Článek
Prezidenta a bývalého druhého nejvyššího muže Aliance Petra Pavla, kterého musel na soupisku dotlačit až Ústavní soud, s sebou bere jako pouhého přísedícího bez volebního práva. Je to jen dětská pomsta za prohrané prezidentské volby, pragmatický diktát radikálních koaličních partnerů, nebo promyšlený tah, jak před zraky světových státníků definitivně odstavit našeho prezidenta na vedlejší kolej?
Svět diplomacie je fascinující místo. Je to prostor, kde dospělí lidé v drahých oblecích tráví týdny debatami o tom, kdo bude sedět na které židli, čí vlaječka bude o dva centimetry výše a kdo smí promluvit jako první. A pak je tu česká politická scéna, která dokáže z mezinárodního summitu NATO v Ankaře udělat dokonalé představení divadla absurdity.
Hlavní zápletka? Premiér Andrej Babiš se rozhodl, že na blížící se summit Severoatlantické aliance pojede jako neohrožený vůdce české delegace. Prezident Petr Pavel – mimochodem muž, který v NATO zastával druhou nejvyšší funkci a v Alianci ho znají i kliky u dveří – smí jet také. Ale jen jako řadový člen. Takový vládní turista s VIP visačkou.
Proč má předseda vlády tak neukojitelnou touhu ukázat hlavě státu, kde je její místo?
Ústavní pořádek naruby neboli Když čtvrtý velí prvnímu
Z hlediska diplomatického protokolu je to čistá poezie. V hierarchii této země je prezident ústavním činitelem číslo jedna. Premiér je až čtvrtý. Když se tedy v Ankaře usadí česká delegace, u stolu bude sedět první ústavní činitel, ale mluvit za něj bude ten čtvrtý, protože se tak s vypískaným ministrem zahraničí Petrem Macinkou v pondělí usnesli na vládě.
