Článek
Úvodem si dovolím pro nastínění jeho osobnosti pár osobních poznámek, jelikož jsem jeden z těch, kteří ho osobně znali. Tím se rozhodně nehlásím k jeho sexuální krevní skupině, deklaruji se odjakživa žertem coby „trapná heterosexuální menšina“. Narazili jsme na sebe oba coby lidé publikující na serveru Totem.cz, názvem čpícím sice dýmem táborových ohňů, leč zaměřeným na prezentaci uměleckých počinů různých žánrů, kde jsem figuroval pod nickem Troplis (jedna z postav synovy fantasy knihy). Další z mých, obdobně zprvu jen virtuálních, přátel je dodnes třeba skvělý výtvarník Gino Hašler, vnuk Karla Hašlera, léta žijící v LA, který i vyhotovil nádhernou ilustraci na obálku knihy mého syna. Je tomu přes dvacet let, tou dobou žil Filip v Mnichově a živil se po eskapádách v Africe i jinde něčím, jako jsou drogy a prostituce. Čile se mnou tenkrát, coby Felipe, komunikoval ohledně mých příspěvků.
Filip komentuje na Totemu, r. 2003
Jeho posedlost erotikou byla až chorobná, nicméně věda, že mne coby nikterak prudérního fotografa zajímá kniha, o které se mnou několikrát mluvil, tak mi ji tenkrát poslal. Jednalo se o titul Forbidden Erotica, Rottenbergovu sbírku historických pornografických fotografií, vydanou v Německu tiskem v roce 2000. Fascinovalo ho, jak mi říkal: „Koukáš, jak tam šu…, a jsou přitom víc jak sto let po smrti.“ Vzhledem k tomu, že tyto archaické snímky jsou dnes již vnímány odborníky jako umělecká fotografie, i u nás je dostupné její vydání z roku 2017.
Po toulkách světem se Filip vrátil do vlasti a došlo k osobnímu setkání, nejprve v mém pražském hudebním klubu Akord, kam dorazil se svým mladým přítelem, trpícím schizofrenií. Půjčil jsem mu tenkrát 300 Kč s tím, že mi je příště vrátí. Poslední setkání s ním bylo krátce před jeho smrtí v Ostravě, kde se po návratu usadil a kde jsme s mojí kapelou 2 Generations spolu se synem hráli v klubu Hudební bazar, kam opět dorazil se svým přítelem.
Místo setkání v Ostravě
Měli jsme domluvené u něj po koncertě přespat, nicméně poněkud nepříjemné chování psychicky nemocného mládence, dělajícího jisté návrhy mému synovi, nás silně demotivovalo a ustlali jsme si raději v klubu. Bylo to v listopadu roku 2009.
Místo noclehu po setkání - alternativa za Filipem nabídnuté
Téhož roku byl Filip nakrátko nalezen mezi svátky ve svém bytě mrtev, bližší informace o příčině úmrtí nebyly veřejnosti známy, ani náhodou však nebyla vyloučena verze sebevraždy, stejně jako přirozené selhání srdce. Lidé, co ho znali, se přiklánějí k první verzi. Nicméně varianta vraždy, kterou v podobném případě hodlám rovněž vbrzku přiblížit, nebyla potvrzena.
Zde zmíním některé zásadní okamžiky Sklenářova života. Narodil se 5. června 1978 v Bystřici pod Hostýnem. Ve věku Filipových 15 let zazněly opakovaně jeho verše na stanici Českého rozhlasu Vltava. Vydal - třemi nakladateli předtím pro kontroverzní obsah odmítnutou - knihu Červené dlaždice (2005), jejíž hrdinou je kněz, zneužívaný nezletilým prostitutem, příběh - napůl fikce, napůl čerpající z vlastních zážitků, se odehrává v Ostravě. Ukázky z románu zde https://www.odnaproti.cz/filip-sklenar-1978-2009/ V této souvislost stojí za zmínku Sklenářovy apokryfy https://souvislosti.cz/OLD/clanek.php?id=1730
V různých článcích je zmiňována Sklenářova věta: „Jestliže Ježíš skutečně měl ty dlouhé zlaté vlasy a modré oči, jak je často v moderní době malován, pokusil bych se s ním vyspat.“ Pornografii se věnuje tato jeho stať https://www.advojka.cz/archiv/2006/49/vitejte-v-ere-popfucku
V srpnu roku 2005 odletěl v utajení na Seychely, aby sepsal paměti uprchlého Radovana Krejčíře. Vzpomínky na tuto etapu svého života popsal zde https://blog.aktualne.cz/blogy/fabiano-golgo.php?itemid=1851. Knihu však kompletně nedopsal, respektive udělal to za něj někdo jiný, použito však bylo asi 20 % jeho materiálu - podíl na to měl z velké části alkohol, hojně konzumovaný v Krejčířově sídle.
Seychely - místo Sklenářova setkání s Krejčířem
Publikoval na serveru Neviditelný pes a Britské listy, kde měl vzhledem ke své povaze časté problémy a o místo přišel. https://legacy.blisty.cz/art/50650.html
Příčinu jeho smrti se nikdy nedozvíme a já ty tři stovky oželel. I když byl tedy svérázný týpek, je mi ho líto, krom drogových a opileckých excesů měl rozhled - o literatuře, hudbě, ba i o Bibli, byl to inteligentní a tvůrčí člověk.
Vzpomínám na něj jako na jednoho z devatenácti zemřelých ke konci tohoto roku a spojených s mým, v roce 2009 zaniklým klubem, v následném videu s jejich podobiznami (v den psaní článku mi došlo, že jsem opomněl zařadit tam Luboše Andršta, který se Vánoc o pár dnů nedožil, stejně jako výtvarně nadaného spolužáka z grafárny Standu Vrbu - napravím do lednové retrospektivní vernisáže fotografií z mého klubu, doplněné QR kódy na četná videa). https://www.youtube.com/watch?v=P8-VATX3PZc
Další související odkazy:
