Článek
Mimo to udělala ilustrátorka Ilona Polanski u této knihy jak obálku, tak i samotné ilustrace. Ilustrace nejsou nijak úžasné, ale daří se jim dokreslit děj, takže proti nim výhrady nemám, na rozdíl od příběhu.
Příběh je jakousi paralelou k tomu, co se dělo v naší zemi v období prezidentských voleb na přelomu roku 2022 a 2023, především tedy v lednu tohoto roku. Hlavní postavou je jistý Ondřej Bureš, u něhož ihned zjistíte, že se jedná o Andreje Babiše. Některé další postavy mají taky různá, dejme tomu, humorně pozměněná jména, jako Matouš Běhounek (Marek Prchal), Karel Borovský (Karel Havlíček) či Alena Göthová (Alena Schilerová). V tomto ohledu se jedná o jistou satiru části politické scény, konkrétně o lidi spjaté s Andrejem Babišem a jeho byznysem, ač autor píše, že jsou tyto postavy zcela smyšlené, samozřejmě myšleno v jakési ironii. Naopak zde však existuje hned několik postav, které jsou zde pod svými opravdovými jmény, například Miloš Vysrčil, předseda senátu, či Jan Kysela, český právník a profesor. Nedá se však říct, že by pro mne osobně v textu kontrastovaly postavy pod opravdovými jmény s těmi, co mají jména pozměněná. Ano, možná spolu kontrastují po stránce morálky, ale jaksi jsem nepociťoval, že by se nehodily do stejného „fikčního“ světa. Zajímavé je, že ač je podtitulem knihy „politická fikce“, tak je příběh fikční opravdu jen částečně. Některé věci se opravdu staly, některé k tomu byly blízko. Hlavní zápletkou knihy totiž je, že na prezidenta kandiduje někdo (víte, koho mám na mysli), kdo je odsouzený na 3 roky a jeho pobyt probíhá právě ve věznici Oráčov (jedna z postav vzhledem k této okolnosti přirovnává hlavního „hrdinu“ Bureše právě k Přemyslu Oráčovi), kvůli tomu nese kniha právě název Kandidát z Oráčova. Vzhledem k tomu, že Andrej Babiš chodil ještě těsně před prezidentskými volbami po soudech a hrozilo mu vězení, se tedy nejedná o jakýsi fantaskní svět. Ač musím uznat, že realita, ve které žijeme, je lepší, než svět této knihy, ale to už bych zacházel do spoilerů, čemuž se chci při hodnocení knihy vyhnout. Myšlenka díla mne tedy vcelku zaujala, ale provedení příběhu již toliko ne. Příběh není zrovna svižný, chvílemi čtete o různých právních spisech týkajících se hlavy státu a jeho pravomocí, což není zrovna něco zajímavého, pokud tedy nejste právník.
Mimo to však musím podotknout, že styl psaní Jakuba Železného, alespoň v této knize, není nějak extra čtivým, pokud člověka nezajímá politika a veřejné dění. Je tu postrádána jakási práce se slovy. Pokud by tedy v tomto stylu psal autor například o něčem pro mne velmi nezáživném, jako například umývání nádobí, tak by mě kniha zrovna nezaujala. Místy je děj moc rychlý, místy až moc pomalý. Rychlá místa jsou například části týkající se voleb jako takových, pomalá jsou naopak části týkající se právě oněch právních spisů. I přesto je však kniha krátká, má 112 stran, které mají celkem velkou velikost písma s řídkým řádkování, a do toho je místy protknuta ilustracemi. Knihu jako takovou můžete tedy v klidu přečíst do hodiny, což se tedy nepovedlo vzhledem k čtivosti jistých částí ani mně a knihu jsem četl v průběhu téměř celého dne.
Ve výsledku tedy knihu doporučuji lidem, kteří se výrazněji zajímají o politiku. Není dlouhá a věřím že místy se i třeba pousmějete. Pro lidi, kteří tento zájem nesdílejí, tato kniha zřejmě nemá moc co nabídnout.
