Článek
Thomas Paukner staví složité evropské a odborné téma na jednoduché zkratce: ministr sloužil nápojářům a napsal jim zákon. To je nesmysl, odmítám jakýkoliv klientelismus. Tento článek odráží základní neznalost faktů nebo jde o účelovou snahu poškodit moje jméno. Podobně jako už dřív, kdy o mně vyšel soubor lživých textů tohoto autora a dva z nich musely být pro jejich nepravost staženy.
Zálohování PET lahví a plechovek jsem neprosazoval proto, že by mi ho někdo nadiktoval, ani proto, že bych podlehl lobbingu. Řešili jsme ho proto, že Česká republika má jasné a závazné evropské cíle: výrazně zvýšit sběr nápojových obalů a hlavně kvalitu jejich recyklace. Nejde jen o to něco vytřídit. Jde o to mít čistý materiál, který se dá vracet do výroby, místo aby končil znečištěný ve spalovnách, na skládkách nebo v příkopech.
Kdo tvrdí, že zálohy jsou výmysl nápojářů, zamlčuje podstatu problému. Česko sice umí PETky relativně slušně sbírat přes žluté kontejnery, ale výsledek se dlouhodobě zásadně nezlepšuje a nic neříká o kvalitě recyklace. U plechovek je situace ještě horší. Právě proto se zálohové systémy zavádějí napříč Evropou: prokazatelně zvyšují návratnost obalů, zlepšují kvalitu materiálu a snižují odpad v krajině.
Nejvíc nepřijatelné na Pauknerově textu není kritika parametrů. Parametry se kritizovat mají. Nepřijatelné je, že z odborné debaty dělá kriminální příběh. Bez důkazů podsouvá klientelismus a korupci, jako by si jeden člověk napsal zákon pro někoho.
Fakta jsou jednoduchá: zákony na ministerstvu nepíše jeden člověk ani ministr. Tvoří je tým odborníků v legislativním procesu, který má kontrolní mechanismy, připomínkové řízení i řadu institucí a partnerů u stolu. Ano, do debaty vstupují zájmové skupiny – obce, svozové firmy, obchodníci, výrobci, svazy. To je normální. Nenormální je vytrhnout jednu část a vydávat ji za důkaz korupce.
Debata o zálohách je střet legitimních zájmů: nápojový sektor potřebuje splnit evropské povinnosti a získat čistý recyklát. Obce řeší ekonomiku stávajícího sběru a dopady na poplatky. Obchod řeší prostor, logistiku a náklady výkupu. Svozový a odpadářský sektor přichází o nejlépe zpeněžitelnou část žlutých kontejnerů a mění se mu ekonomika třídicích linek.
Zjednodušit to na osobní útoky a tvrzení, že byl zákon psaný na míru, je manipulace, ne argument.
Často se také objevuje srovnání typu: v Německu to funguje čistě, u nás to muselo být špatně. Německo je silný příklad, ale férové srovnání znamená mluvit o tom, jak je systém nastavený: kdo nese náklady, jak funguje clearing, jak se nakládá s nevybranými zálohami, jaká je role operátora a státu. Přesně o tom se u nás vedla detailní debata – včetně dostupnosti sběrných míst, logistiky, využití stávající infrastruktury, bezpečnosti a dopadů na obce.
Citlivé téma jsou nevybrané zálohy. Ano, patří do diskuse. Ale nejsou to žádné tajné peníze. Vznikají jednoduše tím, že část obalů se nevrátí. Každá země s nimi pracuje jinak a vždy je to provázané s tím, kdo a jak platí náklady systému. Kdo tvrdí, že jediná morální varianta je poslat vše do státního rozpočtu, ať zároveň řekne, kdo uhradí náklady systému a jak nastaví motivace, aby dlouhodobě fungoval.
Ještě jeden důležitý fakt: v této oblasti zaznívala významná nespokojenost nápojového sektoru. To samo o sobě vyvrací tezi, že by šlo o zákon pro někoho.
Zálohování se dá kritizovat. Dá se o něm vést spor. To je legitimní. Co legitimní není, je udělat ze složité veřejné politiky osobní dehonestaci. Má-li kdokoli důkazy o korupci, patří k orgánům činným v trestním řízení. Pokud je nemá, je férové držet se faktů.
A fakta jsou tato: čas běží, evropské cíle se samy nezmění, odpad v krajině platíme všichni a kvalitní recyklace potřebuje kvalitní materiál. Pokud má někdo jiný návrh, jak těchto cílů dosáhnout bez záloh, ať ho předloží. Musí ale fungovat v praxi, počítat s dopady na obce i s pohodlím lidí. Jinak nám hrozí nejen zhoršující se stav životního prostředí, ale i finanční ztráty a sankce.
Článek Thomase Pauknera je dostupný ZDE
