Článek
V jeho očích se leskne odhodlání a touha. „Bůh, zlato a sláva,“ šeptá si pro sebe. Motto conquistadorů ho žene kupředu. To, co však následuje, změní historii celého kontinentu. Ale byl Cortés skutečně ďábel v lidské podobě, jak jej mnozí dnes vidí? Nebo prostě jen produkt své doby, která ospravedlňovala násilí a dobývání ve jménu vyšších cílů?
Setkání s opeřeným hadem
Příběh začíná v dubnu roku 1519. Cortés vystupuje na pevninu na místě, které později dostane jméno Veracruz. Podle tradovaných vyprávění to vypadá, jako by bůh z mýtů skutečně sestoupil z nebes. Místní vládce, aztécký císař Moctezuma II., prý považuje Cortése za návrat boha Quetzalcoatla, opeřeného hada, jehož návrat byl předpovězen. „Přišel jsi z mraků, můj pane. Trvalo to dlouho, ale vítám tě ve tvé zemi,“ prohlašuje Moctezuma při jejich prvním setkání podle jedné z legend. Cortés však podle svědků jen suše odpovídá: „Přicházíme v míru.“ V jeho mysli už však klíčí plány na dobytí.
Historici později tento mýtus zpochybňují. Tvrdí, že žádný z Aztéků Cortése za boha nepovažoval. Tato pověst nejspíš vznikla dodatečně – jak by španělské dobývání mohlo vypadat hrdinsky, kdyby se ukázalo, že původní obyvatelé byli pošetilí a sami jim předali klíče ke své říši?
Cortés neztrácí čas. Se svými pár stovkami mužů sbírá spojence mezi nepřáteli Aztéků. Tlaxcaltékové a další domorodé kmeny se přidávají k jeho tažení, frustrovaní věčnou nadvládou aztécké říše a jejím krvavým rituálním obětováním. Tato vojska, nyní čítající tisíce bojovníků. Doprovází jej až k branám Tenochtitlánu, aztéckého hlavního města. Moctezuma, zřejmě nervózní z moci nově příchozích cizinců, je pozve do města.
„To je ráj na zemi,“ šeptají španělští vojáci, když spatří město, rozprostírající se na ostrovech uprostřed jezera Texcoco. Široké kanály, monumentální chrámy, ozdobené zlacenými reliéfy, a pestrý trh plný neznámých plodů a koření. To všechno ve Španělsku nikdy neviděli. Cortés však zůstává klidný, jeho myšlenky se upírají ke zlatu, které Aztékové nosí jako ozdoby. „Kde je poklad vašeho boha?“ vyrazí z něj později při audienci, když se dozví o pokladech schovaných v městských chrámech.
Netrvá dlouho a přátelské úsměvy se mění v nedůvěru. Cortés zajme Moctezumu a přesvědčí ho, aby přísahal věrnost španělskému králi Karlu V. „Teď vládneš ve jménu Španělska,“ oznamuje Cortés sebejistě. O pár měsíců později však napětí vyvrcholí v povstání. Aztékové, znechucení benevolentní Moctezumovou spoluprací s cizinci, pozvednou zbraně. Cortés přináší zkázu. Jeho vojáci rozpoutávají masakr v Templo Mayor, hlavním chrámu Aztéků. Krev se valí proudem, mrtvá těla pokrývají posvátné schody.
Nakonec Moctezuma zemře – podle Španělů jej zabili vlastní lidé, podle některých však právě Cortésovi muži. Španělští dobyvatelé ustupují, prchají z Tenochtitlánu za dramatické Noche Triste (Smutné noci). Po ulicích však zůstávají stovky mrtvých těl Evropanů i domorodců.
Cortés nehodlá ustoupit. Vrací se s posílenou armádou a obléhá město, zatímco neštovice, zavlečené Evropany, zabíjejí tisíce obyvatel. Aztécký odpor je zoufalý, ale marný. Po měsíčním obléhání Cortés konečně prorazí hradby. Tenochtitlán padá 13. srpna 1521. Aztécká civilizace, která vybudovala toto velkolepé město, zaniká.
„Ať shoří jejich chrámy. Nechť v jejich troskách vyroste nový svět, svět křesťanský!“ zvolá Cortés a přihlíží, jak jeho muži ničí symboly původní kultury. Na ruinách Tenochtitlánu vzniká Ciudad de México, hlavní město Nového Španělska.
Na konci svého života Cortés stojí osamělý v Evropě, zapomenutý a zbavený kdysi obrovských pravomocí. Přesto se považuje za vítěze. „Přinesl jsem civilizaci do světa barbarů,“ říká těm, kteří jej kritizují.
Ale co si myslet o mužích, jako byl on? Cortés je produktem doby, která ospravedlňuje krvavé tažení pro své cíle. Je zrcadlem ambicí renesančního Španělska, které chtělo pokořit celý svět ve jménu Boha a zlata. Avšak jeho jméno zůstává synonymem zániku aztécké říše – a s tím i utrpení milionů.
Je Hernán Cortés ďábel, nebo světec? Snad na něj sedí obojí. Jeho odkaz však připomíná, že historie není černobílá a nikdo ji nepíše bez krve a mýtů.
Cortés, jedno z nejvýznamnějších jmen v dějinách španělské conquisty, patří k osobnostem, které rozdělily historiky i širokou veřejnost. Byl to muž extrémních kontrastů – inteligentní stratég i necitelný manipulátor, vizionář i násilník, který za sebou zanechal nesmazatelnou stopu. Jak ale dospěl k tomu, že vyvrátil jednu z největších říší Nového světa a zapsal se do historie coby dodnes diskutovaný dobyvatel Aztécké říše?
Příběh Hernána Cortése začíná v roce 1485 v malém městečku Medellín ve španělské Extremaduře. Narodil se do rodu, který si zachovával šlechtickou čest, ale finančně živořil. Jak uvádí jeho sekretář Francisco López de Gómara, mladý Hernán byl divoký, neklidný a často přinášel svým rodičům starosti. Ač měl navštěvovat právnickou školu v Salamance, svého vzdělání se rychle vzdal – spíše ho lákaly příběhy o tajemných zemích za oceánem, bohatství a dobrodružství.
V roce 1504 se mladý Cortés, tehdy ještě téměř bezejmenný dobrodruh, nalodil na jednu z lodí směřujících do Nového světa. Přistál na ostrově Hispaniola, kde se usadil a začal budovat své postavení coby farmář a úředník. Zdálo se, že jeho život zde plyne poklidně, ale touha po dobrodružství ho přivedla na Kubu, kde se v roce 1511 připojil k výpravě Diega Velázqueze de Cuéllara, guvernéra Kuby. Po dobytí ostrova ustanovil Velázquez Corteze starostou Santiaga de Cuba, jejich vztah ale brzy začal skřípat – Cortés toužil po větší moci.
V roce 1519 dostal příležitost, jak uchopit svůj osud do vlastních rukou. Velázquez plánoval výpravu na Yucatán, kde podle zvěstí ležela bohatá země plná zlata. Cortés dostal velení, avšak krátce před odplutím guvernér rozkázal jeho zatčení a anulování výpravy – obával se Cortésových ambicí. Cortés však uprchl, a i přes nedostatek zdrojů vyrazil s jedenácti loděmi a přibližně 600 muži vstříc neznámým břehům.
Na Yucatánu nejprve čelil odporu místních kmenů, ale brilantní kombinací násilí, diplomacie a manipulace si získal podporu některých domorodých národů, zejména Tlaxcaltéků a Totonaků, kteří nenáviděli aztéckou nadvládu. Tažení Cortése bylo nejen vojenským, ale i psychologickým uměním – v očích domorodců působili Španělé se svými koni, střelnými zbraněmi a brněním jako bytosti nadpozemské.
Ve středu cíle Cortése čnělo legendární město Tenochtitlán, hlavní sídlo mocné aztécké říše. Podle některých svědectví věřil aztécký císař Moctezuma II., že Cortés je ztělesněním boha Quetzalcoatla, jenž podle proroctví měl jednou připlout z moře. Když tedy Cortés dorazil k branám města, Moctezuma jej přijal s velkými poctami. Španělé byli fascinováni nádherou města vystavěného na jezerech, avšak Cortés v tom viděl jinou příležitost.
Mocichtivý dobyvatel neváhal a lstí zajal Moctezumu, kterého využil jako figurku ke kontrole celé říše. Princeznu Malinche, svou tlumočnici a milenku, využíval jako prostřednici mezi kultury, čímž upevňoval svou moc. Situace však eskalovala v roce 1520, kdy během Cortésovy nepřítomnosti došlo v Tenochtitlánu k povstání, při kterém byl Moctezuma buďto zabit svými vlastními lidmi, nebo Španěly.
Cortés, který mezitím porazil španělskou armádu vyslanou Velázquezem, se vrátil k chaosu – jeho jednotky byly poraženy, a musel uprchnout v noci známé jako „La Noche Triste“. Ztráty byly drtivé, avšak Cortés znovu v Tlaxcale přeformoval své vojsko.
Boj o aztéckou říši vyvrcholil v roce 1521, kdy Cortés oblehl Tenochtitlán s armádou složenou zejména z domorodých spojenců. Měsíce boje přivedly město na pokraj zkázy – hladomor, epidemie neštovic a španělské dělostřelectvo Tenochtitlán zcela zničily. Aztécký císař Cuauhtémoc byl zajat a město padlo. Na jeho troskách vzniklo Ciudad de México, centrum nového španělského panství.
Hernán Cortés se stal místodržícím Nového Španělska, avšak jeho triumf se brzy proměnil v politické intriky, které jej dohnaly až do Španělska, kde dožil v osamění. Zemřel v roce 1547 blízko Sevilly.
Cortésův odkaz dodnes vyvolává emoce. Byl geniálním stratégem, který dokázal vyvrátit říši s relativně nepočetnou armádou. Zároveň byl symbolem bezohlednosti, kolonialismu a zkázy, kterou přinesli Evropané původním obyvatelům Ameriky. Jak vidíme Cortése – jako vizionářského hrdinu, nebo brutálního útočníka? To zřejmě zůstane otázkou perspektivy. Jedno je však jisté: jeho činy změnily svět.
Zdroje: https://www.youtube.com/watch?v=_nr7n9wQzCY&t=3400s , https://cs.wikipedia.org/wiki/ Hernán_Cortés , https://cs.wikipedia.org/wiki/Španělské_impérium, https://cs.wikipedia.org/wiki/ Aztécká_říše
