychologie).
Osamělost je údělem velkých duchů (Arthur Schopenhauer, německý filozof).
Život je plný osamělosti a utrpení a uteče příliš rychle (Woody Allen, americký scenárista, režisér, herec, komik, dramatik).
Sláva přináší osamělost. Lidé mysli, že máte všechno, že můžete dělat co chcete. Pravdou je, že hladovíte po základních věcech (Michael Jackson, americký zpěvák).
Osamělost nemusí být omezena jen na to, když jste sami (Charles Bukowski, americký básník a spisovatel).
Věřte mi, že vím, jaké to je, když je člověk sám. Ten nejhorší druh osamělosti pochází z nepochopení. Dožene lidi k tomu, že ztratí kontakt s realitou. (Dan Brown, spisovatel ve své knize Inferno)
Autor článku si přihřeje polívčičku vlastním citátem: Sebelítost plodí potřebu sebeprezentace.
Závěr už na začátku?
Moudré řeči moudrých osobností, které odhalovaly, co to je lidská duše (řekl bych spíše charaktery), jsou k ničemu. Jen připomenuly realitu a odhalily podstatu lidství. Společnost má specifické rysy, jimiž jsou kolektivismus současně se sklonem k rebeliím, touha po jednotné ideologii a silném vůdci současně s touhou po osobní svobodě. Jde o to, že ne každý je chytrý a současně čestný, málokdo je schopen moudře vládnout nemoudrým, všichni touží chovat se „po svém“, protože je to uvolní a odstraní to frustraci z reálného života.
Opakuji stále dokola: žít, spolužít a přežít lze jen za podmínky, že mám možnost osobního rozhodnutí jak budu žít, přitom mám cíl a cítím, že ten cíl je smyslem mého života.
Statistika jako důkaz blížícího se maléru?
Epidemie osamělosti je krizí s výskytem asi 50 % (dle amerického hlavního hygienika 2023). Přehnaně dramatické, kromě toho USA nejsou svět, nejsou Česko. V případě, že ten hygienik má pravdu, tak to s USA nevypadá dobře. Osamělost je totiž spojena s vážnými zdravotními problémy. Ten americký hygienik si pravděpodobně vymyslel následující varování: o 29 % vyšší riziko srdečních onemocnění, o 32 % zvýšené riziko mrtvice a úmrtnosti, odpovídajícího 15 cigaretám denně. Co si o tom myslíte? Podle mne je to nesmysl, spekulace a pokus o drama, postrádající tvrdá data.
WHO roku 2025 uvedla, že s osamělostí souvisí digitální technologie včetně sledování videí, podcastů, YouTube, TV a internetových zpráv. Na druhé straně jiné zdroje připomínají, že sociální sítě nezpůsobují osamělost vždy. Další studie konstatují, že Česko je s 10 % osamělých spolu s Nizozemskem, Chorvatskem a Rakouskem pod evropským průměrem (ten je 13 %). Přinejmenším zajímavé, co říkáte?
Problém však existuje! Týká se zjištění skokového vzestupu pocitu osamělosti u školních dětí za posledních 5 let. Začalo to izolací v době covidu. Mladší dospělí (18–24 let) mluví o pocitech osamělosti. Odborníci zmiňují zdravotní důsledky, jimiž jsou vyšší riziko deprese, úzkosti a předčasné smrti (pravděpodobně myslí sebevraždu) a šíření výskytu demence u seniorů. Doprovodnými jevy jsou individualismus, technologická závislost, netolismus (závislost na sítích), materiální a životní nejistoty.
Odborníci prosazují pozornost sociální infrastruktuře a propojení a kladou důraz na budování komunitních kontaktů, dobrovolnictví a podporu přímé sociální interakce spíše než na použití virtuální alternativy. WHO vnímá sociální izolaci a osamělost jako nejvyšší zdravotní prioritu. Můj názor, současně návrh řešení? To vše jsou tradiční fráze a teoretické návrhy na řešení, které nelze realizovat, protože mnohá z nich už se neosvědčila v praxi. Efektivní změny by musely být v eliminaci rizikových faktorů. Ale jak to zařídit, když celou společnost nemůžeme zbavit internetu, AI, sociálních sítí a vlivu médií?
Kdo vymyslí osobní sebeobranu proti šířící se osamělosti, která je zdrojem neřestí?
Jak zabráníme individualismu, přerůstajícímu až do egoismu a hédonismu, jak zastavíme šíření použití návykových látek, nabízejících chvilkovou úlevu, protože psychiatři nemají řešení? Proč hovoří o psychedelicích? Možná je to projev jejich zoufalství z reality. Mohou pomoci praktičtí psychologové? Moje odpověď zní NE, skončí stejně jako výživoví poradci. Veřejnost je bude ignorovat.
Jde o složitý cloud problémů, jehož řešení už jen na AI? Proč? Protože ta jediná (zatím) může být nestranná, nezávislá, přitom kategoricky neúprosná v návrzích řešení. Naštěstí (zatím) není vybavena výkonnou mocí. Není však AI cesta do pekel? AI totiž umí simulovat porozumění! To je to nejhorší řešení! Nic, co nemá lidskou mysl, lidský osud, nemůže pochopit, co to je osamění lidského tvora.
Co používám já? Možná vás to zaujme, třeba dokonce inspiruje. Studuji. Konečně! V klidu, zásoben neskutečným množstvím informací z vědy a dostatkem času ke zpracování. Možností porovnat různé názory a způsoby řešení. Neustávající přísun nových informací. Bez nutnosti obhajoby před komisemi odborníků a závistivých konkurentů. Bez rušivých vlivů rodiny a nepříznivého vlivu nedobrých osobních vztahů.
Hromadné vzdělávání jako metoda záchrany duševního zdraví?
Jak se mohou stát z generace mladých dospělých (generace Z) životaschopní jedinci, když je nikdo nenaučí už od ZŠ odolnosti proti trablům, při jejichž řešení se nepoužívá únik do sítí a mentální izolace? Kdo je naučí vzájemnému porozumění a spolupráci, přitom potřebě starat se sám o sebe poté, co si zvykli žít v matrixu a iluzi? Pochopí, že nedospělá beztrestnost končí plnoletostí a reálný život se s nimi mazlit nebude? A co se stane potom? Mnoho z nich propadne bezcitnosti, bezohlednosti a závislosti na jedincích, kteří postrádají emoční a morální zábrany.
Kdo mění pravidla hry? Kdo jsou lidé, kteří bez zábran tvoří šílenou budoucnost svých vrstevníků a příslušníků svého druhu? Už jen to připomíná nejistotu přežití lidské rasy.
Kardinální problém? Osobní cíle neurčuje výhradně každý sám za sebe. Všichni jsme závislí na těch druhých. Možná to bude AI? Bude přidělovat lidem jejich cíle a tím jejich osudy? Zkuste o tom přemýšlet, protože od toho se bude odvíjet váš Osud. Ne všichni z nás budou odolní vlivu pokročilých forem robotů s lidskou inteligencí, která dokáže lhát a manipulovat, možná i nenávidět a být sobecká.
Největší paradox? Významně mnoho spoluobčanů, především z řad pokročilých seniorů, žije dlouhý život i když postrádají smysl života. Pokud jím není cíl žít dlouho za jakoukoliv cenu. To proto, že je to na jedné straně jistota a na druhé nejistota, protože všichni máme v hlavě „další budoucnost“. Jsme infikováni řečmi o reinkarnaci a věčné duši. Hmota a myšlenky nemizí, jen se transformují.
