Článek
První možností je, že se koryta lehce přehází, ale ve výsledku zůstane vše při starém. Pouze vznikne další malá strana, která volební preference ještě víc rozředí, na stejném smetišti bude šest kohoutů, kteří budou mít zájem o stejné slepice. A místo přípravy na další možné vládnutí se budou politici vyžívat v kritice všeho. „Vy jste mi rozdupali kyblíček, my vám na oplátku zase zlomíme lopatičku“. Vždyť v opozici je taky dobře.
Pokud však politici dokáží zapomenout na koryta a budou chtít opravdu něco změnit, mají k tomu teď ideální příležitost. Stačí využít příležitosti, která se po každé porážce nabízí. Podmínkou by ovšem bylo, že budou pracovat pro úspěch státu, nikoli svůj.
Jaké by bylo řešení? Dát všechny strany bývalé vládní koalice, kromě Pirátů, do jednoho pytle a zatřepat. Vypadly by z toho pouze dvě strany. Jedna středopravicová konzervativní, druhá středopravicová liberální. Tím by se situace vyjasnila, obě strany by mohly spolupracovat a věřím, že by příští volby opět vyhrály.
Ta konzervativní strana možná teď právě vzniká pod vedením Kuby. Nic by nebránilo tomu, aby do ní přešli z ODS, TOP, KDU i STAN ti, kteří se jako konzervativci cítí. Naopak ti, kteří se považují za liberály, by mohli vybudovat novou stranu a oprostit se od zátěže, které ty staré „tradiční strany“ budou za sebou vždycky vláčet. Jak se bude jmenovat ta konzervativní strana, to nevím, jenom doufám, že to nebude „Super Česko“, jak se objevilo. Ta liberální strana by mohla oprášit třeba značku „Evropští demokraté“, to by se líbilo mně.
Bohužel tomu moc nevěřím. Politici se koryt sami nezbaví, v pěti stranách je víc funkcí než ve dvou. Také by museli opustit obvyklou výmluvu „tradiční politická značka“. Doba, kdy něco takového bylo důležité, je dávno pryč, většině voličů na ničem takovém už vůbec nezáleží. Značky ODS nebo STAN opravdu nejsou stejné jako Jar nebo Ariel. Kolik lidí zajímá ODS pouze podle názvu? A i SPOLU už podle mě vyčerpalo svůj potenciál. Rozhodně dvě velké strany budou mít mnohem větší šanci zvítězit v dalších volbách než pět nebo šest malých.
Další důležitou věcí je také chuť zvolit si do vedení někoho jiného než stále ty stejné, kteří už propadli svým předsudkům. A hlavně ty trochu mladší a dynamičtější, kteří budou mít „drive“ něco opravdu změnit. Jsem už taky důchodce, ale jsem si vědom toho, že na nás věk dopadá a jsme vnímavější k sofistikovanému marketingu, často skáčeme na špek těm, kteří stále jenom slibují. A jak je známo, „kognitivní funkce klesají s věkem, obvykle od středního věku, a zrychlený úbytek je zřetelnější po 65. roce“. Politici v důchodovém věku se to týká také, bohužel stejně tak, jako většina z nás, zaměňují životní zkušenosti s předsudky, které během života nabrali. A podle toho to tak dopadá, strnulost, neochota něco měnit a zapouzdřenost ve svém starém světě.
Vím, že to je jen sen, politici nebudou schopní sebereflexe z důvodů, o kterých píšu. Ale proč bych si nedovolit trochu snít, na tom není nic špatného, ještě se to může.
