Článek
Motto: Reklamní pauza pro zdravý rozum: Skončí každý futurolog v blázinci?
Jak si v dnešním světě udržet zdravý rozum? Používat ho pravidelně. Nepoužívaný orgán totiž atrofuje. Cesta ke zdravému rozumu je cestou z psychiatrie zpátky do života. Ta do dlouhověkosti je zase dlážděna optimismem a živena činorodostí. Co tedy živí přesvědčení, že na konci této cesty čeká jen kvantový kolaps?
Jaká je pravděpodobnost, že se z inteligentního realisty na konci života stane dystopik, z pesimisty cynik a dystopik skončí v blázinci? Skončí snad každý futurolog jako dystopik? Podle logiky moderního vývoje bohužel ano.
Kdo je to dystopik?
Dystopie je opak utopie. Je to osobní přesvědčení, že se společnost vyvíjí k dehumanizaci. Společenský řád se hroutí a hromadí se etické nedostatky z dogmatického prosazování umělých ideologií. Občané jsou systémem cíleně utlačováni a zbavováni osobní svobody.
Máte se v tom všem rádi? Správně. To není egoismus. Sebeláska je projevem sebeúcty – pokud zůstane uvnitř. Její venkovní projevy jsou totiž čistý narcismus. To je dobrý začátek, ale co dál?
Kdo přežije: Inteligent, nebo trouba?
Kdo se dožije vysokého věku? V dnešní době paradoxně trouba. Nechápe totiž, co se děje. Nečte zprávy, nesleduje politiku. Nebo jim nerozumí a mávne nad nimi rukou. Jeho mysl je dokonale „splachovací“. Přežije jakýkoliv režim, protože je dostatečně kluzký.
Co je pak ona mimořádná inteligence? Je to jen vstupenka do blázince, nebo do absolutní samoty? Ta nejhorší zpráva přichází ve chvíli, kdy vysoká inteligence disponuje neomezenými zdroji, ale postrádá empatii a pud sebezáchovy. Tehdy se totiž nezdržuje pocitem zodpovědnosti.
Otázky typu pell-mell
Cílem následujících otázek je na chvíli přestat být v přítomnosti a vypnout automatického pilota:
- Může být humor černý, když to není barva? Setkal se někdo z vás s bílým nebo zrzavým humorem?
- Může být optimismus umělý?
- Co je to stáří? Nebo přesněji – co to není? Není to vězení. Stáří je exil. Je to exkurze po lékařských zařízeních. Je to zkrátka Tour de Medicine a v cíli je konec pozemského bytí.
Kde sehnat bělidlo?
Jak si v tom exilu ulevit? Černým humorem! Musím podat hlášení: napadly mě myšlenky. Mnoho z nich je černých a já marně přemýšlím, kde na ně sehnat bělidlo. Moje touha pozemní je přitom prostá:
„Vesele jen vesele vylézáme z postele. Ještě nejsme tuhý jako každý druhý. Mnozí nemůžeme na nohy, tak změníme polohy.“
Stáří je za trest. Tak podejme protest! Až nebudu mít co dělat, podám trestní oznámení o zneužití mojí osobnosti. Upřesním obsah: Začalo to rodiči. Byl jsem manipulován. Musel jsem v rozporu se svobodnou vůlí nastoupit do mateřské školky a poté do první třídy. Ve škole mě nutili učit se nesmysly. Konkrétně historii. Vyhrožovali mi kázeňským postihem. Proti tomu sice neprotestuji, to bylo oprávněné – byl jsem tehdy pod vlivem vlastní svobodné vůle.
Ze zaměstnání mě pak chtěli vyhodit, protože jsem viděl šéfovi pod pokličku a chtěl jsem dělat něco smysluplného. Určitě to nebyly reklamy. Jak můj život pokračoval dál? Vy to neznáte? Kdo nedělá chyby, tomu mozek chybí. V mém případě je to jasné. Jsem dokonale „vyučený“, a proto trpím úzkostmi. Další chyba? Konec!
Milí vrstevníci a vrstevnice, neztrácejte čas poučováním mladých. Vzpomeňte si na to, že vy jste byli v mládí také (a naprosto marně) poučováni. Víte vy vůbec co?
Vy odpovíte: Nevíme!
Tak mi pište. Neslušné návrhy jsou vítány. Možná jste to už totiž někdy slyšeli – blázni se radují.
Zdroje:
1.Dystopie: autorská reformulace definice viz wikipedie. Příklad v beletrii – autoři Orwell a Huxley; 2.Osobní invence a životní zkušenosti.
