Článek
Strach a hrůza tenkrát panovaly mezi dospělými, natož mezi námi, dětmi. Těm klukům bylo šest a devět let, mně v té době osm, takže do dopadení vraha se rodiče obdobně starých dětí pochopitelně o ně báli. A o nás, stejně starých klucích, pak nemluvě.
Vrahem byl Josef Kulík, tou dobou zběh ze služby vlasti v socialistické armádě, kde sloužil v Přelouči u podobného stavebního útvaru, jako později já - on společnosti nebezpečný kriminální živel, já pouhý vůči režimu se vymezující. Poté, co dostal opušťák, zamířil domů, kde ho uvítal otec, a to za účelem vzájemného homosexuálního ukájení (to praktikoval i ve vězení a na vojně, na kterou šel díky předchozím trestům až ve věku smrti Krista, tedy ve 33 letech). Když se vracel na útvar, ve vlaku zaspal, přejel a do Přelouče se pak nevrátil. Místo toho zůstal v Pardubicích, kde vlak opustil. Dočasné útočiště našel u odstaveného vagonu na trase vlečky Pardubice - Rosice nad Labem.
A to se toho dne - 29. července 1963, stalo osudným šestiletému Vladimírovi Drtinovi a devítiletému Olinu Křeňkovi, které Kulík do vagonu nalákal a poté brutálně zavraždil nožem a sekerou. Nejodpornější část tohoto i tak nechutného činu následovala - Kulík jim vyjmul z těla některé vnitřnosti, nad kterými se ukájel onanováním. Aby toho nebylo málo, rozdělal si oheň podpálením seschlých věnců ze hřbitova, který byl nedaleko, a poté, co si ledvinu, slezinu a srdce upekl, tak tyto orgány i snědl a místo krvavého sadistického činu opustil.
Bezprostřední pátrání po nálezu ihned po pohřešování hledaných obětí (zkraje bylo ve hře i utonutí, měli v plánu chytat ryby na Labi) skončilo 2. srpna, kdy Kulík cestou k domovu, kterým byla obec Hrdly, dle svého zvyku opět usnul na poli u Brníkova, kde utrpěl zranění poté, co skončil pod koly traktoru. Definitivně skončil 7. února následného roku, kdy byl popraven oběšením, místem výkonu trestu smrti byla věznice na Pankráci. Nepomohl mu ani prezident Novotný, kterého žádal o milost - díky Bohu, pustit takové individium by opravdu nebylo rozumné.
Jelikož na veřejnost se mnoho informací o průběhu pátrání nedostávalo, dodnes si vybavuji kolující informace, že jednomu z kluků hrůzou zbělely vlasy a vypadal tím jako šedivý stařec - logicky to měl být Vláďa, který, marně schovaný na palandě, kde se předtím Kulík povaloval, byl svědkem zabití kamaráda Olina, nebo že jakousi speciální technologií - těžko od FBI, kriminalisté identifikovali pachatele podle jeho podoby, zachycené a neznámo jak uchované na sítnici jednoho z chlapců.
V souvislosti s tímto případem bych rád poznamenal, že když dnešní hojné kriminální činy někdo komentuje: „Tohle za komunistů nebejvalo!“, tak s připomenutím obdobně úchylného Ladislava Hojera – s tím rozdílem, že „byl na ženské“, spartakiádního vraha Jiřího Straky, Olgy Hepnarové, nebo vraha otce mého spolužáka taxikáře v 60. letech bych řekl: „Bejvalo to vždycky, za komunistů se to moc ven nedostávalo, ale není to v režimu, ale v lidech. V těch, co v sobě ukrývají odpornou zrůdu.“
Kdo chce o tomto hnusu vědět víc, pak může zde: https://www.denik.cz/krimi/kanibal-vrah-josef-kulik-hrdly-20220821.html* https://www.securitymagazin.cz/security/kanibal-kulik-vojak-socialisticke-armady-dvema-chlapcum-vyrezal-vnitrnosti-a-opekl-si-je-na-ohni-z-pohrebnich-vencu-za-odstavenym-vagonem-1404061214.html* https://www.denik.cz/pardubicky-kraj/kriminaliste-v-pardubicich-setri-nasilnou-smrt-ve-vagonu-20141114-01ud.html* https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Kul%C3%ADk* https://www.denik.cz/krimi/pripad-kanibal-josef-kulik.html
Nikomu bych nepřál ten strach, co v nás tenkrát byl. Ale to, že jsem o dva roky později na Židovských Pecích v Praze potkal chlápka, který nám nenabízel bonbony či co, ale zažít nová dobrodružství a já díky tomu vstoupil do tehdy ilegálního skautského oddílu převlečeného za turisty Psohlavce, je až k nevíře po tom, co jsme měli pochopitelný přísný zákaz bavit se s cizími lidmi i obavy z nich. Prostě z Pedra, občanským jménem Jiřího Zachariáše a pozdějšího chartisty vyzařovalo to, co sálalo důvěrou i vůní romantiky. Kupodivu to vycítila i matka, bývalá skautka, a tak jsem část dětství mohl prožít způsobem, na který se nezapomíná.
