Kypr 2026 očima neposedů

Jsme bydlíkářská rodina (rodiče a dva teenageři 16 a 14 let), ale karavan jsme na jaře prodali a na nový čekáme, takže jsme po delší době plánovali „normální“ letní dovolenou. Jsme zvyklí poznávat, takže pobyt u moře all inclusive není naše volba. Teenageři stanovili jasné cíle:

1) Navštívit zemi, kde jsme ještě nebyli,

2) zemi, kde je to jiné než u nás,

3) a dlouho jsme nebyli u teplého moře.

Kypr, přesněji jeho řecká část s výlety do turecké části, splnil vše do puntíku. Vzhledem k dětem základní a střední školou povinným jsme volili termín o prázdninách, ale vzhledem k teplotám by bylo vhodnější jiné datum.

Wizz Air sice není žádná hitparáda, ale 3,5 hodiny se v letadle dá vydržet i na horší lavici. Tentokrát jsme dokonce letěli načas! Cestujeme jen se základním batůžkem 40×30×20 cm. Možná máme ty batůžky maličko větší, ale jen maličko, kontrolováni byli jiní.

Požadavky na hotel: klimatizace, snídaně, bazén. Přes Booking.com jsem našel malý hotel Esperando v Maroni. Požadavky hotel splnil, klima OK, snídaně sice servírované, ale opravdu důkladné, jen bazén byl moc teplý, 32 st. C nás neosvěžilo. Klimatizace na pokoji nám to vynahradila.

Potřebujeme nezbytně auto na celou dobu. Auto objednáno přes Booking.com od GET YOUR CAR (operated by SIXT), kancelář SIXT přímo na letišti 24/7, objednán Citroën C3 v automatu nebo ekvivalent. Na Kypru se jezdí vlevo. Jsem sice zkušený řidič, ale vlevo jsem 20 let neřídil, měl jsem z toho respekt, a tak jsem raději volil automat a udělal jsem dobře. Připlatili jsme si plné pojištění od Booking.com, které nám mělo vrátit případnou spoluúčast půjčovně při poškození auta. Vyplatilo se, ale o tom později. Nejprve jsme dostali Toyota Corolla Touring hybrid v černé barvě (výtečná volba do slunného středomoří) , potom jsme jej vyměnili za bílou Audi A3. Ale teď už hurá na Kypr!

Odlet z Prahy 21:10, let trvá cca 3,5 hodiny, časový posun +1 hodina, takže přílet do Larnaky v 01:35. Vítá nás 30 st. C teplá noc. Hned na letišti vyzvedáváme auto a ve čtvrt na tři vyrážíme na cestu do hotelu. Cesta byla poměrně náročná kvůli jízdě vlevo, černá Toyota Corolla Hybrid, kterou nám půjčili, nemá právě intuitivní infotainment a řízení je úplně obráceně. Dnes jsem nejmíň 30× pustil stěrače, neboť i blinkry se ovládaly na opačné straně. V hotelu bylo ticho, v recepci papír s našim jménem, názvem našeho apartmánu a šipkou, kde jej najdeme, klíče ve dveřích a za nimi příjemně vychlazené pokoje. Nádhera.

Pobyt máme se snídaní. Je tu cca 10 pokojů, ale u snídaně byla jen jedna německá rodina. Snídani vaří paní domácí, nestrádali jsme, spíše naopak. Každý dostal svůj bohatý talíř, k tomu společná zelenina, síry, meloun, lívanečky a samozřejmě dostatek nápojů.

Dnes jsme zvolili kratší program, moc jsme nespali. Nejprve neolitické vykopávky u Choirokoitia (památka UNESCO) z období 7000 - 4000 před Kristem. Místní si stavěli kulaté kamenné domy a měli i zajímavé zvyky – například mrtvé si pohřbívali v domě pod podlahou. Z kostí vyráběli různé nástroje. Dnes by asi neuspěli, civilizační choroby (např. osteoporóza) výrobu nástrojů předem vylučují.

Potom návštěva typické místní vesnice Panó Lefkara, příjemné středomořské městečko s hezkými domečky a tavernami (většinou zavřenými, sezona ještě nezačala, ale našli jsme i otevřenou).

Následoval přesun k Limasolu na vykopávky Amathus, to už je v podstatě současnost, 11. století před n.l. – 7. století našeho letopočtu.

Odsud můžete pokračovat na cca 500 m vzdálené návrší, kde uvidíte mimo jiné čtrnáctitunovou nádobu na vodu cca z 6. století před naším letopočtem vytesanou z jednoho kusu vápence…

...nebo pěkný výhled na Limasol. Nádoba na vodu ovšem není originál, ten koncem 19. století odcestoval s archeologickou expedicí do Paříže a dnes je vystaven v Louvru.

Poté jsme nahlédli na okraj turistického předměstí Limasolu, ale jen trochu, tohle nejsou naše oblíbená místa, a upalovali jsme do hotelu k bazénu (voda 32 st. C nás moc neosvěžila, jinak OK) a vyrazili na večeři do místní restaurace Piazza Maroni.

Dnes míříme na nejvýchodnější konec řecké části ostrova.

Nejprve jsme navštívili řecký pravoslavný kostelík proroka Eliáše nad městem Protaras. Je to hezké místo s výhledem na přímořské městečko. Stromy okolo kostelíku jsou ověšeny pentlemi, na nichž jsou napsány modlitby.

Potom jsme chtěli navštívit vyhlášenou pláž Konnos beach, ale je tak vyhlášená, že jsme se na přeplněném parkovišti otočili a odjeli o kilometr dál ke Kyklopově jeskyni.

Zde jsme našli pláž pro nás jako dělanou. Posuďte sami…

Pláž byla skutečně v pohodě, dalo se tu i pohodlně ležet, málo lidí a kluci tu mohli šnorchlovat. Nezbytné však byly boty do vody, bez nich by to nešlo. Voda měla cca 28 st. C.

Odtud jsme se chtěli přesunout na Mys Greco, což je místní přírodní rezervace, ale tam je potřeba pohybovat se pěšky a to jsme s ohledem na počasí odpískali, neboť auto hlásilo 32 st. C. Přesunuli jsme se k západu na britské území, kde je britská vojenská základna a u moře tam Britové provozují vojenské cvičiště, kde jsou ponechány staré rezavé tanky (pro větší životnost uvnitř zalité betonem) jako cvičné cíle. To přilákalo mladšího syna. Není tu žádné omezení pohybu, jen při vyvěšeném červeném praporu platí zákaz vstupu.

Střed cvičiště je v místě 34.9564764N, 33.8434344E, jede se sem z odbočky 34.9689683N, 33.8367050E nejkratší cestou jen okolo varovné cedule, žádný zákaz vjezdu tu nebyl. Mapy.com navigují jinudy.

Dál jsme zamířili přes Larnacu (hezké turistické centrum, nic pro nás) navštívit mešitu Hala Sultan Tekke. Je to součást dědictví UNESCO, prý je tu pochována žena, kterou prorok Mohamed považoval za svou tetu. Snažil jsem se v tom vyznat, ale je to spletité, případné studium historie nechám na čtenáři. Tady jsme se přioblékli, neboť jen starší syn měl zakrytá kolena. Dlouhé hábity byly připraveny u vchodu. Je tu klid, minimum lidí, jen z povzdálí nás sledoval hlídač. Kolem mešity žijí desítky koček, jak je v kraji zvykem.

Mešita stojí na břehu polovyschlého solného jezera. Fakt je to sůl, ochutnal jsem.

Odtud jsme zamířili do naší vesnice Maroni na večeři do druhé místní restaurace, kde nám k večeři přinesli pivo, které se jmenuje Pivo a vaří jej místní mikropivovar, jehož provozovatelé získali know-how u nás v Česku. Aniž bychom věděli, co pijeme, okamžitě jsme věděli, že to není koncernové velkopivo, ale že se jedná o řemeslný výrobek. Bylo výborné.

Neděle 5.7.2026 160 km

Dnešek jsme si užili, ale jinak, než jsme plánovali. Vyrazili jsme do hor. Cesta byla dobrodružná, ve vsi Agioi Vavatsinias jsme vyjeli nejstrmější a nejužší uličky, jaké jsem zažil. Nechápu, jak auto zvládlo takové stoupání, když je to jen předokolka. Šířku uliček raději ani nekomentuji. Za vsí jsme se pokochali výhledem…

...a pokračovali jsme dál do hor na návštěvu řeckého pravoslavného kláštera Machairas. Jenže jsme píchli kolo.

Nebylo divu, mají tu poměrně dobrý asfalt, ale silnice nemají příkopy pro odvod vody a když přijde pořádný slejvák, jaký jsme později u kláštera poznali na vlastní kůži, voda ze svahu vyplaví na silnici vše včetně kamenů až 20 cm velkých, takže ani za pěkného počasí se drobnému kamení na silnicích nevyhnete.

V autě nebyla rezerva, jen opravná sada kompresoru a lahvičky jakési tekutiny, to je teď moderní. Chápu to v Praze a ve Středočeském kraji, ale tady?!? Oprava touto metodou sice mírně omezila únik vzduchu (jestli vůbec), i tak bylo potřeba každých 5–10 km dohustit kolo. Volali jsme asistenční službu, kde nám při třetím hovoru nabídli, že pošlou odtahovku pro auto, ale my se o sebe postaráme sami. V horách 40km od hotelu. A to máme auto od Sixtu!

Takže jsme se vydali na cestu a na dvě dohuštění dojeli do kláštera. Klášter byl pěkný, ale dost tu pršelo a nesmělo se tu fotit.

Po návštěvě kláštera jsme volali přímo Sixt a tam nám vysvětlili, že je neděle a tím se vše komplikuje. Nakonec jsme se dohodli, že zkusíme dojet 60 km na letiště do Larnacy, kde je 24/7 pobočka půjčovny, a to se nám asi na 6 dohuštění podařilo. Zde nám vyměnili Toyotu za Audi, což je v podstatě Škodovka a to už je mi bližší. Aby se mi to nepletlo, když už jsem se naučil na obrácené páčky blinkrů a stěračů, tak Audi to má po našem.

Celá ta akce s píchlým kolem nás stála tolik času, že jsme víc než jeden klášter nestihli. Cestou domů jsme se zastavili nedaleko hotelu na pláži, abychom ji viděli (nic moc), a potom jsme vyjeli po prázdné silnici k domovu. Jelo se mi krásně, dokud se ze zadního sedadla neozvala synova poznámka „špatná strana“, což nebyl politický komentář, ale upozornění, že řídím sice hezky, ale vpravo.

U hotelu jsme nechali auto a šli na večeři.

Dnes jsme vyrazili do Nikósie. Uvítalo nás hezkých 34 st.C. Mají tam takové vedro, že i auta na parkovišti mají slunečníky.

Pohybovali jsme se jen ve středu města, na mapách je centrum dobře vidět. Nejprve jsme si prošli jižní část, celkem normální středomořské město. Začali jsme u památníku osvoboditelům z boje za osvobození od britské nadvlády 1955-59. Svoboda nahoře stojící ukazuje bojovníkům směr, jakým mají zvednout mříž, která brání trpícím obětem britské nadvlády dostat se na svobodu.

Pokračovali jsme rozpálenými ulicemi.

Je tu takové vedro, že i umělý povrch školního basketbalového školního hřiště popraskal. Navštívili jsme takzvanou “observatoř “, což je vyhlídka v 11. patře jediné výškové budovy na starém městě s expozicí o novodobé historii ostrova.

Z vyhlídky na observatoři v jižní Nikósii jsme viděli obří vlajku severního Kypru na svahu hor severně od Nikósie. Syn ji vyfotil teleobjektivem. Vlajka je cca 420 x 250 metrů velká, je vyrobena z barveného betonu, kamení, štěrku a zeminy a vlevo od ní je ještě nápis, kterého jsme si při focení nevšimli – citát připisovaný Mustafu Kemalu Atatürkovi „Jak šťasten je ten, kdo může říci: Jsem Turek“. Mustafa Kemal Atatürk je významnou postavou tureckých dějin, přesto jsou mi bližší citáty praotce Čecha či světoběžníka Járy Cimrmana.

Potom jsme se vydali na hraniční přechod do severní turecké části města. 2× nám zkontrolovali pasy a bylo to.

Na severu nás uvítaly celkem normální středomořské uličky s obchody plnými zaručeně značkového zboží.

Zdálo se mi, že domy na severují mají méně pater, jinak normální Kypr. Navštívili jsme Büyük Han, zájezdní hostinec pro karavany z roku 1570…

Mešita Selimiye byla postavena v roce 1232 jako křesťanská katedrála, později z ní nuslimové udělali mešitu. Katolický původ ale smazat nedokázali. Dovnitř jsme se museli zout a manželce půjčili dlouhou sukni.

Potom jsme si dali turecký pozdní oběd. Po celou dobu se kolem nás motaly kočky, které monitorovaly každý náš pohyb.

Po obědě jsme nahlédli i do jiných uliček, než byly ty obchodní, a tam už to vypadalo jako v Turecku. Domy polorozpadlé, udržované na hranici použitelnosti, výrazně horší než na jihu. Prostě Turecko.

Vyfotili jsme si zákazy na bráně do hraničního pásma a brzy nás Turci přesvědčili, že je berou vážně. Jedem policista na tureckém přechodu myslel, že si jej syn vyfotil (což byl omyl), a tak žádal smazat poslední fotku. Naštěstí jsme si zákazy vyfotili oba.

Potom už jsme zamířili k autu.

Z Nikósie jsme odjeli do vesnice Episkopeio, u níž stojí starý dřevěný kostel ze severního Rumunska Agía Kyriakḗ Kai Ágios Iōánnēs (sv. Kiriaké a sv. Jan), postavený pro početnou rumunskou pravoslavnou menšinu.

Hned vedle postavil v letech 2015-17 ruský filantrop, podnikatel a nositel titulu Zasloužilý stavitel Ruské federace Vjačeslav Zarenkov kostel sv. Ondřeje a všech ruských svatých v tradičním ruském architektonickém stylu pěti zlatých kupolí. Kostel patří pod řeckou pravoslavnou církev, ale slyšet je tu hlavně ruština. Na Kypru žije cca 40.000 Rusů, donedávna si tu mohli koupit občanství a získat tak pas státu Evropské unie. Pro úplnost doplňuji, že Kyperská republika (jižní Kypr) má 983.000 obyvatel (2024).

Odtud jsme už zamířili do hotelu, zážitků dnes bylo více než dost.

Dnes jsme se vydali na západ ostrova do Paphosu. Nejprve jsme navštívili královské hrobky, kde žádní králové pohřbíváni nebyli, jen majetní a významní občané se tu pohřbívali okolo 4. století před Kristem. Nevím, jestli bylo jejich cílem či přáním, aby jim to tu dnes okukovali turisti.

Potom jsme kousek popojeli do Paphos archeo parku. Tady jsou rozsáhlé vykopávky z 3.-2. století před Kristem. ✝️ Je to rozsáhlé a zajímavé vykopávkoviště, ale bylo vedro, jasno a vykopávky jsou z 90% na slunci, takže to bylo peklo. Jen nejlepší dochované mozaiky dostaly nové domečky, aby je příroda (včetně lidí) dále neničila.

Po těchto dvou archeologických lokalitách jsme to už otočili k domovu. Na víc jsme neměli sílu. Vykoupali jsme se v hotelovém bazénu, voda má svých 32 st. C, takže vůbec neosvěží, jistí to klimatizace v autě a na pokojích.

Na večeři jsme zašli do místní restaurace na náměstí. Koukali jsme tu na fotbal, hráli červení s bleděmodrými. Já fandím žlutým, protože jich je nejméně, jsou v nevýhodě. (Restaurace nebyla prázdná, ostatní seděli stejně jako my venku, displeje byly v kryté části.) Nakonec to horko těžko uváleli bleděmodří. Nějaký Messy, znáte ho?

Dnes jsme sebrali odvahu a vyrazili opět do hor. Tentokrát to dopadlo dobře, odměnou nám byly teploty okolo 23 st.C, na nejvyšší hoře ostrova dokonce jen 19 st.C, ale pocitově tam zase taková zima nebyla.

Ale popořadě, nejprve jsme navštívili byzantský kostelík Timios Stavros z 12. století.

Následovala zastávka v bývalém azbestovém dolu Amiandos Mine. Důl prochází rekultivací. V bývalé škole pro děti zaměstnanců je muzeum…

Domy zaměstnanců jsou vybydlené…

Měli tu i kostel, ten je zavřený…

Důl postupně zarůstá…

V rámci rekultivace zde vzniká botanický koutek s jezírkem.

Najdete tu i památník, ale opět věnovaný bojům za osvobození, ne na počest lidí, kteří tu těžili azbest.

Další zastávkou byla nejvyšší hora ostrova Olympos (1952 m n.m.). Vrchol hory využívá armáda, má tu rozsáhlé vojenské objekty, zákazy fotografování apod., takže nečekejte davy turistů a krkonošskou romantiku. Vede sem široká silnice a turistů je tu jen pár. Zde auto tvrdilo, že je 19 st.C, ale bylo nám příjemně.

Hlavním dnešním cílem byl klášter Kykkos, prý historicky nejhodnotnější klášter na Kypru. Je to stále živá pravoslavná památka z 11. století po Kristu. Mají to tu bohatě zdobené, všude samé výjevy či ikony, čas od času jde okolo mnich a políbí nějaký obraz na zdi, lidé v kostele líbají skoro veškerou výzdobu. A hodně je tu slyšet ruština.

Další zastávkou bylo návrší, z nějž do okolí září velký bílý kříž. Za první balkánské války v roce 1912 padl jeden místní dvacetiletý mladík, který tu má pomník a k němu později přibyla kaple Povýšení svatého kříže.

Most Kelefos Medieval je památkou na dobu, kdy Kypr ovládala Benátská republika (1479-1571), sloužil na obchodní stezce k převozu mědi z hor do přístavů. Most je ve výborném stavu a celé místo má své kouzlo. Asi 10 km pěšky odsud je ještě jeden podobný most, ale ten si necháme na jindy.

Ještě jedno zamyšlení na závěr dne. Takhle to dopadne, když zboříte kostel, který bude zaplaven přehradou, ale on je desítky metrů nad hladinou. Ale občas sem prý hladina vystoupí, takže to zboření snad mělo smysl.

Do hotelu jsme se vrátili až v půl deváté, dnes to bylo náročné.

Dnešek je kratší, protože odpolední vrácení auta a podvečerní odlet chtějí svůj čas. Sbalili jsme se a vyrazili na východ do tureckého města duchů Varosha. Auto jsme nechali na posledním parkovišti u hraničního přechodu Deryneia a pěšky přešli na sever. Předpokládali jsme. že tam na nás budou číhat taxíky. Zprvu to vypadalo, že předpoklad nevyšel, ale po pár minutách se dva taxíky objevily. Už cesta z přechodu do Varoshy, kdy jedete několik kilometrů zónou nikoho, po obou stranách silnici lemují ploty, ostnaté dráty a za nimi vybydlené domy, je svým způsobem zážitek.

Slavné přímořské letovisko Varosha prý patřilo k nejvyhledávanějším na světě. Ráda sem jezdily Elizabeth Taylor, Brigitte Bardot či Sophia Loren, ta tu byla nejčastěji. Jenže v roce 1974 udělala v Řecku vládnoucí vojenská chunta na ostrově převrat, Turkům se to nelíbilo, tak se pustili do boje od severu a obsadili mimo jiné Varoshu, která je blízko dnešních hranic. Když řečtí obyvatelé z Varoshy utíkali, mysleli si, že se za pár dní vrátí, ale už se nevrátili nikdy. (Omlouvám se za velké zjednodušení historie, politiku tu více probírat nechci.) Město zůstalo zcela uzavřené a pro turisty se částečně otevřelo až v roce 2020. Dnes si můžete „město duchů“ prohlédnout jen z některých zpřístupněných ulic pěšky, na kole či elektrokoloběžce, které si tu můžete půjčit, ale nohy úplně stačí.

Potom jsme se vydali zpět na letiště. Vrátili jsme auto, tentokrát v pořádku, a v klidu a míru odletěli zpět do Česka.

A to je konec vyprávění o jedné přehřáté letní dovolené na Kypru. Jsme cestovatelé, takže jsme stihli jen 1× moře a 2× bazén, ale bylo to tak akorát.

Na závěr doplním ještě několik postřehů:

1) Vypůjčení auta

Auto bylo od půjčovny pojištěno tak, že v případě poškození bychom platili spoluúčast až do maximální výše 1000 EUR. K tomu jsme si přidali pojištění od Bookingu, které nám slibovalo vrátit vše, co půjčovně za škody zaplatíme. Kromě píchlého kola jsem na prvním autě způsobil ještě jednu škodu, na prašném parkovišti jsem přehlédl větší výmol. Když jím auto projíždělo, zhouplo se a zarylo předním nárazníkem do země. Půjčovna měla na škody svůj sazebník: Píchlé kolo 50 EUR, odřený nárazník 150 EUR, DPH 19%, celkem 238 EUR, tedy necelých 6 tisíc Kč. Potvrzení o škodě a platbě z půjčovny jsem po návratu poslal přes příslušný elektronický formulář na Booking a do týdne jsem měl peníze zpět na účtu. Pojištění se vyplatilo. Měl jsem obavy hlavně z jízdy vlevo, ostatně ten výmol s tím trochu souvisel, na počátku pobytu jsem se za volantem ještě moc dobře necítil a asi i proto jsem výmol přehlédl. Už samotné píchlé kolo by však pojistku překročilo.

Půjčovna si ještě jako jistinu blokovala 1000 EUR na mé kreditce, to mi asi 3 dny po návratu uvolnila.

Ujeli jsme 1250 Km.

2) Celkové výdaje v Kč

Dva dospělí a dva puberťáci 14 a 16 let jsou už 4 dospělí.

Letenky WizzAir … 21.300 Kč

Ubytování Booking … 23.700 Kč (apartmán se dvěma ložnicemi)

Půjčovné za auto přes Booking … 4.200 Kč

Pojištění auta Booking … 1.100 Kč

Benzín … 3.000 Kč (37 Kč/l)

6× večeře v restauraci … 11.200 Kč

Ostatní útrata na místě … 7.900 Kč

Celkem týden na Kypru pro 4 dospělé … 72.400 Kč

Celkem týden na Kypru pro 1 dospělého … 18.100 Kč

V ostatní útratě jsou občerstvení, zmrzliny, drobné suvenýry, vstupy apod., cestujeme s batůžkem, takže si z dovolené nic velkého nevozíme a celkově jsme spíše střídmí. Neznamená to však, že bychom se odbývali, stran jídla jsme rozhodně nestrádali.

Cestovní pojištění samostatně neuvádím, protože využívám pojištění pro celou rodinu celoročně ke kreditní kartě.

Tak co, vyrazíte na Kypr?