Článek
Poprvé to bylo v roce 1968, kdy nadějnou budoucnost rozbořily sovětské tanky, podruhé v roce 1989, kdy jsme se konečně osvobodili od sovětské okupace a diktatury pod „vedoucí úlohou KSČ“.
33 let jsem žil v totalitním režimu pod „vedoucí úlohou Komunistické strany. Většina si zvykla, že věci se nekupují, ale „shánějí“, cestování bylo omezeno na „tábor míru“, kdo chtěl slyšet pravdivé informace, poslouchal Hlas Ameriky. Kdo chtěl poslouchat hudbu, která se mu líbila, chodil na černý trh a vyměňoval si desky s přáteli. Většina, jako já, nadávala potichu, aby se naše děti dostaly na školy, a abychom neztratili dobré zaměstnání. Vstoupit do KSČ naštěstí nebylo nutné, pokud se člověk nechtěl někam vyšplhat.
Potom přišel Gorbačov a v důsledku toho i listopad 1989. Najednou byla svoboda, nemuseli jsme své názory skrývat, objevily se knihy a desky dříve nedosažitelné. Otevřely se hranice, a protože jsem vždy toužil cestovat, s manželkou jsme procestovali svět. V roce 2002 jsme si koupili byt, dům jsme nechtěli, protože nám bránil v plnění našich koníčků. Děti máme zabezpečené, bydlí ve svém a máme čtyři skvělá vnoučata. A po odchodu do důchodu přišla nejlepší léta mého života.
Bohužel jsme zapomněli, že svět není stálý a dynamicky se mění. Nejprve přišla finanční krize v roce 2008, potom se Rusko rozhodlo řešit své vnitřní problémy agresí, jak je u nich tradicí. Nejprve zaútočilo na Krym, potom na celou Ukrajinu. A mezitím proběhla ještě celosvětová pandemie covidu. A protože do toho vstoupilo ještě ne zcela domyšlené rozhodnutí o Green dealu, světová ekonomika a evropská zvlášť tuto kombinaci neustála. Lidi začali být nespokojení, a jak je v těchto případech běžné, objevili se potenciální diktátoři s jednoduchými řešeními. A protože se demokracie neumí bránit, postupně diktátoři vítězí.
Nyní se „můj“ svět mění potřetí. Diktátoři vítězí a voliči tomu tleskají. Dokonce i v USA se objevil Trump, prezident chaotik a narcis, jaký se v historii USA od doby jejich vzniku ještě neobjevil. A který se netají přáním stát se diktátorem a postupně se mu to daří. V největších a nejsilnějších státech světa, v Číně, v Rusku a brzo i v USA budou vládnout diktátoři, kteří si dobře rozumí. I Indie se postupně mění na nacionalistický stát, kde už nebude k diktatuře daleko. A i noví malí diktátoři v Evropě, zejména v postkomunistický zemích, se budou snažit velké diktátory napodobovat a podlézat jim.
Jsem vděčný, že jsem mohl 36 let prožít v demokracii a svobodě i s jejími negativními projevy. Nyní musím být připravený, že se časy změní. Ukrajina bude ráda, pokud dopadne jako Finsko v Zimní válce. Pokud ne, bude Rusko stát na hranicích EU. Stále ještě doufám, že se Evropa vzpamatuje a udrží Rusko daleko od českých hranic i bez USA. Pokud ne, musíme být připraveni vrátit se do let 1939 – 1945 nebo 1948 – 1989, zopakovat si staré časy a čekat, až se v Rusku zase dostane k moci nějaký nový Gorbačov a v USA nový Reagan. A koloběh bude pokračovat. Mě už tohle neohrozí, ale je mi líto mých dětí a vnoučat, které budou opět žít v časech, o kterých jsem si myslel, že už nikdy nepřijdou.
