Článek
Motto: Proč společnost odepisuje starší lidi? Protože senioři jsou generátory starostí.
Předmluva: Děti se mají starat o svoje rodiče, tvrdí ministr Juchelka v médiích.
Tím spustil tím bouři názorů ve volném stylu. No jasně, měl na mysli zralé dospěláky a přezrálé seniory. Přesto nejenom od ministrů slýcháme morální apely, že o staré rodiče se má postarat rodina, a to dokonce u sebe doma. Realita všedního dne je však pro moderní sendvičovou generaci likvidační. Mladé rodiny musí splácet hypotéky, financovat růst vlastních dětí, takže oba partneři musí pracovat na plný úvazek, aby zaplatili základní životní náklady. Představa, že dospělý člověk opustí zaměstnání, aby mohl čtyřiadvacet hodin denně pečovat o imobilního rodiče, naráží na ekonomickou realitu. Pokud to přesto udělá, stát ho za jeho obětavost často potrestá propadem do chudoby a v budoucnu směšným starobním důchodem. Domácí profesionální péče je přitom tak drahá, že běžný důchod na pokrytí několika hodin denně prostě nestačí.
Dovolte, abych se představil: jsem „pokročilý“ senior. Věkem už jsem „mimo průměr“, protože mi bylo 80 (slovy – osmdesát). Také jste takto „postižení“? Teď tím myslím vyšší věk. Budu psát o nás seniorech s cílem seznámit se stářím ty, kdo jsou stále ještě mladí nebo přinejmenším v aktivním věku.
Trochu emocí neuškodí aneb o čem také přemýšlí senior:
Dnes my senioři už většinou víme, jak krutá může být pravda. Konečně nám došlo, že si nemůžeme vynutit lásku tam, kde nikdy nebyla. Pochopili jsme, že nemůžeme celý život žebrat o city, zájem a lidskou blízkost. Přestali jsme očekávat, že lidé, kteří nás nechávali padat, nás nakonec zachrání. Čekali jsme, že v případě, kdy nám bude nejhůře, naší blízcí přeruší důležitou práci a přiběhnou na naše zavolání, aby pomohli, nebo nás dokonce zachránili, až budeme bojovat o život. Mysleli jsme si, že blízcí nebudou přemýšlet, jak a zda vůbec mají být s námi. Ale k tomu nikdy nedošlo. Až dnes, v pokročilém věku, jsme našli odvahu si připustit, že to, co bolí nejvíc, není zloba a nenávist, ale naprostá lhostejnost. Protože ta nám i beze slov řekne, že na našem životě, bolesti a slzách mu (jí, jim) nikdy nezáleželo. V tu chvíli v nás zemřela poslední naděje. Definitivně jsme ztratili naději a víru, že ještě někdy budeme milováni stejně, jako jsme milovali my.
Nejprve „rozcvička“ v podobě doporučení pro začínající seniory aneb „včasná rada nad zlato“
Jaké techniky sebeobrany proti rychlému stárnutí se naučit, aneb jak stárnout s grácií. A jak si udržet mentalitu mladého člověka i po šedesátce. První krok? Rozhodnutí postavit se společenským stereotypům. Věk je biologická realita, ale stárnout lze bez nepříznivých „vedlejších příznaků“. Stručně řečeno: udržet psychickou odolnost, zůstat zvídavý a akční. Jednoduše: odmítnutí obecně očekávanou pasivitu seniora. Stárnout s grácií neznamená předstírat, že je vám dvacet. Znamená to využít životní zkušenosti a zkombinovat je s odvahou, zvědavostí a chutí stále pozorovat svět. Doporučení? Pokuste se nepřipustit si obavy z toho, co se děje doma i ve světě! My senioři už nemáme šanci vstoupit do děje.
Zde je „návod“, jak si zachovat mladou mysl a vysvětlení, proč s námi seniory má moderní společnost problém. Předem však musím upozornit na přílišný optimismus a přehnaný elán! (v dalším textu mám nějaké „připomínky“ s výjimkou bodů 5 a 7)
1. Trénujte mozek: Učte se nové věci. Křížovky, čtení románů a telenovely do seznamu nepatří. Nebojte se nových technologií.
2. Cestujte a objevujte: Měňte stereotypy. Navštěvujte neznámá místa.
3. Pokuste se udržovat kontakty s mladšími lidmi. Hledejte mezigenerační přátele. Diskutujte s mladšími.
4. Přijměte zdravé riziko: Říkejte „ano“ novým výzvám. Zkoušejte nové stravovací techniky a „diety“. Naučte se cvičit a relaxovat. Pohyb každý den.
5. Žijte přítomností: Neuvízněte v minulosti. Věty typu „za našich mladých let“ nahraďte plánováním dalších aktivit.
6. Noste, co se vám líbí: Ignorujte pravidla o tom, co se „k vašemu věku hodí“. Nebojte se (slušně) vyjádřit svůj názor, ale s nikým se nehádejte!
7. Nevnucujte vlastní zkušeností (moudrost stáří) mladším. Dodržujte pravidlo „nerozdávej nevyžádané rady“. Proč? Rázem budete v kolektivu mladších oblíbený.
Vysvětlivky výše uvedených doporučení:
Ad 1.Statistiky uvádějí, že v dnešní době už téměř 50 % mladších seniorů běžně používá počítač a v podstatě všichni senioři už mají mobil. Právě mobil znamená nejenom možnost rychlého spojení s příbuznými i se světem, ale také časté zneužívání k častým vyrušení těch příbuzných.
Ad 2.Toto doporučení je vhodné jen pro „mladší seniory“. Nedávno jsem v jednom zahraničním veřejném komunikačním médiu zaznamenal nadšení v kolektivu dam ve věku okolo 80 let, které vycestovaly do vzdáleného zahraničí. Problém je v tom, že při cestování se může vyskytnout řada nečekaných událostí, ale především je to mimořádně finančně náročné už proto, že neskutečně drahé je zdravotní pojištění. Konkrétně v mém případě, kdy jsem soběstačný, fyzicky aktivní, dobře vidím i slyším a řídím auto, ale svým způsobem jsem psychicky „křehký“ (jako většina z nás), už si na cestu do zahraničí netroufám
Ad 4. Obávám se, že tohle je přehnané. Je to dokonce rizikové. Je nutná odborníkem řízená optimalizace. Cvičit se lze naučit v každém věku, ale určitě ne podle čteného návodu a už vůbec ne pod vedením nějakého „rychlokvašeného“ trenéra ve fitcentru.
Ad 6. Co se týče „seniorské módy“ doporučuji nepřehánět. Viz na jiném místě. Ostatně, už jsem v jednom ze svých článků připomenul „barevnost“ seniorek. V módě jsou výrazné svršky počínaje červenou přes vínovou až po fialovou. Psychologové to vysvětlují jako snahu o to „nezapadnout a držet krok s elegantní módou“, protože jsou to barvy, demonstrující stálou aktivitu.
Proč moderní společnost odepisuje starší lidi
Tento fenomén se nazývá ageismus (věková diskriminace) a má hluboké kořeny v nastavení dnešního světa.
Kult mládí a produktivity: Společnost oceňuje rychlost, dravost a okamžitý ekonomický výkon. Senior je často mylně vnímán jako ekonomická zátěž.
Technologický rozvoj: Svět se mění příliš rychle. Starší generace bývají automaticky (a nespravedlivě) označovány za technologicky negramotné.
Neviditelnost v médiích: Reklamy a filmy se zaměřují na mladé spotřebitele. Starší lidé jsou zobrazováni buď jako nemocní, nebo jako karikatury.
Ztráta tradičních rolí: V minulosti byli senioři nositeli moudrosti a radami pro kmen či rodinu. Dnes tyto informace nahradil internet.
Strach ze smrti: Moderní západní kultura vytěsňuje stárnutí a umírání. Odepisování starších lidí je často jen podvědomým projevem strachu z vlastního stárnutí.
Jaké mají senioři obavy?
Z budoucnosti vlastní existence. Dokonce mají obavy o mladší generace v dnešním světě a v blízké budoucnosti.
Z eskalace nutně vznikajících „poruch funkcí“ svého organismu.
Z vynucených změn svého bytí. Myslím tím choroby, vyžadující hospitalizaci, hlavně tu dlouhodobou. Ztráta samostatnosti a soběstačnosti,
Z nedostatku peněz. Jak uvádí český statistický úřad kromě výdajů na bydlení, které představují největší položku jsou to výdaje na potraviny. V roce 2023 to dohromady tvořilo 57 % výdajů domácností seniorů. K tomu je nutné připočítat výdaje, spojené se zdravotní péčí. V domácnostech jednotlivců-seniorů 65letých a starších dosahovala míra ohrožení příjmovou chudobou jedné třetiny!
Co je třeba připomenout mladým?
Měli by vědět, že i mezi námi staršími jsou generační rozdíly. Mezi šedesátníkem a devadesátiletým seniorem je 30 let života. Je to totéž jako mezi šedesátníkem a třicátníkem. Tak proč nás odsuzujete za náš věk? Do období zaslouženého odpočinku vstupujeme s rozdílnými zkušenostmi, dovednostmi, a představami. Podporujte nás v tom, abychom mohli být stále aktivní přiměřeně našim ubývajícím silám. Umožněte či snad dovolte nám zažívat pocit, že jsme stále potřební a platní členové společnosti (nejen jako voliči). Tohle „bohatství“ neodejde s námi. Tak si ho vezměte, dokud dáváme.
Zažité představy a stereotypy o seniorech přestávají platit.
Demografie české společnosti se mění a s ní i charakteristika seniorů. Mnohem více jich je, a hlavně bude, ještě v sedmdesátce velmi aktivních a uvažováním mladší než kdejací padesátníci. Díky medicíně a zdravějšímu životnímu stylu i prostředí drží lidem zdraví stále déle. Generace seniorů, které budou v příštích letech a pár desetiletích odcházet do důchodu, sice budou v průměru bohatší, ale rozdíly mezi movitými a chudými budou větší, než je tomu dnes. Kdo se bude spoléhat jen na státní penzi bude už ve skupině chudých.
Fakta?
Medicína nám prodloužila život, ale společnost nám často bere důstojnost.
Žijeme déle, ale většinou nemocní a často o samotě, zato s úředními formuláři na jídelním stole. Často nezvládáme technologie a byrokracii digitalizovaného státu.
Doporučení na závěr pro ty mladší?
Předpokladem pro dlouhý a spokojený život není jen celoživotní investice do zdravého těla a mysli, ale také do finančního polštáře.
Zdroje: V článku jsou použita data českého statistického úřadu z roku 2023, články z časopisů pro seniory, článek ze „seznam.cz“ a knižní publikace „Stárnout je přežitek“, vydaná roku 2025.
