Článek
Koncem roku 2024 vyšlo druhé vydání Základů pravopisu slezštiny Henryka Jaroszewicze. Bez přehánění lze tuto knihu označit za nejlepší akademické dílo o slezštině (neb jiných děl o tomto jazyce zatím nemáme). Publikace popisuje de-facto standard pro zápis slezskopolských nářečí převážně Hornoslezské průmyslové oblasti, i když fakultativní varianta pravopisu se snaží zachytit některé fonologické odlišnosti západních nářečí (především v Opolsku). Těšínská nářečí kniha ignoruje.
Lze vydělit tři hlavní části. Poměrně hodně prostoru je věnováno popisu alternací v různých formách substantiv a sloves. Tato část je značně teoretická, leč díky četným příkladům užitečná i pro ty, kteří se jazyk teprve učí.
Asi nejhodnotnější je poměrně rozsáhlý slovník zachycující slovní zásobu současného slezského korpusu. Slovník je zpracován pečlivě a ve shodě s Oleschovým slovníkem (západoslezského nářečí). Bylo by milé, kdyby v příštím vydání byly rovněž těšínské lexémy, jež v tom současném bohužel vesměs chybí.
Třetí vydělující se částí je stručný přehled mluvnice, přibližně v rozsahu jako u Olesche. Přehled je bohužel neúplný co do rozsahu gramatických forem i jejich variability v nářečích (i pokud pomineme ta těšínská).
Druhé vydání navíc obsahuje seznam slezských geografických názvů včetně několika z někdejšího rakouského Slezska. Některé překlady působí dost podivně, nicméně tato část knihy je pouze okrajová.
Kniha popisuje psaný jazyk současné slezské literatury tvořené převážně novomluvčími, čímž se podstatně liší od dřívějších dialektologických prací známých silesistů (Nitsch, Kellner, Lamprecht, Balhar atd.). Popisovaný de-facto standard má jisté nekonzistence (na rozdíl například od pravopisu Gregora Wieczorka s lepší grafotaktikou), které autor nezmiňuje.
Nedostatků zmíním velmi málo. Překvapující je absence typicky slezské formy trpného příčestí na -niōny v přehledu gramatiky, například kopniōny, uvádí se pouze polská (kopniynty) a (jižní) lašská forma (kopnyty). Opravdu se v korpusu ani jednou nevyskytuje? U Olesche jsou tyto formy běžně, stejně jako na Těšínsku, jde o tvary obecně slezské.
Typograficky překvapí podivné užití ṷ ve fonetickém přepisu (obrácený háček místo obloučku). Rušivě působí abecední řazení ve slovníku, písmena o, ō, ô, ŏ by měla být pohromadě.
Závěrem lze říci, že publikace je celkově napsána velmi pečlivě a jistě bude užitečná všem, co se chtějí jazyk naučit (tím spíše, že téměř nemá konkurenci). Nakonec si nezbývá než přát, aby příští vydání vzalo v úvahu také těšínská nářečí, neboť existuje poměrně rozsáhlý korpus textů starších i současných (například knihy a rukopisy Tomáše Tomanka). A také si přejme, aby bylo příští vydání napsáno kompletně slezsky, ne polsky.
