Článek
Během vlády Marie Terezie byl jmenován dvorním radou u vídeňské obchodní banky, jihorakouský ekonom, František Antonín Raab (Franz Anton Raab). Konkrétně to bylo roku 1773, tedy na konci vlády Marie Terezie a jeho úkolem bylo dosáhnout zlepšení zemědělské i průmyslové výroby, jež byla stále poznamenána různými předešlých válkami v posledních desetiletích. Raab tedy zaváděl chov včel, bourců, ovcí a barvířských rostlin. Zasadil se i obdělávání ladem ležící půdy a zefektivnění hospodářství. Díky úspěchům své práce byl později jmenován tajným státním referendářem a ředitelem komorních statků v Čechách.
Tou dobou papež zrušil řád jezuitů. Marie Terezie tedy brzy poté nechala zabavit jejich majetek, který jen v českých zemích činil zhruba 8 milionů zlatých (víc než rodinný poklad habsburků). Mimo peníze však majetek jezuitů zabíral i různé statky. Marie Terezie správu těchto statků svěřila právě Raabovi, a ten vymyslel celkem jednoduchou věc, jak se statky naložit, a to pozemky rozdělit přímo mezi poddané. Získali je do dědičného nájmu, takže na půjdě mohli hospodařit, jako by byla jejich. Pouze za to odváděli část úrody nebo jejího prodeje. Velkostatky by tak nahradilo mnoho malých statků, jejichž velikost by odpovídala zhruba potřebám jedné rodiny, proto byli tito sedláci často nazýváni familianti. Na panstvích, kde mnoho půdy leželo ladem, byla raabizace spojena s kolonizací, příchodem nových familiantů (z velké části němců), kteří byli osvobozeni od roboty a požívali např. dočasných úlev z platby nájmu.Šlo tedy o souběžnou pozemkovou a poddanskou reformu, jejímž cílem bylo i zvýšit porodnost v situaci, kdy byly poddaní silně zatíženi robotou a stále častěji se bouřili. Zrovna v době počátku této reformy je kupříkladu datováno povstání sedláků u Chlumce. Nejvíce byla právě proto uplatňována v blízkosti ohnisek selských bouří, především ve východních Čechách. Na pokyn Marie Terezie tedy tento nápad vyzkoušel nejprve v Čechách. Šlo o statky Žirec a Žacléř na Trutnovsku. Výsledky se ukázali vcelku rychle. Jak by se dalo čekat, na své půdě hospodařili sedláci raději než na cizí, takže výnosy stoupaly. Zvedl se počet selských usedlostí (v Čechách vzniklo 128 a na Moravě 117 nových vesnic), došlo k zvýšení zemědělské výroby a i růstu porodnosti. František Antontín Raab k tomu údajně řekl: „Jedině svoboda a vlastnictví učiní lidi šťastnými,“.
Takzvaná raabizace se celkem vyzkoušela na 105 státních statcích v Čechách a díky úspěchu poté pokračovala i v Dolních Rakousích (1775), na Moravě (1777), ve Štýrsku (1778) a v polské Haliči (1782). Na soukromých statcích, jež tvořily většinu, byla však vrchností odmítnuta. Raab avšak zemřel dříve, než mohly být jeho reformy dokončeny (zemřel roku 1783). Po smrti Marie Terezie využila církev a velkostátkáři svého vlivu a podařilo se jim dosáhnout toho, že císař Josef II. pro ně nevýhodnou raabizaci zastavil roku 1790. Reforma bohužel měla i negativní dlouhodobou konsekvenci, a to nerovnost mezi poddané nájemce půdy, která se projevila při postupném vykupování se z roboty v průběhu 19. století.
Můj názor na raabizaci je pozitivní. Vnímám ji jako krok ke kapitalismu a individualismu v době končícího feudalismu na našem území. A to ne k tomu kapitalismu, který známe z 19. století , spjatý s velkostatkáři, který byl ještě do jisté míry feudalismem, nýbrž kapitalismu svobodných zemědělců, svobodných individuálních bytostí. Tuto skutečnost ale tak či tak změnila industriální revoluce, která k velkostatku vedla. Raabizace ale pomohla mnoha zemědělcům žít šťastnější život. Člověk raději pracuje na svém, než na cizím a když mu žádný šlechtic nediktuje kdy má pracovat, kdy se může ženit, atd. tak se v něm probouzí svoboda, kterou jeho rodiče či prarodiče neznali, svoboda jež je právem žít, jak si přejeme.
zdroje:
PROCHÁZKA, Jan. Parcelování velkostatků (raabisace) za Marie Terezie v Čechách. Práce ze semináře Kaprasova. 1925, čís. 10, s. 67.
https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Reforma_pozemkov%C3%A1
0_3Kc5qDQRZTZCja9J
